Na pokyn předsedkyně Evropské komise se jedna z komisařek věnuje tomu, jak se má korektně mluvit nejen o homosexuálech, ale také o Vánocích a křestních jménech. Je to skutečná „cancel culture“ dirigovaná z USA.

Když Evropská komise představila na 32 stránkách příručky své rady, jak mají její úředníci hovořit „korektním“ jazykem, strhl se poprask. Podle unijních „pokynů pro inkluzivní komunikaci“ je třeba zcela nevhodné hovořit o vánočním čase nebo oslovovat ženy slečna či paní. Eurokomisařka pro rovné příležitosti Helena Dalliová, která měla pokrokovou terminologii v kompetenci, musela nakonec ustoupit s tím, že pokyny jsou ještě „nevyzrálé“..... Podle unijních „pokynů pro inkluzivní komunikaci“ je třeba zcela nevhodné hovořit o „vánočním čase“, protože ne každý v Evropě je křesťan, a tudíž se tím někdo může cítit zraněn. Tento interní dokument podle italského listu Il Giornale radí mluvit jednoduše o „volnu“ či „dovolené“..... Iniciativní maltské eurokomisařce tak nezbylo než couvnout. „Byly vzneseny obavy ohledně některých příkladů uvedených v pokynech pro inkluzivní komunikaci,“ připustila. „Zkoumáme tyto obavy s cílem řešit je v aktualizované verzi pokynů,“ přislíbila Dalliová.(zdroj)

Vůbec to není tak směšné, jak by se mohlo někomu na první pohled zdát. Máme totiž za sebou vlastní historickou zkušenost s kulturou rušení, kterou u nás zařídili komunisté po uchopení moci. Policie přestala být policií a stala se z ní „Veřejná bezpečnost“, ze všech lidí se stali „soudruzi a soudružky“, takže jsme ve škole říkali „soudruh učitel“ či „soudružka učitelka“. Na zrušení Vánoc si soudruzi netroufli, ale místo křesťanských svátků to byly svátky „klidu a míru“. Do kultury rušení se však promítlo přepisování dějin, zamlčování či úplná negace historických skutečností.

Vše výše uvedené se dnes prosazuje na Západě, zejména v USA, kde se k moci dostala Demokratická strana a její krajně levicové křídlo se činí, seč může. A Evropská unie nechce povhopitelně zaostávat. To, že současná Evropská komise „překonává“ ve všech aspektech komisi minulou (která se taky činila), je zřejmé. Předsedkyně Ursula von der Leyenová jen dokazuje svou schopnost zvrtat všechno, do čeho se pustí. I německý tisk si všiml, že během jejího šéfování ministerstvu obrany Spolkové republiky Německo v letech 2013-19 klesla významně bojeschopnost německé armády, a to i tím, že klesl podíl bojeschopné techniky – i ona se totiž musí opravovat. Zato byly představeny uniformy pro ženy - včetně těhotenských.

Ještě k mé zkušenosti ze „socíku“. Když chtěl nějaký mluvčí a zástupce KSČ navázat přátelštější atmosféru, použil místo oslovení „soudruzi a soudružky“ slovo „přátelé“. Tím se snažil odblokovat strnulou oficiální atmosféru, ale stejně to nebylo nic platné. Po sovětské invazi zavládl ve společnosti strach z represí a o přátelství se nedalo mluvit ani omylem.

Pokusy vytvářet nový slovník - s cílem, jak se vyjádřila Ursula von der Leyenová, vytvořit „unii rovnosti“ - jsou vždy znamením hlubokého úpadku společnosti. Je jedno, zda se tak děje pod záminkou budování komunismu, nebo „rovnosti“. Je to klasické vítězství ideologie nad tím, čemu se obvykle říká zdravý rozum nebo tradice. Nefungovalo to v éře budování socialismu a nebude to fungovat ani v této době, která se zaštiťuje „korektností“. Vede to jenom k autocenzuře, k prohlubování nesvobody a může to skončit i tak, jako skončil komunismus v roce 1989.