21.10.2019 | Svátek má Brigita


EVROPA: Teror s vidinou luxusu

28.7.2011

Co dělat, když tomu, kdo podřezává tolerantní společnost, hrozí jen tolerantní vězení?

Norský teroristický útok ukázal řadu zajímavých věcí, mimo jiné i tuto: už tři dny po něm je de facto jasno v osobě pachatele a uvažuje se o spravedlnosti. To je novinka. Sebevražední džihádisté (před deseti lety v USA či v létě 2005 v Londýně) nechávají otázku spravedlnosti v rukou Alláha – s tím, že v nebi je coby mučedníky zahrne přízní. To Anders Breivik nás staví před zásadnější otázku. Má terorista, který útočí na základy liberální společnosti, na její otevřenost, toleranci a měkký přístup, právě z její otevřenosti, tolerance a měkkého přístupu profitovat?

Dovídáme se, že muži, jenž povraždil ke stovce lidí, na svůj čin se systematicky připravoval a chtěl jím podlomit základy státu, hrozí podle norských zákonů trest nanejvýš 21 let vězení. A byť zákon může nařídit další vězeňský dohled, je očividné, že pobyt v norském kriminále – uzpůsobeném podle zásad otevřenosti, tolerance a měkkého přístupu – má daleko k trestu, který se podle obecného citu pro spravedlnost jeví přiměřený.

Spočívá spravedlnost pouze v aritmetice? Má trest za cílený masakr vyplynout z rovnice trest za jednu vraždu krát sto? V Evropě to moc nefunguje. Stanovené limity – v případě Norska 21 let – ukazují, že vposledku vyjde nastejno, zmasakruje-li pachatel dva lidi, nebo dvě stě. Je to normální?

Už bylo řečeno, že Breivika k činu motivovala též nerovnováha mezi tím, co se oficiálně říká (vstřícnost k přistěhovalcům), a realitou (spíše se norská společnost přizpůsobuje přistěhovalcům než oni norské společnosti). Jenže mezi Breivikovým činem a jeho možným postihem je ještě větší nerovnováha. Je docela možné, že i lidé, kteří bagatelizují ten první nepoměr, se rozčílí nad tím druhým. A tady nejde jen o Norsko, nýbrž o celou Evropu.

Zkuste si položit jednu zkušební otázku. Už jsme si zvykli na to, že celý Západ je v té či oné míře ohrožován terorismem. Před sedmi lety v Madridu zahynulo na dvě stě lidí, před šesti lety v Londýně přes padesát, nyní v Norsku téměř sto. Ale kolik polapených teroristů, tedy masových vrahů, kteří chtěli otřást základy celých společností, bylo za posledních dvacet let odsouzeno k smrti? Zúžíme-li odpověď na nepochybně demokratické země, dojdeme jen k číslu sedm. A skutečně popraven z nich byl zatím pouze jediný – neblaze proslulý Timothy McVeigh.

Aby bylo jasno. Tady nejde o apologetiku trestu smrti ani o tvrzení, že vysoké tresty odradí další pachatele. To asi ne. Jde o to, poukázat na příklady zemí, které tu věc prostě berou vážně, které – řečeno po selsku – se brání tomu, co je ohrožuje. Zmíněná liberální společnost pěstující toleranci, otevřenost a měkký přístup jako by vůči teroristům, kteří ji ohrožují, ztrácela pud sebezáchovy. Evropa staví samotný trest smrti na roveň zločinu. Odmítá přidružovat státy, které trest smrti aplikují. A pro výstrahu argumentuje praxí v Íránu a Číně.

Ano, právě v Íránu a Číně vidíme, jak se absolutní trest zneužívá, jak rozsudky vznikají na běžícím pásu, účelově, nespravedlivě, ve zrychlených řízeních. Jenže to vůbec neznamená, že trest smrti se neuplatňuje i v zemích zcela demokratických, například v Japonsku, Indii a Spojených státech.

Amerika zůstává jediným státem Západu, který v posledních dvaceti letech skutečně popravil teroristu. Zní to jako vtip, ale je to realita. McVeigh zavraždil 168 lidí výbuchem nálože v dubnu 1995 způsobem, který jako by nyní opsal Anders Breivik. Jenže McVeigh byl o dva roky později odsouzen k smrti a v červnu 2001 popraven. V Japonsku čeká na trest smrti pět členů sekty Óm šinrikjó, kteří v březnu 1995 zavraždili sarinem 13 lidí v tokijském metru. Stále ještě žijí, ale ani nejvyšší soud jejich tresty nezrušil. A před rokem v Indii odsoudili k smrti jediného přeživšího teroristu z těch, kteří při útoku na Bombaj v listopadu 2008 zavraždili 164 lidí.

Neevropské? Podívejme se tedy, co znamená evropské. Když byli chyceni teroristé, kteří před sedmi lety bombami ve vlacích u Madridu zavraždili 191 lidí, byli odsouzeni podle rovnice trest za jednu vraždu krát 191. Výsledek? Dostali astronomické výměry 40 000 let, ale v praxi španělský limit připouští jen 40 let. A budou-li se ve vězení hezky chovat...

Hlídejme si vlastní větev Ano, Evropa hýčká své hodnoty jako otevřenost, toleranci a měkký přístup. Ale hýčká je i vůči těm, kteří chtějí právě tyto hodnoty podřezat. Díváme-li se na to, co čeká Anderse Breivika, na chladný a sebevědomý postoj, s nímž nahlíží svou budoucnost, nebylo by od věci se inspirovat spíše Indií než navyklým modelem hlásajícím toleranci i vůči těm, kteří chtějí toleranci vyhladit terorem. Po selsku se tomu říká podřezávat si pod sebou větev.

LN, 26.7.2011

Autor je komentátor LN



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.