Kolik a na co dostaneme z fondu obnovy? Co jsou zelené dluhopisy? S čím se Brusel vytasil ve svém tažení proti Polsku? O tom a dalších aktualitách v prvním dílu série „Tento týden v EU“.

Tímto příspěvkem bych chtěl zahájit sérii pravidelných článků o aktualitách z prostředí politiky a práva EU. Budeme se v nich zabývat těmi nejzajímavějšími událostmi na úrovni Unie, které přinesl uplynulý týden. Jednotlivé články budou vycházet každý pátek odpoledne.

V prvním díle bude řeč mimo jiné o schválení našeho národního plánu obnovy, o zelených dluhopisech a o novém vývoji ohledně nátlaku Evropské komise na Polsko.

V pondělí (6. 9.) Rada EU projednala a odsouhlasila český národní plán obnovy, na základě kterého budeme moci v letech 2021–2026 získat z fondu Next Generation EU (NGEU) něco přes 7 miliard eur, tedy přibližně 180 miliard korun. Na první pohled je to radostná zpráva, na druhý už méně: Tuto částku – ostatně nijak oslnivou – totiž dostáváme za cenu naší účasti na gigantickém balíku dluhů, společném pro celou Unii, který zatíží několik generací a který svou existencí bude působit jako další mocný katalyzátor centralizace. Nejméně 37 % peněz musí každý čerpající stát vynaložit na plnění cílů v oblasti klimatu („zelenou transformaci“) a nejméně 20 % na digitalizaci. Předsedkyně Komise von der Leyenová výsledek jednání uvítala výmluvnými slovy: „Do Česka půjde 7 miliard eur na investice, aby byla země zelenější, digitálnější a lépe připravená na budoucnost.“

V úterý (7. 9.) Komise představila svoje záměry ohledně vydávání tzv. zelených dluhopisů. Do konce roku by Unie měla vydat „green bonds“ v hodnotě až 250 miliard eur, což by mělo pokrýt 30 % objemu nástroje Next Generation EU. Jako zelené jsou dluhopisy označeny proto, že Komise se zaručí, že získané prostředky budou přiděleny na klimatickou „zelenou transformaci“ a další ekologické projekty. Členské státy čerpající z NGEU budou muset referovat o svých „zelených“ výdajích a Komise na základě toho bude informovat investory, jak byly jejich peníze využity. První obligace by měly být vydány už v říjnu. EU by se měla stát největším emitentem tohoto druhu cenných papírů na světě.

Ve stejný den (7. 9.) Komise udělala další krok ve svém tažení proti Polsku pod hlavičkou ochrany „právního státu“. Polsko je od unijních orgánů již několik let šikanováno kvůli svým reformám justice. Komise zejména navrhla Soudnímu dvoru EU, aby Polsku uložil pokutu za nesplnění jeho předběžného opatření z poloviny července, které se týkalo zastavení činnosti disciplinární komory při polském nejvyšším soudu. Polský ústavní soud toto předběžné opatření krátce na to označil za neústavní. Komise nyní chce, aby Polsko muselo platit za každý den, dokud se diktátu nepodrobí. Jak už jsem připomínal začátkem tohoto týdne, Brusel nachází v právním státu klíč k proniknutí do oblastí, které stojí mimo jeho pravomoc. Snaží se z něj uplést bič, prostředek nátlaku, pomocí něhož se míní stále více vměšovat do čistě vnitrostátních záležitostí včetně otázek ústavněprávních a prosazovat svou politickou linii bez ohledu na oblast působnosti Unie.

Ve středu (8. 9.) Komise vydala svou v pořadí druhou výroční Zprávu o strategickém výhledu, a to s podtitulem „Schopnost a svoboda EU jednat“. Jde o jedno z typických zbytečných mnohomluvných slohových cvičení, kterých Brusel chrlí ročně desítky, tentokrát na téma „strategické autonomie EU ve světovém řádu“. Komise zde uprostřed mlhavých pouček a vývodů o nejrůznějších „výzvách“ a „megatrendech“, jako je změna klimatu či digitální transformace, maluje velké plány ohledně úlohy Unie ve světové politice a hospodářství. Několikrát se zde hovoří v dílčích oblastech i celkově o unijním „global leadership“ neboli „celosvětovém vedoucím postavení“. Inu, papír snese opravdu vše.

Příští týden nás čeká mimo jiné výroční projev o stavu Unie, který přednese předsedkyně Komise von der Leyenová ve středu (15. 9.) v Evropském parlamentu ve Štrasburku. Od pátku do neděle (17.–19. 9.) proběhne tamtéž první zasedání jednoho ze čtyř „panelů evropských občanů“ v rámci konference o budoucnosti Evropy.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem