Neděle 15. června 2025, svátek má Vít
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

FEJETON: V Paříži dnes žebrá už skoro každý

diskuse (35)
Hned v úvodu musím přiznat, že jsem se v titulku inspiroval finským reportérem Československé televize z období 80. let, který se chtěl asi zavděčit ideologům režimu, a tak svou reportáž začal: „Dnes už v Helsinkách žebrá skoro každý.“ Vydařil se mu mimořádně vtipný trapas. Byl jsem v Paříži v průběhu posledních 17 let letos celkem poosmé, ale zatím jsem s žebráním neudělal žádnou výraznější zkušenost. Ke svým zážitkům z letošního února se tedy vracím tímto krátkým fejetonem.

Na pařížském bulváru Sant Germain pocházejí bezdomovci a nabízejí časopis Sans Abri (Bez přístřeší). Jednoho z nich jsem chtěl obdarovat zakoupením časopisu, patrně půjde o slušné prodejce podobně jako u nás v případě časopisu Nový Prostor. Zcela neprozíravě tak chci učinit záhy poté, co jsem si na roku v bankomatu vybral nějaká eura. Je únor, a tak nejsem „polonahý český turista“, kterým jsem obvykle býval v létě. Beru si jeho noviny a dávám mu nějaké drobné. Ukazuje mi, že výtisk stojí 2 €. Tak papírové, tak papírové, vrátím vám mince, mele dokola s nadějí v hlase. Nakukuje mi přitom poněkud přidrzle do peněženky, kde se probírám v bankovkách. V okamžiku, když vidí, že tam mám dvacetieurovou bankovku, nadšeně souhlasí a říká něco o tom, jak už dlouho nejedl a že to chce na jídlo. Nakonec vytahuji bankovku 10 € . A ačkoliv jsem už dal v mincích 1,5 €, vrací mi tak jedno euro. Ohrazuji se, on se na mne znechuceně dívá jako na výjimečně lakotného boháče, a nakonec si tedy časopis kupuji za asi 7 euro.

Můj kabát, seriózní výraz obličeje či snad zánovní šála způsobují, že mne na štědrého samaritána, který často a rád obdarovává městskou chudinu, tipuje i další člověk, který se s naléhavě prosebným výrazem a nataženou rukou ke mně vrhá, když vcházím (ano, je to tak) do „McDo,“ abych si koupil něco menšího k jídlu. Můj důvod je stejný, jako asi u naprosté většiny zákazníků, kteří jsou uvnitř a kteří zde vytvářejí věkový průměr asi tak kolem dvaceti let: je se zde možno ve srovnání s jinými podniky celkem levně najíst. Unikám dovnitř a doufám, že budu od naléhání žebráků uchráněn alespoň uvnitř tohoto podniku. Nikdy se mi to ještě nestalo, ale když zrovna dojídám cheesburger, vchází dovnitř člověk s nataženou rukou a jeho oči rentgenují potenciální dárce. Tvářím se sice že neexistuju, ale nezachráním se tím od jeho přiblížení jeho žadonivého výrazu a natažené ruky. Připadám si sice už tak trochu jako Trautenberk z krakonoškého večerníčku, ale neoblomně jej odmítám a odvracím hlavu. Mé svědomí je čisté: jako procento svého reálného příjmu jsem již přispěl takovou částkou, jakou kdyby přispíval každý francouzský turista našim bezdomovcům a žebrákům, začali by si tito (bezdomovci, ne turisté) kupovat vily u moře.

Malá kavárnička v pasáži jistě zůstane ušetřena pozornosti těchto lidí, domnívám se naivně, když si v jedné takové večer hovím, popíjím kávu a čtu noviny. Pozvedám totiž zraky, a naskýtá se mi obraz, který znám jen z 80. let a slavného bufetu–automatu Koruna na Václavském náměstí či z brněnské cukrárny U třech mamlasů: přichází „dojížděč“. Přistupuje k regálu, do kterého hosté zasouvají své tácy před tím, než odcházejí. Pozorně každý z nich - pozorován všemi lidmi v kavárně - prohlédne a neodchází s prázdnou. Tu nepoužité mlíčko do kávy, tu zbytek pečiva či zákusku.

Celá Paříž žebrá, toto se mi ještě nestalo: jsem otřesen, mírně znechucen a znejistěn, odcházím se tedy další den najíst do běžné brasserie. Když vycházím, hrne se ke mně jakási středoškolačka s vyčítavým a kyselým úsměvem, jakýmsi podpisovým archem, pokladničkou a všetečnou otázkou „Najedl jste se dobře, pane?“ Prchám. Toto už je příliš i na mne. Jinak bych totiž musel děvčeti vysvětlit, že jsem si na ten oběd vydělal prací, zatímco ona (či její rodiče) čekali s rukama v klíně nebo trávili čas tímto požebráváním.

Jan Kovanic
14. 6. 2025

Kdo chodí spát s raketami, nesmí se divit, když se ráno neprobudí.

Gita Zbavitelová
14. 6. 2025

Izrael v noci na pátek podnikl dlouho očekávaný útok.

Aston Ondřej Neff
14. 6. 2025

Izrael udeřil, protože jeho zájmy jsou ohroženy.

Jan Bartoň
14. 6. 2025

Izrael zasáhl cíle, které souvisí s výrobou jaderné zbraně.

Vladimír Vokál
15. 6. 2025

Tisíckrát mi při čtení jejích slov cukaly koutky, skřípal jsem zuby a měl chuť s ní hluboce...

Lidovky.cz, ČTK
15. 6. 2025

Ve městě Puné v indickém státě Maháráštra se zřítil most, zahynulo šest lidí a 25 dalších smetla...

Lidovky.cz
15. 6. 2025

Zemřel reportážní fotograf a liberecký rodák Václav Toužimský. Jeho snímek zachycující okamžik...

Lidovky.cz, ČTK
15. 6. 2025

Tato neděle je zatím nejteplejším dnem letošního roku. V Čechách teploty na mnoha místech...

jhr Jan Hron
15. 6. 2025

Ochranu před ruskými ničivými drony se snaží zajišťovat i ukrajinská dobrovolnická uskupení...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz