Tato teorie a praxe státní podpory separátního rozvoje přistěhovaleckých komunit v posledních desetiletích naprosto selhala, prohlásil Cameron. Byla totiž založena na předpokladu, že taková podpora – mnohde doprovázena štědrou podporou finanční i pro podivné muslimské fundamentalistické skupiny, které tvrdily, že reprezentují tu či tam usazené soukmenovce – povede k jejich zařazení do společnosti. Tedy k adopci tradičních britských hodnot tolerance, úcty k zákonům, smyslu pro "fair play" a osvojení demokratických praktik přistěhovaleckými rodinami. To by pak v dalších generacích mělo vést k integraci.

Uskutečnil se bohužel pravý opak, zdůraznil Cameron a statistiky to potvrzují. Většina přistěhovalců přišla a stále přichází hlavně z nejchudobnějších a nejzaostalejších a převážně muslimských fundamentalistických regionů zemí indického subkontinentu, a to z Pákistánu a Bangladéše. Tyto přistěhovalecké vlny se začaly usazovat v městech a čtvrtích Británie obývaných předchozími vlnami soukmenovců a začala se rychle tvořit ghetta. Ta se postupně stala zcela soběstačnými a jejich obyvatelé tam našli vše potřebné bez nutnosti kontaktu se zevnějším světem okolní Británie. Za štědré podpory vlád se jim dostalo nejen pomoci, ale v souladu s ideologií multikulturalismu i podpory v pokračování životního stylu bývalých vlastí, včetně oblékání, podpory vzdělání dětí a každodenních činností i náboženské výchovy v jejich rodných jazycích.

Jak už v pátek připomněl středový deník The Times, pokud se tehdy před čtvrtstoletím někdo odvážil navrhovat, že by mohlo přispět k rychlejší integraci, kdyby se dětem přistěhovalců dostalo dobré, intenzivní výuky angličtiny a britského dějepisu, špatně dopadl. Jako jeden ředitel školy v Bradfordu na severu Anglie – kde je jedno z takových ghett – byl ostře kritizován za nedostatek politické korektnosti, vyhozen ze školy a musel odejít ze školství. Dnes by zjevně byl oslavován coby reformátor, napsal deník a ve stejném duchu se dál nesl i Cameronův projev. Štědrá podpora podle něho nakonec vedla k nepřímé podpoře islamismu a podobných pseudomuslimských směrů, například snah o obnovení kalifátů a jejich dávné moci, zavádění práva šaría do řízení ghett a podobně. Z toho podhoubí nakonec vyrostla i nová generace muslimů – už tedy rodilých Britů – jejíž část byla tak indoktrinována nenávistí k Británii, že uskutečnili ony pumové útoky na civilisty ve středu Londýna před pěti lety. Cameron uzavřel projev konstatováním, že jeho vláda by ráda viděla tvrdší obranu hodnot liberalismu a britského patriotismu, a už proto nehodlá podporovat ani multikulturalismus, ani nejrůznější skupiny, jejichž loajalita vůči Británii je sporná. Z takové separace se pak rodí různé extrémismy, včetně rasismů, fašismů a komunismů. Dodal však, že většina mírumilovných muslimů se nemusí bát, neboť islamistický extrémismus není islám.

Projev v Mnichově byl bohužel Cameronem přednesen právě v den, kdy ve městě Lutonu, na sever od Londýna, uspořádala demonstraci tzv. Anglická obranná liga, tedy polofašistická, rasistická skupina, vymáhající repatriaci muslimů a urážející je, a tak se z různých muslimských organizací a z řad opozičních labouristů ozvaly názory, že Cameron ony extrémisty jakoby podpořil. Někteří, jako například známý labouristický poslanec parlamentu Sadiq Khan, se pak omluvili – možná po přečtení projevu – jiní, jako stínový ministr vnitra Douglas Alexander, teze projevu dokonce podpořili a to, že jakási skupinka právě někde demonstrovala, do souvislosti s projevem nedávali. Podobně projev podpořila i většina britských médií. Někteří experti a teoretikové, jako například Lord Sacks, vrchní rabín Britského společenství národů, zas dodali, že multikulturalismus tolerantní společnost rozhodně nevybudoval, neb nevídaně vzrostl počet antisemitských útoků, a to zjevně i extrémistů, kterým třeba vadí skutečnost, že Sacksovi souvěrci se dokázali v Británii dobře integrovat. Sacks pak dále v deníku The Times tvrdil, že multikulturalismus byl součástí širšího evropského fenoménu morálního relativismu, který vede k oslabování a zániku civilizace, neb nedovoluje ani posilování národní identity, ani morální konsensus ve společnosti a nahrazuje je hlasitým střetem názorů, z nichž vítězí ten nejhlasitější. A kde to končívá už svět viděl nejen dvakrát v minulém století, ale s podobným zlem zápasí v jihozápadní Asii dodnes.

Jestli tedy Cameronův projev vyvolal diskusi o všech těchto nebezpečích, je to opravdu jen dobře.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6