Obnovitelné Německo, nebo bezemisní Francie?

Velké země působí jako velké fotbalové kluby. I když nemůžeme dění v nich ovlivnit, mají tu své fanoušky a ti zase své oblíbence. Proto se u nás fandilo brexitářům či prounijním Britům, Trumpovi či Bidenovi. Leč Německo je s Českem provázané a navíc ovlivňuje pravidla EU. Takže vzniká-li tam nová vláda, začíná-li tam pomerkelovská éra, nejde o fandění, ale o to, jak ta změna ovlivní nás i EU. Co vyplývá z návrhu koaliční smlouvy?

Za prvé. Sociální demokraté, Zelení i liberálové jsou pro uhlíkovou neutralitu Německa již k roku 2045 a ukončení výroby energie z uhlí ideálně k roku 2030.

Za druhé. Smlouva chystá nulové emise k roku 2045. Nemají je ale nahradit zdroje bezemisní, nýbrž obnovitelné. To slovíčkaření dokládá umanutost Německa atomem. Raději dovážet ruský emisní plyn než používat bezemisní jadernou technologii, která však – pozor, teď to přijde – není obnovitelná.

Za třetí. Česko a další země nemohoucí se spoléhat na stabilní energii ze slunce, větru a vody sázejí na jinou cestu. Chtějí si uchovat stabilní pilíř jaderné energetiky. A k tomu přichází zajímavý posun. Jde-li o masovou migraci a odpor vůči ní, Východoevropané bývají nálepkováni na populisty a zaostalce. Jenže lídrem jaderné energetiky je Francie. Odváží se někdo v Berlíně nálepkovat Francouze na populisty a zaostalce?

Za čtvrté. Problém nastává, prosazuje-li Německo své představy do pravidel a institucí EU. Třeba v tom, aby neuznaly jadernou energii za čistý, finančně zvýhodněný zdroj pro Nový zelený úděl. Pak ovšem nastupuje Francie a desítka dalších států, aby Evropskou komisi přesvědčily o opaku. Francie předvádí dobré argumenty: díky jaderné energetice má nižší emise na hlavu než Německo a levnější elektřinu.

Suma sumárum. Povede-li německou diplomacii Annalena Baerbocková (Zelení), mohli by jí to vysvětlit ideově blízcí čeští Piráti. Když Ivan Bartoš dal rozhovor listu Die Welt, řekl v něm jasně, že za jadernou energií stojí.

LN, 26.11.2021