Každý státník chce po sobě zanechat něco, co zůstane a přetrvá delší dobu. Buď nějaký projekt, důležitou stavbu nebo reformu.

Konrad Adenauer položil základy Spolkové republiky Německo a usmířil svou zemi s Francií, Helmut Schmidt, ač sociální demokrat, nechal umístit moderní raketové systémy Pershing II na území SRN, a tím signalizoval světu, že Německo bude v případě konfliktu bránit hodnoty Západu a konečně Helmut Khol se stal znovusjednotitelem Německa a architektem sjednocené Evropy.

Angela Merkelová, která byla do funkce kancléřky potřetí zvolena v roce 2013 má do konce svého mandátu ještě dva roky a samozřejmě by se ráda se svou funkcí rozloučila jako ta žena, která vyvedla zemi nejen z finanční krize po roce 2008, ale i Evropskou unii z řecké krize.

Po nedělním referendu v Řecku, v němž podpořilo levicového předsedu vlády Alexise Tsiprase 61,5 procent obyvatelstva, aby podmínkám věřitelů řekl NE, to bude mít velice těžké, protože skoro všech osmnáct představitelů zemí EU odmítá pro naprostou nepředvídatelnost s Tsiprasem jednat.

A mezi nimi je již delší dobu i německý ministr financí z vlády paní Merkelové Wolfgang Schäuble či finský ministr financí Alexander Stubb, který řekl, stejně jako v pondělí německá vláda, že řecký druhý záchranný program skončil a nemůže pokračovat.

Nutnost zavedení jiné měny v Řecku, pokud tamní voliči odmítnou požadavky věřitelů, zdůraznil ještě před referendem předseda Evropského parlamentu Martin Schulz.

Francouzský ministr hospodářství Emmanuel Macron naopak tomuto prohlášení oponoval slovy: ani odmítnutí reforem v plebiscitu nemůže automaticky vést k odchodu země z eurozóny.

A francouzský ministr financí Michel Sapin uvedl, že Evropská centrální banka (ECB) by neměla snižovat nouzové financování řeckých bank a naznačil, že by měla být snížena dluhová zátěž Řecka.

Šéf německé centrální banky Jens Weidmann podle listu Handelsblatt varoval kancléřku Merkelovou, že odchod Řecka z eurozóny by způsobil v německém rozpočtu výpadek v řádu miliard eur. A Mezinárodní měnový fond IWF tvrdí, že cíle, které má plnit, dodrží.

Jenže obecné přesvědčení, které lze velmi často vyčíst z komentářů, že paní kancléřka bude a chce za každou cenu udržet Řecko v eurozóně je zavádějící, protože takové rozhodnutí nezáleží jen na jedné osobě, i když Německo má nejsilnější ekonomiku z celé Evropy.

Angela Merkelová je zřejmě i některými renomovanými komentátory, jako je třeba Stefan Kuzmany z magazínu Der Spiegel, velmi přeceňována. Ve skutečnosti, jak už jen ze stručného výčtu, který jsem uvedl, vyplývá, je spíše obětí nejrůznějších velmi silných tlaků a její rozhodovací prostor se stále zužuje. Tlaky, které na ni vyvíjejí ostatní státy a nadnárodní instituce včetně lidí ve vlastní vládě, nemůže jen tak obejít, i kdyby chtěla.

Čím dál pravděpodobnější jsou tedy nejspíš pro paní Merkelovou jen dvě možnosti: Buď se pokusí přimět Řeky k dodržování pravidel a pak EU učiní nějaké ústupky, nebo Řekové opustí eurozónu a bude se vést diskuse jen o humanitárním programu a Řecko se vrátí do pozice, v jaké jsme například my.

Budou mít paralelní vlastní měnu. I takový způsob uklidnění, který ale bude asi trvat velmi dlouho, by si mohla paní kancléřka započítat mezi své úspěchy.