27.1.2020 | Svátek má Ingrid


EVROPA: Nová euroústava je už prakticky napsaná (4)

14.8.2007

8. Povinnosti členských států

Mezivládní konferenci je předepsáno, aby schválila toto prohlášení: „Konference zdůrazňuje, že ustanovení Smlouvy o Evropské unii (...) nemají vliv na povinnosti členských států ve stávající podobě, pokud jde o formulaci a provádění jejich zahraniční politiky, ani na jejich zastoupení ve třetích zemích a mezinárodních organizacích.

Teprve tehdy, podaří-li se členskému státu prokázat, že některé ustanovení Smlouvy by mohlo ovlivnit jeho povinnosti, v takovém případě ustanovení Smlouvy nepoužije. Práv členských států se toto prohlášení netýká. Je tedy zřejmé, že větší země s četnými zahraničněpolitickými vazbami a závazky budou u společné zahraniční a bezpečnostní politiky mnohem snáze dokazovat, že jde o jejich povinnosti, na jejichž splnění mnohé závisí, zatímco tato argumentace bude výrazně méně použitelná u zemní středních a menších.

Princip, že u takzvaných „sdílených pravomocí“ jde primárně o pravomoci Unie, bude zmíněn zcela explicitně v prohlášení mezivládní konference týkající se vymezení pravomocí. Jak určuje odkaz číslo 10 k bodu 19b: „Svěřují-li v určité oblasti Smlouvy Unii pravomoc sdílenou s členskými státy, vykonávají členské státy svoji pravomoc v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala nebo se ji rozhodla přestat vykonávat. Posledně uvedená situace nastává, když příslušné orgány EU rozhodnou o zrušení legislativního aktu, zejména aby lépe zajistily, že zásady subsidiarity a proporcionality budou trvale respektovány. Rada může na podnět jednoho nebo více svých členů (zástupců členských států) a v souladu s článkem 208 požádat Komisi, aby předložila návrhy na zrušení legislativního aktu.“

U sdílených pravomocí tedy i nadále přijímá legislativní akty Unie a pak v těchto oblastech již nesmí vykonávat své pravomoci členské státy. Výjimkou je situace, kdy na vyzvání rady sama Komise navrhne zrušení legislativního aktu.

Žádná nová pravomoc tím ale nevzniká, snad s výjimkou nové politické situace, kdy v několik a výjimečných případech bude tohoto postupu možná demonstrativně použito, aniž bude zněměna podstata, že sdílené pravomoci jsou pravomocemi Unie. Již dnes, podle Smlouvy o založení ES a jejího článku 208 platí, že „Rada může požádat Komisi, aby provedla průzkumy, které Rada pokládá za potřebné k dosažení společných cílů, a aby jí předložila veškeré vhodné návrhy.“

Ani protokol, který má být ke smlouvám v této souvislosti připojen, a jehož text zní: „S odkazem na čl. [I-12 odst. 2] o sdílených pravomocích, přijala-li Unie v některé oblasti opatření, rozsah tohoto výkonu jejích pravomocí se vztahuje pouze na prvky, které jsou upraveny předmětným právním předpisem Unie a tudíž se nevztahuje na celou oblast.“ nemění původní, v euroústavě zakotvenou definici sdílené pravomoci.

Jde totiž i beztak o naprosto zásadní změnu v pojímání pravomoci Unie a členských států. Dnes platí podle článku č. 5 Smlouvy o založení ES toto: „Společenství jedná v mezích pravomocí svěřených mu touto smlouvou a cíl§ů v nich stanovených. V oblastech, které nespadají do jeho výlučné pravomoci, vyvíjí v souladu se zásadou subsidiarity Společenství činnost pouze tehdy a do té míry, pokud sledovaných cílů nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu jejich rozsahu či účinků, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství. Činnost Společenství nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů této smlouvy.“

Za zcela jednoznačně prokázané tedy lze považovat, že oblast takzvaných sdílených pravomocí úplně převrací dnes platný princip, kdy Unie koná „pouze tehdy a do té míry, pokud sledovaných cílů nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států.“ V oblasti sdílených pravomocí budou ale členské státy konat jen v tom rozsahu, v jakém Unie nekonala. Dnes platí pravidlo, podle nějž by to mělo být naopak, a Unie by měla konat jen tehdy, když cílů nemůže být dosaženo na úrovni členských států.

9. Obecný hospodářský zájem se rozšířil na „služby veřejného zájmu“ - bod 19 i) mandátu

Evropské společenství dnes působí v oblasti „služeb obecného hospodářského zájmu“ a pečuje o ně jako o jedny ze společných hodnot Unie. Konkrétně, článek č. 16 Smlouvy o založení ES říká, že „Společenství a členské státy v rámci svých pravomocí a v oblasti působnosti této smlouvy pečují o to, aby zásady a podmínky pro fungování těchto služeb umožňovaly naplenění jejich úkolů.“

I zde dojde ke změně. Mandát Evropské rady mezivládní konferenci předepisuje připojit ke smlouvám Protokol o službách veřejného zájmu. Dnešní oblast zásahů Unie omezená na služby hospodářského zájmu bude rozšířena. Cílem těchto změn je, jak bude stát v preambuli předepsaného protokolu, „zdůraznit význam služeb obecného zájmu.“ Sdílené hodnoty Unie podle zmíněného čl. 16 mají nově zahrnovat: „zásadní úlohu a široké rozhodovací pravomoci vnitrostátních, regionálních a místních orgánů při poskytování, pořizování a organizování služeb obecného hospodářského zájmu, aby tyto služby co nejlépe odpovídaly potřebám uživatelů;(...) Ustanovení smluv se nijak nedotýká pravomoci členských států poskytovat, pořizovat a organizovat nehospodářské služby obecného zájmu.“

Dnešní péče o služby obecného hospodářského zájmu tak na základě požadavku Francie, známé silnou pozicí svého veřejného sektoru v oblasti služeb, přerůstá obecně do všech oblastí veřejného zájmu. A nakolik jde tímto výkladovým protokolem o pravomoc Unie, stává se na základě požadavku Francie dominance orgánů veřejné moci v této oblasti (vnitrostátní, regionální a místní orgány) veřejným zájmem, o jehož zajišťování má nově pečovat Unie, a stává se tedy zájmem Unie. Konkrétně to tedy neznamená nic jiného, než že ochrana (nejen francouzského) silného a bohatě horizontálně i vertikálně strukturovaného veřejného sektoru se stává vymahatelným principem Evropské unie.

Ekonomicky ale nejde o nic jiného, než o posílení ochrany veřejného sektoru před jakoukoli eventuální konkurencí ze strany sektoru soukromého, který je schopen veřejné služby rovněž zajišťovat, a vést si mnohem efektivněji a lépe, než organizace veřejného sektoru. Tímto ustanovením je tak potenciálně umožněno organizacím veřejného sektoru potlačovat konkurenci ze strany soukromých firem.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.