22.9.2019 | Svátek má Darina


FRANCIE: Listopad 2015

26.11.2015

V pátek 13. listopadu se na Francii snesla další vlna teroristických atentátů. Skupina sebevražedných atentátníků většinou francouzské státní příslušnosti útočících ve jménu tzv. islámského státu měla za úkol způsobit co nejvyšší škody na lidských životech na stadionu v Saint Denis u Paříže, kde se odehrával přátelský zápas ve fotbale mezi Francií a Německem. Na čestné tribuně se nacházel i francouzský prezident Hollande a německý ministr zahraničních věcí Steinmeier. Naštěstí se teroristé nedostali mezi diváky a odpálili se mimo prostor stadionu. Zabili jednu osobu a velmi vážně zranili jedenáct lidí.

Strašnější byl ale průběh dalších atentátů, které současně probíhaly v Paříži v 10. a v 11. čtvrti. Tyto čtvrti, kdysi lidové, se staly vyhledávanou adresou pro mladé intelektuály, umělce, kosmopolitní společnost. Jsou zde restaurace, kavárny, koncertní sály. Chodí sem mladá neformální pařížská elita. Po zuby ozbrojení teroristé stříleli na lidi sedící na terasách před restauracemi, někteří vnikli i do restaurací a pálili do lidí. Zabili zhruba čtyřicet lidí a zranili jich desítky.

Dílo zkázy pokračovalo v proslulé koncertní síni Bataclan nedaleko náměstí Republiky, kde došlo k hromadné vraždě devadesáti mladých lidí, kteří si přišli poslechnout rockový koncert. Džihádisté hodili mezi diváky pumy a stříleli. Zabili osmdesát lidí. Diváků bylo dohromady asi 1500, někteří se schovali, jiní měli možnost utéct nouzovými východy. Policie do míst, kde se konaly útoky v restauracích, dorazila až po dvaceti minutách, dovnitř do Bataclanu se dostala až po dvou hodinách vyjednávání s teroristy, kteří nakonec spáchali sebevraždu. Někteří z teroristů volali, že to je pomsta za Hollandovu zahraniční politiku, za bombardování Islámského státu v Sýrii, a vzývali Alláha.

18. listopadu byla odhalena skupina dalších teroristů ve squatu ve městě Saint Denis u Paříže, pár kroků od slavné baziliky, kde bývali pohřbíváni francouzští králové. Po sedmihodinovém zásahu speciálních jednotek bylo zatčeno osm lidí a další tři byli zastřeleni nebo se zabili sami.

Škoda na převážně mladých lidských životech je obrovská, 130 nevinných lidí bylo zabito a přes 400 bylo zraněno.

Místa atentátů byla vybraná lidmi, kteří velmi dobře znají francouzskou společnost. Islamisté se tak vyznali ke své nenávisti k fotbalu a k fotbalovým fanouškům, ke kosmopolitní společnosti vzdělaných mladých lidí, k hudbě, konkrétně k rocku, a k mladým šťastným lidem. Byl to útok na západní společnost a na její způsob života. Francouzská ministryně spravedlnosti, socialistka Christiane Toubira, se ale v televizi v pořadu C a vous vyjádřila ve smyslu, že se jednalo o náhodné, slepé útoky, jak je pro teror typické. Neříká pravdu. Je jasné, jak pečlivě byla akce naplánovaná a jaké poselství měla přinést. Zrovna tak jako lednové útoky cílily na politicky nekorektní intelektuály v redakci Charlie Hebdo, občany vyznávající židovskou víru a uniformované policisty symbolizující státní moc. Ch. Toubira je známá svým shovívavým přístupem k mladým delikventům, např. obchodníkům s drogami, z jejichž řad se rekrutují právě příští teroristé. V pravicové francouzské společnosti - a v Parlamentu nejhlasitěji - se ozývají hlasy žádající její odchod z ministerstva. Ch. Toubira je silně kritizovaná od roku 2012, kdy ji čerstvě zvolený socialistický kandidát F. Hollande dosadil na ministerstvo spravedlnosti. (Pro dokreslení politiky ministryně spravedlnosti lze uvést její nedávný návrh, aby řidiči bez průkazu nebyli postihováni, protože podle ní je příliš drahé se zapsat do autoškoly, což představuje třídní diskriminaci. Bez řidičských zkoušek jezdí hlavně mladí lidé z ghett vytvořených postupem desetiletí ze sídlišť okolo větších měst. Zde při volbách dostávají většinu hlasů kandidáti socialistické strany, kterou vede už desítky let F. Hollande.)

Zdrcený prezident Hollande odsoudil teroristické útoky, vyhlásil tři dny smutku a výjimečný stav na tři měsíce. Výjimečného stavu, který mimo jiné povoluje kontroly policie v bytech v nočních hodinách, využila ihned policie po celé zemi a po několik nocí prohledávala byty a sklepy lidí, o kterých je známo, že obchodují s drogami, se zbraněmi nebo že mají styky s islámskými radikály. Tyto aktivity jsou často propojeny. Za normální situace jsou tyto policejní zásahy provázeny administrativními průtahy. Policie objevila válečné zbraně, drogy, peníze. Veřejnost i policie doufají, že za tři měsíce výjimečného stavu se podaří najít více zbraní, které se mohou kdykoliv obrátit proti francouzským občanům. Hollande také navrhl, aby lidé usvědčení z teroristické aktivity byli zbaveni občanství v případě, že mají dvě občanství. (V rámci mezinárodních smluv nelze nikoho zbavit občanství, pokud by potom neměl žádné.)

Po lednových atentátech prezident Hollande volal po válce proti terorismu, nyní volá po válce proti Islámskému státu. Jako odplatu za útok na pařížské obyvatelstvo provádí nyní Francie cílené útoky v Sýrii, kde sídlí vojenské velení a výcviková střediska IS. Hollande se také chce spojit s ruským prezidentem a s prezidentem Spojených států, aby dohodl společné útoky. Mezinárodní vztahy dostávají po 13. listopadu úplně jinou podobu, zejména pokud jde o vztah Francie k Rusku, dosud velmi negativní. Zahraniční politiku vede Laurent Fabius, který byl v osmdesátých letech za vlády Fr. Mitterranda premiérem. Slovo válka se objevuje v ústech prezidenta i předsedy vlády Manuela Vallse, který ve vládě prosazuje ostřejší vystupování proti islámským radikálům.

Hollande zmínil eventuální zabezpečení zfanatizovaných individuí nebezpečných států, která nesou v policejních záznamech označení S (Sureté) a kterých dnes běhá po Francii přibližně 3500, ale jejich sledování není systematické z finančních a z etických důvodů. Nyní bylo navrženo nošení náramků s GPS. Hlasy ozývající se z francouzské pravice (Sarkozy, Dupont-Aignan, Le Penová Marine i mladší Marion, a mnozí další politikové) volají po jejich okamžitém zadržení, neboť představují vážnou hrozbu pro Francii: vrazi, kteří spáchali nebo chtěli spáchat atentáty ve Francii, měli právě označení S a byli víceméně sledováni policií. Chce se říci: bohužel méně sledováni. Právníci, např. soudce v oblasti terorismu Marc Trevidic, však poukazují na neproduktivnost podobného opatření, které by vedlo k ještě silnější radikalizaci zadržených a jiných individuí. Hollande vytkl bývalému prezidentu Sarkozymu, že kvůli šetření státních peněz zrušil tisíce míst v policii a v armádě. Jeho odpůrci však namítají, že toho mohl za tři roky vlády využít a nepokračovat v propouštění lidí. Opět, jako v lednu, se hovoří o vyhoštění salafistických imámů, kteří bouří mládež proti francouzské společnosti a proti evropskému způsobu života. Ministr vnitra Bernard Cazeneuve tvrdí, že jich letos bylo vyhoštěno několik, jejich počet ale nepřesahuje ani desítku.

Velký problém představuje internet, kde mladí lidé, cítící se vykořeněni nebo nepochopeni (což je pro dospívající lidi typické a zde číhá právě nebezpečí), se dají nachytat na lákavá a romantická videa. Mladíci sní o vojenské slávě, o penězích a o novém a spravedlivějšímu řádu, dívky o svatbách s muslimskými bojovníky a o jiném životě. Odcházejí, někteří na smrt, jako vojáci, nebo dívky, aby se staly ženami bez identity, po které přitom tak toužily. Jiní se vracejí do Evropy rozčarovaní, jiní s posláním rozbořit západní svět. Touží po revoluci.

Francouzská policie nedisponuje dostatečným množstvím arabštiny znalých informatiků, kteří by byli schopni tyto islamistické stránky systematicky rušit. Navíc ve Francii dosud platí pravidlo svobody vyjadřování, silně hájené francouzskou levicí. Po lednových tragických událostech se konečně ozývají hlasy žádající postavení mimo zákon sledování islamistických stránek navádějících k nenávisti (podobně jako stránek pedofilního charakteru), i když se kyberprostor velmi těžko hlídá. Dobrá znalost arabštiny je kamenem úrazu nejen ve Francii, ale i v Belgii, kde podle informací BFM TV nemají vyškolené pracovníky v policii, kteří by rozuměli arabsky. A právě v Molenbeeku u Bruselu se nachází nejhustší síť islamistů, odkud se vypravují teroristé na území Francie páchat zločiny. Francouzsko-belgická hranice prakticky neexistuje, některé obce se nacházejí na území obou států. I když jsou si obě země blízké jazykem i kulturou, tak mezi policiemi obou států dosud nefunguje praxe běžného sdílení informací.

Prezident Hollande a jeho vláda se dále zamýšlejí, jak zabezpečit schengenské hranice. Tato otázka se zatím jeví jako těžko řešitelná. Kritizovaná je také evropská spolupráce a obecně řešení nebo spíše neřešení přílivu imigrantů z Asie a z Afriky.

Na konci listopadu bude v Paříži zahájena mezinárodní konference COP 21 o klimatických změnách, i když její konání bylo zpochybněno kvůli teroristickým útokům. Naprogramovaný protestní pochod je oficiálně zrušen. COP 21 by se měla zamyslet nad energiemi, které by mohly svět vyvázat ze závislosti na naftě a na jejích vývozcích, k nimž se dnes počítá i Islámský stát. Francie by měla také přemýšlet nad bezpečností svých jaderných elektráren, které byly všechny letos filmovány drony ovládanými neznámými organizacemi.

V prosinci se budou konat volby v regionech, které Hollandova vláda z úsporných důvodů nákladně sloučila - z původních 22 je od minulého roku jen 13 regionů. Vláda po atentátech uvažovala o odložení voleb, ale ty nakonec proběhnou podle plánu dvě první neděle v prosinci. Socialista Hollande si po útocích polepšil ve veřejném mínění, jeho popularita stoupla o 10 %, nyní dosahuje 32 %. Jak proběhnou regionální volby, záleží na aktuální situaci, která je nestabilní. Podle průzkumu v čele velkého regionu Nord-Pas-de-Calais-Picardie bude stát hned po prvním kole ultrapravicová politička Marine Le Penová ze strany Národní fronta. Velké šance na zvolení má také její neteř Marion Le Penová ze stejné strany v regionu PACA (Provence-Alpes- Côte-d‘Azur). Ve zbylých regionech se bude rozhodovat mezi socialisty a republikány, dříve UMP.

Ve Francii k nové situaci lidé přistupují velmi různě.

Prezident Hollande chce po boku mezinárodní koalice rozpoutat válku proti Islámskému státu, který je ale silně vázán na arabské státy, se kterými Francie čile obchoduje, část umělců a mládeže chce protestovat chozením do kaváren a na koncerty, přední francouzský odborník na islám profesor Gilles Kepel (syn divadelníka českého původu Milana Kepela a vnuk Masarykova spolupracovníka Rudolfa Kepla z období Československé národní rady) radí již dlouhá léta řešit smírně situaci v muslimském prostředí v Evropě a více se věnovat ideologii a předcházet radikalizaci, bývalý Chirakův ministr zahraničních věcí a premiér Dominique Villepin, filozof Michel Onfray, Jean-Luc Mélenchon z Parti gauche (Levá strana) a další nabádají vládu, aby místo rozpoutání další stoleté války, tentokrát proti islámu, začala vést jinou zahraniční a interní politiku a řešila problém s Islámským státem nejprve na poli diplomatickém. Muslimská společnost převážně mlčí, i když odvážní mladí lidé z jejího středu navzdory nebezpečí, kterému se vystavují, na internetu promlouvají ke svým spoluvěrcům a žádají je, aby sami očistili francouzský islám od fašizujících salafistických tendencí.

Společenské problémy související s nezaměstnaností by částečně vyřešilo zjednodušení neustále se rozrůstajícího Zákoníku práce, který má přes 3500 stran. Francie se potýká s vysokou nezaměstnaností pohybující se mezi 10 a 11 procenty, což se dá vysvětlit také nepružností trhu práce. Jen těžko lze ve Francii propustit zaměstnance, a tak zaměstnavatelé poskytují práci načerno, hůře placenou nebo se obracejí na malé soukromníky, kterým práci zadávají jen nárazově. Ministr práce F. Rebsamen, zkušený politik, letos podal demisi a na jeho místo se dostala mladá nezkušená Myriam El Khomri, která, jak se ukázalo, ani neví, jak funguje uzavírání pracovní smlouvy. Do úprav Zákoníku práce se pustil nadějný politik, ministr ekonomie Emmanuel Macron, a jen těžko prosazuje sebemenší změny - je hanlivě označován jako liberál.

V nevládních kruzích se opět hovoří o tom, že by prezidentský mandát měl být prodloužen z 5 na 7 let, jako to bylo do roku 2002, ale neobnovitelný, aby se prezident mohl plně věnovat své službě vlasti bez starostí, zda bude opět zvolen.

Mladí Francouzi se po 13. listopadu hromadně hlásí do armády – a to je jasná odpověď na vážnou situaci, do které se Francie dostala.



Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.