23.6.2021 | Svátek má Zdeňka


FEJETON: Znovu Bělorusko

17.8.2020

Usilovně jsem v posledních dnech přemýšlela, o čem bych měla napsat tohle Poslední slovo. Totiž: říkala jsem si, že bych neměla psát o Bělorusku, když jsem o něm psala minulý týden, a navíc se o něm mluví a píše i beze mne. Jenže to nedokážu, o něčem jiném budu psát až příště, teď mi Bělorusko nejde z hlavy – pořád hledám na internetu, co bych našla navíc k tomu, co čtu a poslouchám, a nejradši bych jela do Minsku. Do Minsku ale nemůžu, mám v pase razítko „Otmouleno“, „Odmítnuto“, takže by mě tam nepustili.

Asi bych se taky bála jít se na večerní demonstrace podívat, rozhodně nejsem přebornice v utíkání a nerada bych slízla nějakou pendrekem. S internetem je to taky v tomhle případě dost těžké, pokud se potřebná stránka vůbec načte, za chvilku zase zmizí… i když, to musím zaklepat, už se to trochu lepší. Je mi jasné, že mi to kazí běloruské úřady, které správně pochopily, že ta moderní služba pomáhá Lukašenkovým odpůrcům. Už tím, že existuje, a tak jí překážejí v činnosti. Každou chvíli slyším, že Bělorusové protestují proti výsledkům voleb, ale chybí mi v těch zprávách slovo, že protestují proti „ohlášeným“ výsledkům voleb. Jsem totiž přesvědčena, že skutečné výsledky voleb těm ohlášeným neodpovídají a že by proti nim Bělorusové neprotestovali.

Falšování voleb není v této zemi nic nového, dochází k němu už dlouhé roky. Mnohokrát proti němu také občané protestovali, ale v rozhovoru většinou připouštěli, že by nejspíš Lukašenko ty volby byl vyhrál i bez podvodů – ale bylo by vidět, že nemá tak velkou přízeň lidu, jakou se honosí. Tentokrát je tomu jinak, demonstranti i mnozí z těch, kdo se na demonstraci jít bojí, jsou přesvědčeni, že dosavadní prezident ty volby prohrál.

Myslím na své známé i na neznámé, kteří se vypravují do ulic s vědomím, že to pro ně nejspíš dobře neskončí, že je mohou zbít nebo zavřít. Připomíná mi to pražské demonstrace v době Palachova týdne v lednu 1989. Nevím, jestli tenkrát někoho z těch demonstrantů napadlo, že se starý režim do roka a do dne zhroutí a na Hradě bude sedět Václav Havel. Demonstrace u nás tehdy také nezačínaly heslem „Pryč s komunistickým režimem“, i když by si to byl možná ledaskdo přál – byla to vzpomínka na Jana Palacha, který dvacet let předtím chtěl burcovat lidi, aby se nenechali „znormalizovat“. V Bělorusku je to jednoznačnější: občané protestují proti prezidentovi, kterého nevolili, jsou přesvědčeni, že ho nevolila ani většina jejich spoluobčanů, a že tedy nemá v čele jejich státu co dělat. Lukašenko ovšem tvrdí, že je dirigují tajemné síly z Polska, Česka a Británie. Takové řeči známe docela dobře: oni mají představitelé těch starých režimů mylnou představu, že jejich nesmyslným lžím lidé věří. Někdy jim dokonce věří sami, ačkoli mohou mít od svých politických policií potřebné informace.

LN, 14.8.2020








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.