Tento článek byl napsán jako reakce na loňské pařížské události (v názvu byla místo Bruselu Paříž). Jelikož nebyl zveřejněn, dovoluji si ho publikovat beze změn nyní. Jeho aktuálnost posuďte laskavě sami.

Islamistické zabíjení už zažil Londýn, Madrid i Paříž, pokud nám jde o evropská města. Má někdo důvod si myslet, že ta řada je konečná? Těžko. Atentáty v Paříži nás mohly polekat, ale ne překvapit. Islamisté je slibovali už hodně dlouhou dobu. Kdyby dostali šanci zabít někoho dřív, určitě by ji využili. Možná bychom spíš měli obdivovat práci policie a tajných služeb, že jsme měli půl roku bez velkého masakru.

Kdo vlastně zabíjel? Jak je možné, že už předem všichni počítají s tím, že to byli právě islamisté, a to ze skupiny ISIL? (Jejich přihlášení se k atentátu o ničem nevypovídá, přihlásili by se k jakékoli katastrofě, která by nás postihla.)

Proč zase zabíjeli? Jistě, lze odpovídat cynicky, že reklama na CNN a evropských televizních stanicích je tak drahá, že si ji prostě nemohli dovolit a museli se tam dostat jinak. Kdo není v televizi, vlastně ani není... Pro teroristickou organizaci, která potřebuje peníze a rekruty, to platí dvakrát. Ale vlastní důvod je hlubší než zájmy jedné teroristické skupiny (která pravděpodobně vůbec není jednotná, jde jen o společnou značku). Já ten důvod vidím ve srážce západní kultury s islámem a v něčem, co bych nazval „evropskou pastí“.

Srážka těchto dvou kultur připomíná náraz dvou protijedoucích vlaků. Je to obrovské, nelze to zastavit ani odklonit, je možné jen držet se co nejdál. Kdo je u právě u toho, má prostě smůlu. „Vlak“ Západu, hnaný touhou po penězích, rozbíjí mezilidské vztahy, rodiny i manželství, vysvléká ženy a obnažuje sex, zabíjí nenarozené i staré nebo nemocné, likviduje přírodu. Na jeho cedulích jsou sice napsána lidská práva, ochrana přírody a humanita, na plné čáře ale vítězí peníze a snaha zajistit si bezstarostný život se všemi požitky bez ohledu na ostatní lidi. Proti němu supí „vlak“ islámu, který neumí prohrávat. Pod zástěrkou morálky a zbožnosti se veze bahno násilí, lenosti a hlouposti.

Můžeme stokrát dokazovat, že většina Evropanů taková není a většina muslimů taky ne. Správně bychom měli říci, že se tak nechováme nebo že se snažíme tak nechovat. To je moc pěkné, jenže když jdeme do detailů, zjistíme, že mnoho Evropanů má své peníze ve velmi pochybných aktivitách (ptali jste se někdy bank, co dělají peníze, které máte na důchodovém pojištění?) a mnoho muslimů se příliš nestará, jak se jejich děti uživí. Inš ́áláh.

A možná jde opravdu na obou stranách o menšiny. Jenže ta menšina bezohledných „Zápaďanů“ a menšina bezohledných „musulmanů“ není zas tak malá a hlavně ovládá většinu kapitálu a většinu moci.

„Evropskou pastí“ myslím situaci muslimských přistěhovalců a zejména jejich dětí. Jsou v oblasti s vysokou životní úrovní a vysokou produktivitou práce, nejsou ale konkurenceschopní a vypadávají pořád na okraj. Vysoké zdanění práce, minimální mzda i dotační podpora stále posilují automatizaci a tito lidé se stávají z hlediska ekonomiky nepotřebnými. Socialistický důraz na lidská práva v širokém pojetí (právo na všechno, co se mi zamane) i islámští fundamentalisté v nich rozněcují pocit křivdy, který se někde bude ventilovat. Bude to stát ještě hodně životů.

Pokud se vám pojetí evropské pasti příliš pesimistické a sdílíte spíše to merkelovské „wir schaffen das“ (či obamovské „yes, we can“), podívejte se na situaci Palestinců. To je v malém předobraz toho, co čeká evropské země s větším počtem muslimských imigrantů.

Co tedy dělat s krvavými atentáty? Nechci, aby to znělo bezcitně, ale v první řadě bychom si měli zvyknout. Sklízíme setbu padesát let starou. Dále bychom měli v politice spustit široké realistické hnutí. Už dlouho se krmíme představami, jak má společnost a občan vypadat, jak vymažeme z člověka všechno náboženství, xenofobii, nacionalismus. Je načase vrátit se k lidem, respektovat jejich možnosti i jejich ochotu se přizpůsobovat. A bod, který se nesmí opomenout, je zastavení migračního proudu a spuštění repatriací. Čím více muslimů (ale třeba i jiných Afričanů) uvízne v evropské pasti, tím hůř pro ně i pro nás.

Ještě jednou zopakuji požadavek, který se asi Evropanům moc líbit nebude: Je třeba realisticky pohlížet na přistěhovalce. Nelze požadovat, aby se nám přizpůsobili, pokud to není v jejich možnostech a v jejich zájmu. My budeme muset přizpůsobit zákony, sociální systémy i obranu lidem, kteří nemyslí příliš na budoucnost a svou vírou často maskují lenost a nevzdělanost. To neznamená přijmout jejich normy, chraň Bůh, to v žádném případě! Nebo snad platit jim bezstarostný život – to ne! I oni musí přijmout realitu, že v Evropě nemohou ovládat své dospělé děti, že myšlenkový systém Evropy bude tvrdě rozkládat jejich komunity. Kdyby se nastěhovali k Eskymákům, měli by se smířit se zimou. Pokud by pro ně Eskymáci budovali vyhřívané haly, dělali by chybu. Stejně tak děláme chybu my, když jim chceme ponechat jejich šariatské zóny.

Potřebujeme zákony i policejní systém, který by znemožnil trestání odpadlíků od islámu. Potřebujeme pravidla, která by znemožnila vyvádění peněz ze sociálních systémů na financování místního i mezinárodního extrémismu, násilí, terorismu. Potřebujeme jasně vytyčit způsoby, jakými může kterýkoli člen přistěhovaleckých skupin být užitečný celé evropské společnosti, a nastolit příslušnou motivaci. Potřebujeme školství, které bude jejich děti připravovat na reálný život s ohledem na jejich možnosti. Musíme být skromnější v tom, co slibujeme při výkladu lidských práv. (Samozřejmě také zastavit a obrátit migrační proud.)

Je to vůbec možné? Nevím, ale vidím v tom směr. I když jsme v průšvihu, pořád ho ještě lze umenšit.