... a zaslouží si naši úctu

Téměř bez dechu jsem sledoval v pátek 13. 11. přílet armádního airbusu s ostatky štábní praporčice I.m. Michaely Tiché na kbelské letiště. Byl to jeden z nejsmutnějších okamžiků roku 2020.

Michaela Tichá přišla o život v lokalitě, kterou sám pro sebe považuji za jednu z nejmagičtější na Blízkém východě. Je možné zde prožít úžasné okamžiky a pocity štěstí. Současně ale tato místa odkazují na dva válečné konflikty, které přinášejí nejen vítězství, ale také oběti.

Vrtulník, v němž Michaela cestovala v rámci plnění úkolů, se podle dostupných zpráv zřítil u ostrova Tiran.

Kolikrát jsem stál na sinajském břehu, hleděl na jeho skalnatý povrch a v horkých dnech i vlahých večerech si opakoval: Tak tady to všechno začalo.

Mezi břehem Sinaje a ostrovem je několik námořních mil široká Tiranská úžina; vzhledem ke korálovým útesům průjezdná pro velké lodě v koridoru širokém asi tři námořní míle. Jedná se o jediné spojení izraelského přístavu Eilat s Indickým oceánem, což v minulosti bylo ještě důležitější s ohledem na to, že izraelské lodě nesměly proplouvat z politických důvodů Suezským kanálem.

Zablokování Tiranské úžiny Egyptem také dvě izraelsko-egyptské války vyvolalo: v pořadí druhou v šestapadesátém a třetí o jedenáct let později. Jenom připomenu, že oba konflikty měly z izraelského pohledu to zásadní pozitivum, že otevřely úžinu pro izraelské i jiné lodě mířící přes Akabský záliv do Eilatu.

Aby tomu tak bylo i nadále, na to dohlížejí síly MFO, jejichž součástí byla i Michaela Tichá.

Neboť, připomeňme, výsledkem války z roku 1956 bylo umístění jednotek OSN na Sinaji, které garantovaly také volnou námořní cestu přes Tiranskou úžinu. Když Egypt prosadil v roce 1967, aby byly tyto síly staženy a úžinu znovu pro izraelské lodě zablokoval, výsledkem byla další válka, drtivá porážka egyptské armády, obsazení Sinaje Izraelem a uvolnění úžiny. Ta pak zůstala volná i po úplném odchodu Izraele z poloostrova, k čemuž došlo v rámci egyptsko-izraelské mírové smlouvy.

Toto vše mi prolétlo pamětí, když jsem sledoval pietu na kbelském letišti. Jako člověk, který osobně zná ona místa u ostrova Tiran, a to z té lepší stránky, vnímám tragédii, která Michaelu Tichou postihla o to intenzivněji. Je mi upřímně líto toho, co se stalo a jejím nejbližším vyjadřuji upřímnou soustrast.

Michaela pracovala pro věc míru a to je služba a poslání, které si zaslouží naše uznání a upřímný respekt. Hluboce se skláním nad její obětí.

Pohled na ostrov Tiran z egyptského břehu, tedy i na Tiranskou úžinu. Místo romantické i tragické. (Foto: Autor článku)

Ranní silueta ostrova Tiran. (Foto: Autor článku)