Vzpomínám na větu z českého filmu: „Dej blbci funkci a vymyslí lejstro.“ A já dodávám: „Dej blbci funkci v EU a vymyslí jich pět. A k tomu manuál, abyste nezapomněli, kam dát unijní logo a jak má být veliké."

Na nákupy chodí moje milovaná žena, já bych na to neměl nervy. Jenže je na chalupě, a tak jsem pro slané arašídy musel vyrazit sám. Pečlivě jsem vybíral mezi různými značkami. Zkrátka mám rád víno z oblasti Porta, sýry francouzské nebo švýcarské, olivový olej mám rád z Toskánska, ale maso od českého farmáře, rohlíky od pekaře pod Hněvínem a vajíčka z domácího chovu (prostě mám rád, když vím, co jím a odkud). Jeho název ani umístění neprozradím, aby to tam unijní hygienici nepřijeli pokutovat a chovatele zavřít. Mohli by tam totiž najít i domácí kozí sýr, který miluju. A také nevím, zda ty kozy uvedl do příslušného unijního hlášení. A arašídy? Na ty nemám vyhraněný vkus. Bral jsem prostě pytlík za pytlíkem a hledal zemi původu. Ke svému zděšení jsem ji na žádném nenašel. Místo toho tam bylo jen zcela neosobní, neurčité a nic neříkající Vyrobeno v: EU. Ještě pár let a na pytlíku bude možná místo toho "vyrobeno na Zemi", no a my budeme mít po problémech s výběrem. Tato zkušenost byla ovšem procházkou růžovým sadem oproti večerní informaci, že v Británii musí bojovat za to, aby mohli i nadále prodávat spotřebitelům „tucet vajec“. Unie chce totiž prodávat vajíčka na váhu…

„Víme, co zákazníci chtějí. Chtějí si koupit tucet vajec a mají na to právo - chci, aby to naši kolegové v EU pochopili," uvedla britská ministryně pro životní prostředí Caroline Spelman v reakci na další pitomost, která jde ve šlépějích nařízení o křivých okurkách a malých banánech. Politici v EU se totiž shodli na tom, že nestačí, aby na potravinách bylo uvedeno jen jejich množství, nýbrž i gramáž nebo objem.

A tak jsem si hned vybavil několik každodenních okamžiků, které asi budeme muset podstupovat, když tu pitomost opravdu zavedou. Jistě, kdo by v Unii řešil takové prkotiny jako opět vyšší náklady prodejců, které oni samozřejmě a logicky přenesou na koncového zákazníka. Ale co takový samotný nákup potravin? „Půl kila vajec, čtyřicet deka rohlíků, kilo chleba… jo a dejte mi prosím ještě čtvrt kila těch krásnejch makovejch koláčků a půl kila tvarohových buchet.“ Popojdete o pár metrů dál a v zelenině spustíte něco jako „dvě kila ananasu a tři kila melounu“. „Mohu nechat tři a půl? Je to pěkný jeden celý kus“. „Fuj, jeden kus..., už to přede mnou nikdy neříkejte. Uřízněte mi tři kila…“ (doplněno dle lepšího příkladu z diskuse pod článkem: Zkuste si představit, že jdete koupit svůj oblíbený jeden svazek ředkviček, nebo tři kedlubny, které se prostě prodávají bez další práce, a tedy i bez dalších zbytečných nákladů, které ve finále prostě zase zaplatí zákazník, na kusy...)

A co takhle reklama, neboť ta nesmí být klamavá. A když nebudete smět prodávat na kusy, aniž byste je před tím zvážili, nemůžete ani mystifikovat reklamním sdělením ve stylu „pět za cenu tří“, nebo nedejbože „tři v jednom“, což je prý rozpustné kafe v pytlíku, co si kupuje sousedka a nemůže si tu chemii vynachválit. Člověk by občas už i řekl, že když mají v Unii opravdu velké problémy s penězi, které vlastně nemají, že přestanou prudit a komplikovat život lidem. Opak je pravdou. V rámci zahlazení stop vymýšlí jednu pitomost za druhou, aby odpoutali pozornost od skutečných problémů, na které, kromě dalšího zadlužování, nemají při současném vedení řešení.

Návrh se dostane do druhého čtení v Evropském parlamentu, ale nejdříve ho posoudí předsedové vlád celé sedmadvacítky. Když si představím, kdo všechno se takovou pitomostí zabývá a kolik to stojí, je mi zle. Jen pro Británii by zavedení takového opatření, dle slov výše uvedené ministryně, znamenalo ztrátu milionů liber, pokud by obchody a pekařství měly změnit způsob balení a značení potravin. Tak snad v Británii, při tom jejich boji za selský rozum a tradice, zůstalo trochu toho konzervativního myšlení a nedopustí to. A snad bude mít v této věci rozum i Nečas. Ačkoli, a je mi to velmi líto, ten už svého času hlasoval PRO Lisabonskou smlouvu...

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora