Co soudit o úsudku představitelů radnice, kteří udělí čestné občanství usvědčenému vrahovi? Snad se takovému městu raději vyhnout. Naštěstí jich tolik není.

Když přijde podobná zpráva z Íránu, vzhledem k charakteru tamního režimu nepřekvapí. Malá exkurze do ne tak dávné minulosti. V Teheránu nesla od roku 1981 přes dvě desetiletí jedna z ulic jméno Chalída Islambulího. Čím se ten člověk proslavil? 6. října 1981 zavraždil egyptského prezidenta Anvara Sadata.

Ajatolláhovský Írán je ajatolláhovský Írán, tam je každá špatnost dobrá, hlavně když je dostatečně protiizraelská.

Setkáme-li se ale s něčím podobným v demokratické zemi Západu, nota bene v členském státě Evropské unie, která přece vyznává "jisté hodnoty", musíme si položit otázku, jak se adorace vraha s těmito hodnotami slučuje.

O co jde?

Před několika dny přišla šokující zpráva z francouzského města Bezons. Tamní konšelé se jednomyslně rozhodli udělit čestné občanství Madžímu al Rimáwímu. Pro oživení paměti: jde o aktivistu teroristické Lidové fronty pro osvobození Palestiny, jednoho z osnovatelů atentátu na izraelského ministra turistiky Rechavama Zeeviho, který byl al Rimáwím a dalšími palestinskoarabskými atentátníky zavražděn v říjnu 2001. V Izraeli si odpykává doživotní trest.

Každému soudnému člověku musí být z principu proti mysli udělení čestného občanství vrahovi ministra demokratického státu. Ne tak starostovi Bezonsu. Dominique Lesparre na webové stránce radnice uvádí, že tento akt je v souladu s tradicí míru, solidarity a spolupráce s palestinským lidem. S fakty ovšem pracuje stejně účelově jako každý správný komunista. Ve svém prohlášení zcela zamlčel onu "maličkost", že al Rimáwí byl odsouzen za podíl na vraždě. Místo toho ho vyzdvihuje jako "bojovníka proti okupaci své země".

Hanebnější formu vyjádření solidarity si věru těžko lze představit.

Komunista Lesparre říká, že je zapotřebí udělat vše, aby se obě strany vrátily na cestu míru, přičemž jako řešení vidí vytvoření dvou států. Hezká slova, jen jejich autorovi zatleskat. Kdyby ovšem vzápětí sám sebe nezdiskreditoval oslavou vraha.

Udělením čestného občanství al Rimáwímu starosta Bezonsu přiznává, navzdory líbivým frázím o solidaritě, že s jeho činem souhlasí. Připouští, že vraždit představitele demokratického Izraele je vlastně v pořádku.

Zdá se, že výše zmíněná poznámka o dobré každé špatnosti, hlavně když je dostatečně protiizraelská, neplatí jen pro nepřátele židovského státu v Teheránu.