Belgie nepodepíše obchodní smlouvu s Kanadou CETA. Napřed ji odmítalo jen Valonsko, ale teď se přidal i Brusel.

To, že třímilionový region blokuje celou EU s pěti sty miliony obyvatel, považují evropští politici a většina analytiků za absurdní či dokonce nedemokratické. Kritici ale nechápou, že si vzpouru zdola zavinili sami.

Evropská komise totiž dlouhodobě postupuje podle zásady Jeana-Clauda Junckera: „Něco dohodneme, prezentujeme to a čekáme, co se stane. Když nenastane příliš velký řev a žádná povstání, protože většina vůbec nechápe, co bylo rozhodnuto, tak pokračujeme dál. Krok za krokem, až už není cesta zpět.“

V Evropě však v posledních letech došlo ke dramatické změně nálady. Evropští občané se totiž necítí být dostatečně zastoupeni a chtějí zpět svůj podíl na moci, o který je nejenom v Bruselu připravily vládnoucí oligarchie. A nedají pokoj, dokud ho nedostanou.

Co by se mělo stát? Jestliže má (dosud ještě) osmadvacetičlenný nadnárodní spolek opakovaně potíže s tím najít v zásadních otázkách shodu všech členů a musí-li si vypomáhat vydíráním, jako v případě tzv. uprchlických kvót, nebo manipulací a zamlčováním jako v případě TTIP a CETA, tak existuje východisko.

Realista by doporučil zmenšit spolek na tu velikost, na které jsou zájmy jeho členů slučitelné, anebo zredukovat jeho ambice na tu úroveň, která je pro všechny členy přijatelná. To by ale znamenalo, že by tvrdošíjně a nepokrytě prosazovaná vize Spojených států evropských definitivně zmizela za horizontem. S tím se asi stará evropská garda sotva smíří a pravděpodobně se prosadí druhá možnost.

Nesourodá a příliš velká EU se bude od krize ke krizi (samovolně) zmenšovat. V lepším případě tak dlouho, až v ní zůstanou pouze ty státy, které mají dostatečný potenciál společných zájmů. V horším případě dojde k neorganizovanému rozkladu.

A ještě jednu poznámku ve vlastní věci. Některý čtenář si možná vzpomene, že ve svých esejích o referendu obhajuji většinová rozhodnutí a teď jsem najednou jakoby proti nim. Odpověď je jednoduchá. Evropská komise, která smlouvy CETA a TTIP vyjednává, reprezentuje sice konkrétní zájmy silných hráčů, ale nikoliv většinu obyčejných občanů. Nemá pro vyjednávání demokratickou legitimitu, ale zato má zřejmě co skrývat. Proto také vyjednávala tajně.