"Izrael neuznáme. Jako židovský stát." To opět potvrdil šéf Palestinskoarabské národní autonomie v Judeji a Samaří (Západní břeh) Mahmúd Abbás v sobotu (26/4), když svolal vedení PLO (Palestinská osvobozovací organizace).

Tématem jednání je jak dál poté, co PLO uzavřela Pakt jednoty s teroristickou organizací Hamas, načež Izrael v reakci na to přerušil mírové rozhovory s Abbbásem a spol.

Podle agentury AFP, kterou cituje sobotní Ahramonline, Abbás členům ústřední rady PLO řekl:

"V roce 1993 jsme uznali Izrael. Neměli bychom být ale nuceni udělat další krok – uznat náboženskou identitu Izraele."

Vzhledem k tomu, že Izrael považuje uznání svého státu jako státu primárně židovského (jako takový byl ustaven; stejně tak je ČR primárně státem českým, SRN státem německým a Švédské království státem švédským) jako logickou a klíčovou podmínku pro pokračování v mírových rozhovorech, jeví se být dnešní kategorické Abbásovo stanovisko další hřebíkem zatlučeným do rakve těchto rozhovorů.

Jsme svědky pokračující schizofrenie v řadách reprezentace palestinských Arabů na Západním břehu. Na jednu stranu tvrdí, že jejich pakt s Hamasem bude znamenat uznání Izraele i ze strany gazských teroristů, na druhé straně hlásají, že Izrael jako židovský stát neuznávají a nikdy neuznají.

O čem s nimi tedy jednat?

Pro méně zasvěcené: Zkusme si představit, že by ve světě vznikl nějaký nový stát (třeba Kosovo), Česká republika by ho uznala, navázala s ním diplomatické vztahy a její ambasador by při nástupní audienci našemu prezidentovi řekl: "Uznáváme ČR jako stát, ale nikdo ho neuznáme jako český stát."

Je to, v případě palestinských Arabů a Izraele, dilema pro chytrou horákyni – anebo v kontextu blízkovýchodního konfliktu něco fatálně horšího? Odpověď nechám na každém, kdo tuto glosu dočetl až sem.