aneb Trochu jiný pohled na Pásmo Gazy

Egypt hlásí, že Palestinskoarabská autonomie (PA) hlásí: „Státním“ zaměstnancům Hamasu vyplatíme mzdy, jak nejdříve to bude možné. Naši úředníci dostanou srpnovou mzdu včas.

Jak tomu rozumět? Jiný kraj, jiný mrav. A také jiné poměry, pokud jde o postavení zaměstnanců samosprávy. Záleží na tom, ke kterému ze soupeřících (a momentálně zase spolupracujích subjektů) ten který úředník patří. Zda k Hamasu, nebo k Fatahu.

Stala se totiž v Pásmu Gazy pozoruhodná věc. Když si v červnu, po ustavení palestinskoarabské vlády národní jednoty, přišli do banky pro výplatu úředníci patřící k organizaci Hamas, nedostali nic. Když se u přepážky objevili úředníci náležející k Fatahu šéfa autonomie Abbáse, výplatu obdrželi.

Ukázkový příklad toho, jak to může v praxi vypadat, když se řekne „A“ (zformuje se vláda sestavená z dosavadních nepřátel) a nemyslí se na „B“. Navíc „poarabsku“.

Na počátku tohoto příběhu jsou volby 2006 konané na území PA: vyhráli je teroristé z Hamasu, kteří porazili dosud vládnoucí Fatah. Záhy následovala drsná občanská (bratrovražedná) válka v Pásmu Gazy, kde byl opět Hamas úspěšnější a z oblasti v roce 2007 vytlačil Fatah. Nastala kuriózní situace: stát „Palestina“ ještě ani nevznikl a už měl dvě vlády. Jednu v Pásmu Gazy (tam vládl Hamas), jednu na Západním břehu (této části autonomie vládl Fatah). Fatahovští úředníci v Pásmu přišli o své posty, dokonce jim bylo z Ramalláhu (hlavní město PA) „doporučeno“ je opustit; jejich místa pak zaujali úředníci Hamasu.

Po letošním usmíření obou táborů a ustavení společné vlády nastalo dilema. Hamas rozpustil svoji gazskou vládu a tvrdil, že jeho více než 40 tisíc úředníků (z celkem 70 tisíc v Pásmu) by měla platit PA (spravovaná novou vládou). Ta ovšem už v černu odmítla vyplatit mzdy hamasovským úředníkům , protože nejsou zaregistrováni jako její zaměstnanci (v důsledku událostí z let 2006 a 2007), což bylo v červnu provázeno blokádami bank, které musely být na šest dní zavřeny, rozbíjením bankomatů, střelbou a napadáním těch občanů, kteří platy dostali.

Oba palestinskoarabské tábory se tak dostaly do konfliktu krátce poté, co se usmířily. Pomocnou ruku Hamasu podal jeho hlavní spojenec Katar, který vyjádřil ochotu poskytnou 60 milionů dolarů – ale celou situaci zkomplikovala raketová agrese proti Izraeli a jeho obranná operace Protective Edge.

Co bude dál? V sobotu 30/8 mluvčí společné vlády PA Ihab Bseiso řekl agentuře AFP:

Mzdy „státních“ zaměstnanců autonomie (rozuměj těch z Fatahu) budou vyplaceny příští týden a vláda se bude snažit vyplatit mzdy hasmasovským úředníkům co možná nejdříve.

To je ovšem pouze jeden aspekt věci.

Na ten druhý upozornil začátkem tohoto roku Evropský účetní dvůr, který kontroluje hospodaření EU. V jeho auditní zprávě týkající se „Palestiny“ (rozuměj Palestinské autonomie) je uvedena informace, která by měla zajímat každého daňového poplatníka v zemích EU. V letech 2008-2012 nasypala Unie do pokladny vlády v Ramalláhu přibližně 1 milardu eur. A pozor: předseda autonomie Abbás po ztrátě Pásma v roce 2007 (nezmocnil se ho „agresor“ Izrael, ale teroristická organizace Hamas) rozhodl, že pokud úředníci Fatahu nebudou zaměstnáni v gazské správě pod vládou tehdy nepřátelského Hamasu, bude jim Ramalláh dále posílat na bankovní konta jejich mzdy. Kdyby šlo o peníze z daní, které na svém území na Západním břehu vybere PA, byla by to čistě jeho věc.

Tak tomu ovšem není.

Jak připomíná (a kritizuje) audit lucemburského Účetního dvora EU, penězi z Unie se vyplácejí v Pásmu také mzdy těch úředníků, kteří po hamasovském puči 2007 a v souladu s rozhodnutím předsedy Abbáse vůbec nepracují. To se účetnímu dvoru pochopitelně nelíbí – a dá se odhadnout, že nejen jemu, ale i nemalé části daňových polatníků Unie. I o této štědrosti Bruselu je dobré vědět.

Mluvčí vlády PA také informoval, že samospráva disponuje 177 tisíci „státních“ zaměstnanců, z toho 107 tisíc jich je registrováno na Západním břehu a 70 tisíc v Pásmu Gazy (ti by měli být nyní rozdělení na 40 tisíc zatím neplacenýchhamasovců a 30 tisíc fatahovců. Tato armáda úředníků spotřebuje na platech přibližně 212 milionů dolarů měsíčně. Protože ale hamasovci vládou PA vypláceni nejsou, znamená to, že jeden úředník si přijde měsíčně v průměru na (212 milionů děleno 177 tisíc minus 30 tisíc) 1442 dolarů.

A jaká je struktura oněch více než 200 milonů dolarů? Zahraniční pomoc představuje nejmenší díl, 16 procent. Dvacet sedm procent je vyčleněno přímo z rozpočtu vlády PA a největší část, 57 procent je tvořena daněmi, které pro PA vybere Izrael. Jde o tzv. transfer daní; na území PA se vybere přibližně jedna třetina daňových příjmů samosprávy, zbylé dvě třetiny inkasují pro autonomii úřady v Izraeli. Drtivou většinu z takto získaných daní tvoří poplatky za import zboží mířícího z ciziny arabské autonomní části Západního břehu.

Závěr. Téma jménem Pásmo Gazy není jen o tom, co slyšíme z médií nejčastěji. Obsahuje více aspektů – a toto je jeden z nich.

Stejskal.estranky.cz