Titulek má parafrázovat z dávných školských vědomostí vybavené posměšné veršování („Šešulka nám píše, až z německé říše, abychom přišli do Frankfurtu, že jim kručí v břiše“…) doprovázející Palackého „Dopis do Frankfurtu“, jímž v roce 1848 „otec národa“ odmítl účast českých politiků na „velkoněmeckém“ frankfurtském sněmu. Jistě budu opraven historiky, že onen „Šešulka“, jehož jméno jsem foneticky přepsal, se psal jinak a že naše neúčast na tomto sněmu byla možná historickou chybou, ale o to mi dnes nejde.

Nechci samozřejmě dnes nic zesměšňovat, ale mám před sebou dopis, z něhož možná plyne, že bychom opět těm, kteří se považují za mocné, měli něco odmítnout, nebo alespoň sdělit. Nebo snad ne? Posuďte sami.

Píše mi britský ombudsman. Nikoliv jen mně, ale všem evropským ombudsmanům. Formou dotazníku zjišťuje, jaký měla pandemie koronaviru vliv na jejich činnost v Evropě. Zdá se mi, že otázky zde položené vypovídají o myšlení části evropských elit víc než cokoliv jiného a naznačují, jakým směrem by se i naše uvažování mělo ubírat, chceme-li je následovat. Nebo snad ne? Zkusme tedy dotazník vyplnit.

První otázky jsou i v našem prostředí celkem obvyklé: What is your gender identity? Man, Women? Jaká je vaše genderová identita? Odpověď by asi neměla budit žádné pochybnosti, leč další otázky tuto jistotu zpochybňují: I identify in another way? Prefer not to say? Asi není u nás zatím obvyklé, aby někdo na takový dotaz odpověděl, že se hodlá „identifikovat jiným způsobem“ nebo že „raději nebudu odpovídat“.

Další otázky nás pak zavedou do jiného světa, než ve kterém většina z nás v té malé české kotlině zatím žije. At birth, were you assigned? Při narození vám bylo přiděleno (pohlaví)? Položení takové otázky ovšem předpokládá, že dotazovaný má dnes jiné pohlaví, něž které mu „bylo přiděleno“ při narození. Pozdviháte obočí nad tvrzením, že u nás máme asi 50 různých pohlaví? Usmíváte se tvrzením aktivisty, který tvrdí, že menstruace se netýká jen žen? Zdá se, že v současné Evropě ani k pozdvihování obočí, ani k úsměvům nad čímkoliv přestává být důvod… Pokud se rozpomenete, jaké pohlaví jste měl (měla) při narození, je odpověď na tyto otázky již jednoduchá: Male, female, nebo Prefer not to say. Ani pohlaví při narození „raději nebudu sdělovat“.

Možná že můj údiv nad otázkami bude označen za politováníhodnou neznalost evropských reálií nebo dokonce za nerespektování všelikých lidských práv, třeba těch, kteří se označují za „translidi“. Ale není tomu tak.

Možná jen vidím příležitost k zamyšlení, zda nejrůznější události, kterým musíme čelit – od lidskoprávních a politických kroků či problémů způsobených koronavirovou epidemií, nebo naléhavě se připomínající skutečné příčiny rasových bouří nejen v USA – by nás neměly vést k poznání, že skutečná lidská práva jsou někde úplně jinde, než je nám spíš hlučnými než osvícenými aktivisty tvrzeno.

A že i ta cibule dovezená do našich obchodů až z Jižní Ameriky svědčí o tak potřebných změnách v uspořádání světa, vedle kterého dotazy na pohlaví přidělené při narození budou, aniž bych se chtěl britského kolegy jakkoliv dotknout, vypadat jako prázdné tlachání za špičku nosu nedohlédnuvších a tedy o skutečných problémech naprosté většiny obyčejných lidí světa nic netušících elit.

Právo, 22.6.2020

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je ombudsman