Británii, nebo Evropské unii?

Jak dny ubíhají začíná se ukazovat, že odchod z EU nepřinese Britům onu apokalypsu, kterou mainstreamová média v EU unisono přivolávají. Politické strany se nerozpadávají, povstání ve Skotsku ne a ne vypuknout, tak zbyla pouze libra, která prý rekordně oslabila.

Že naši měnu oslabuje ČNB uměle již téměř tři roky a tatáž média ji chválí za skvělou prorůstovou měnovou politiku, nikomu nevadí. Ekonomičtí analytici i renomované instituce se předhánějí v odhadech procent hospodářského poklesu, který brexit přinese. Msta z EU je zřejmě nevyhnutelná, jinak není jasné, proč by k nějakému poklesu mělo docházet. Velká Británie pouze nebude povinna automaticky poslouchat bruselská nařízení. Jinak se nic nezmění, nic nezmizí. To by spíše dávalo šanci na zlepšení růstových perspektiv Velké Británie.

Že ke dnu táhne členství v EU i velké země, ukazuje Itálie, zakládající člen EU a eurozóny. Ta dnes okupuje první stránky novin jako opravdový kandidát bankrotu. K tomu jí dopomohly euro a “skvělá” evropská politika. Ty mají na svědomí dnešní marasmus v EU, nikoliv brexit. Britové se na rozdíl od Italů rozhodli na nic nečekat a odejít včas. Mají šanci na tom být lépe, ne hůře. Ten černý Petr vleklé krize a problémů zůstal na kontinentě. I nám, bohužel.

Institut VK