Stalo se v těchto dnech na bruselském náměstí Place de la Bourse, kde bylo zřízeno provizorní pietní místo za zavražděné při úterním (22/3) útoku muslimských teroristů.

Bylo to cosi tak neuvěřitelného a absurdního, že nikdo, kdo toho byl přímým účastníkem, nedokázal odpovídajícím způsobem zareagovat.

To náměstí známe v jeho aktuální podobě z televizních vstupů. Místo je poseto květinami, svíčkami – a také vlajkami nejrůznějších zemí světa. Na znamení solidarity všech s těmi, kdo byli ve jménu Alláha připravení o život.

Jako Alenka v říši divů si proto museli připadat všichni, kdo na pietním místě spatřili obtloustlejší ženu s batohem na zádech a s hidžábem na hlavě. Nejprve se sklonila k zemi a vzala si vlajku Palestinské autonomie. Proč? To se vzápětí ukázalo jako nepodstatné.

Udělala několik kroků, znovu se sklonila a zpod gruzínské vlajky vytáhla izraelskou (gruzínská ji z větší části na zemi překrývala).

Pak tato muslimka izraelskou vlajku zmačkala, roztrhala, zbytky vložila zpět pod gruzínskou vlajku, tu zatížila svíčkami, otočila se a odešla.

Celé to trvalo něco přes minutu, ohavnost vysílala v přímém přenosu shodou okolností televize RTL a natočené video se dostalo na YouTube (šot uvádím níže).

Nechci čtenářům těchto stránek napovídat, co si o tom mají myslet. Jen musím vyjádřit své totální zhnusení nad tímto odporným činem – zejména, dáme-li do jedné mozaiky všechny souvislosti. Islamističtí teroristé vraždí v Evropě, islamističtí teroristé vraždí v Izraeli, celý civilizovaný svět truchlí a vyjadřuje soustrast pozůstalým, kteří přišli o své nejbližší a navždy jim to změní život – a tato žena, dle oděvu rovněž vyznavačka víry v Alláha a jeho Proroka, považuje na místě bezbřehého smutku, žalu a beznaděje za nejdůležitější najít izraelskou vlajku a zneuctít ji.

Poplivala tím památku všech, koho její soukmenovci zavraždili. V Evropě, v Izraeli, kdekoli jinde. Spáchala z morálního hlediska ohavnost.

Je náhoda, že je to muslimka a měla na hlavě hidžáb? Lze se divit tomu, že muslimům, kteří žijí mezi námi, důvěřujeme den ode dne méně a méně?