Evropský zelený úděl by přinesl dávno nevídané sešněrování a ideologické podmanění hospodářství, masivní omezení svobody, likvidaci zbytků suverenity členských států, astronomické náklady, zaostávání EU oproti zbytku světa.

Výsledek britského referenda v létě 2016 načas probudil naděje, že Evropská unie projde procesem sebereflexe, po němž bude následovat odtučňovací kúra a návrat na pevnou zem. Tato očekávání vzala velmi rychle za své. Deklarace z Bratislavy (2016), Říma (2017) a Sibiu (2019), přijetí nové strategické agendy (2019), vyhlášení Evropského pilíře sociálních práv (2017), spuštění PESCO neboli stálé strukturované spolupráce ve věcech obrany (2017) a řada dalších opatření znamenala jednoznačné potvrzení předchozího kurzu.

Dlouho se mohlo zdát, že v okamžiku brexitu – dojde-li k němu vůbec – budeme moci leda trpce konstatovat, že Unie se nezmění, že bude dále pokračovat ve vyjetých kolejích a prohlubovat dosavadní chyby. A přece nyní, když je vystoupení Spojeného království konečně nadosah, cítíme, že politická situace v Unii se zvrtla do ještě mnohem tíživějších rozměrů.

Jako úhelný kámen tohoto vývoje vyvstal tzv. Zelený úděl pro Evropu (European Green Deal) jakožto plán na transformaci hospodářství a společnosti EU na tzv. klimatickou neutralitu s horizontem roku 2050. Plán se zrodil z nenadálé vlny klimatického třeštění, která zaplavila Západ po roce 2018 a jejímž symbolem je kýčovitá ikona školačky Gréty. Nová Komise pod vedením Ursuly von der Leyenové si tuto agendu vytkla jako svůj prvořadý úkol a učinila z ní svou vlajkovou loď.

Počátkům tohoto snažení jsem se věnoval v článku Unie a její zelený úděl v říjnu 2019. Nedlouho poté, koncem listopadu 2019 Evropský parlament symbolicky vyhlásil stav klimatické a environmentální nouze. V prosinci 2019 pak Komise předložila svůj prvotní nástin Zeleného údělu a Evropská rada potvrdila „cíl dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrální EU“ s tím, že jeden členský stát (Polsko) není v této fázi s to se k plnění tohoto cíle ze své strany zavázat a Evropská rada se k této otázce vrátí v červnu 2020.

Zelená transformace EU

Podle Komise má EU „kolektivní povinnost transformovat svou ekonomiku a společnost, aby se dostaly na udržitelnější dráhu“. Unie má být přeměněna „na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a ve které bude hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů“.

Komise předpokládá přijetí souboru „hluboce transformativních politik“. Je prý třeba „změnit politiky v oblasti dodávek čisté energie v rámci celé ekonomiky, v oblastech průmyslu, výroby a spotřeby, rozsáhlé infrastruktury, dopravy, potravin a zemědělství, stavebnictví, zdanění a sociálního zabezpečení“. Veškeré činnosti a politiky EU budou muset přispívat k cílům Zeleného údělu.

Mezi konkrétními zamýšlenými opatřeními a dílčími cíli figuruje mimo jiné:

- právní předpis EU („právní rámec pro klima“), který závazně zakotví cíl dosažení klimatické neutrality do roku 2050;

- zvýšení cíle EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro rok 2030 z dosavadních 40% ve srovnání s rokem 1990 na nejméně 50 % a směrem k 55 %;

- zajištění „účinného stanovení ceny uhlíku“ prostřednictvím daní (ty prý „vysílají správné cenové signály a poskytují vhodné pobídky pro udržitelné chování výrobců, uživatelů a spotřebitelů“), kompenzačních opatření na hranicích (uhlíková cla) apod.;

- přesměrování energetiky převážně na obnovitelné zdroje, zatímco má dojít k rychlému vyřazení uhlí a k dekarbonizaci plynu;

- nová průmyslová strategie, která by měla průmysl plně mobilizovat k dosažení klimaticky neutrálního oběhového hospodářství;

- vysoké požadavky na energetickou účinnost u výstavby a renovace budov; konstrukční řešení nových i renovovaných budov má být „ve všech fázích v souladu s potřebami oběhového hospodářství“;

- snížení emisí z dopravy o 90 % v horizontu roku 2050; prioritou má být přesun významné části vnitrozemské silniční nákladní přepravy (75%) na železnici a vodní cesty; cena dopravy prý „musí odrážet její dopad na životní prostředí a zdraví“;

- zahájení (od roku 2025) přechodu automobilového průmyslu na výrobu vozidel s nulovými emisemi, což má být zajištěno pomocí elektromobilů a „udržitelných alternativních paliv“;

- strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“, která by měla ve prospěch boje proti změnám klimatu zapřáhnout sektor zemědělství a rybolovu; mj. by měla zajistit „udržitelnou“ výrobu „nízkouhlíkových“ potravin a měla by též zahrnovat „opatření, která spotřebitelům pomohou stravovat se zdravým a udržitelným způsobem a snižovat plýtvání potravinami“.

Podle Komise jsou pro Zelený úděl nezbytné „masivní veřejné investice a zvýšené úsilí o nasměrování soukromého kapitálu do opatření v oblasti klimatu a životního prostředí“. V rámci budoucího víceletého finančního rámce by mělo přispívat na boj proti změnám klimatu 25% výdajů. Podle právě představeného návrhu investičního plánu pro Zelený úděl, by EU a její členské státy měly mobilizovat pro transformaci v následujícím desetiletí nejméně 1 bilion eur (tj. přes 25 biliónů Kč). Přibližně polovina této částky (503 mld. eur) má pocházet z rozpočtu EU, zbytek by měly pokrýt příspěvky členských států, soukromé investice a prostředky z programu InvestEU a od Evropské investiční banky.Součástí plánu by měl být Mechanismus pro spravedlivou transformaci, disponující pro období 2021–2027 částkou 100 miliard eur, který má pomoci regionům a odvětvím nejvíce zasaženým transformací.

Komise dále předpokládá, že pro transformaci bude nezbytná „ekologizace vnitrostátních rozpočtů“. Komise bude „spolupracovat“ s členskými státy na tom, aby kontrolovaly a porovnávaly postupy při ekologickém sestavování rozpočtu. „Díky tomu bude snazší posoudit, do jaké míry roční rozpočty a střednědobé fiskální plány zohledňují environmentální aspekty a rizika, a poučit se z osvědčených postupů.“

Aby byl Zelený úděl úspěšný, je podle Komise naprosto nezbytné „zapojení a angažovanost veřejnosti a všech zúčastněných stran“. Za tímto účelem míní představit „evropský klimatický pakt“, který by měl aktivizovat občany, města, regiony a další aktéry pro boj proti změnám klimatu. Dále vidí jako významnou roli školství, neboť „[š]koly, vzdělávací instituce a vysoké školy mají dobré předpoklady pro to, aby zapojily žáky, rodiče a širší komunitu do změn, které jsou pro úspěšnou transformaci nezbytné“.

Cesta ke zmaru a nové totalitě

Zelený úděl vnímám jako vůbec nejvíce neblahou iniciativu, která doposud vzešla z prostředí unijních institucí. Překoná euroústavu, respektive Lisabonskou smlouvu, překoná euroval, fiskální pakt i migrační kvóty. Tentokrát nejde „pouze“ o další posilování bruselského centra na úkor členských států, o sdílení problémů nebo o nebezpečný dílčí exces. Zelený úděl je zamýšlen jako soubor dlouhodobých všezahrnujících a všeprostupujících opatření, která mají ekonomiku a společnost zcela podřídit diktátu jedné ideologie. Jde o hloubkovou proměnu reality kolem nás, která nemá být dána spontánním vývojem, ale nařízena a uměle organizována shora. Jde o projev maniakálních ambic řídit společnost do nejmenších detailů, převychovávat ji ke svému obrazu, poroučet větru a dešti.

Pokud by byla ona „transformace“ uskutečněna, přinese zároveň zmar hospodářství, přiškrcení svobody, odstranění zbytků suverenity členských států, astronomické náklady i další prohlubování zaostávání EU za dynamickými ekonomikami jiných koutů světa. Můžeme se obávat masivní indoktrinace, manipulace, vytváření a zneužívání atmosféry strachu, všudypřítomného sledování a kontroly našeho chování. Nebylo by třeba více psát ani číst antiutopie, neboť antiutopie by se stala živoucí realitou kolem nás.

Evropský zelený úděl – schéma (Evropská komise)