Skoro jsem si představoval, že ve svých osmdesáti letech se nedám ničím překvapit. Úterní článek v Izvěstijích, kde premiér a nastávající znovuprezident Putin nastínil svou představu "demokratické" recyklace Svazu sovětských socialistických republik, mě sice poněkud zaskočil, ale koneckonců se touha imperiálního Ruska po rozpětí do nedávných hranic dala tím či oním způsobem očekávat, i když zatím postupovala ekonomickým ovládnutím evropského trhu ruskou ropou a zemním plynem.

Tato idea je ovšem značně silnější představa o znovuovládnutí evropského prostoru, časem jistě ještě o západní hranici v zemích bývalého nárazníku proti Západu včetně našeho území. Toto je především sonda, očekávající nějakou reakci, ať kladnou, či zápornou. To, co mě opravdu překvapilo, že z našich mědií (přinesla o tom stručnou zprávu včera, dnes bez jakéhokoli komentáře), natož z naší politické reprezentace nikdo nevěnoval této provokativní myšlence ani zmínku.

Jistě, jak víme již léta od našeho současného presidenta, jsou peníze vždy až na prvním místě, finanční a hospodářská krize plní obrazovky a titulní stránky novin již měsíce, aniž kterýkoli z komentátorů má představu, jak z ní ven: Bankrot Řecka je nutný, ale řízený, Řecko již zbankrotovalo, Slovensko se nechce podílet na záchraně, my šťastlivci euro nemáme, ale celá naše ekonomika na něm visí, euro je tragický omyl (Klaus), jednotná měna je zárukou míru (Merkelová).

Se zkušeností jedné světové války a dvou okupací této země jsem šťasten, že jsme v NATO a Evropské unii přes veškerou byrokracii (oč je naše vlastní národní a ryze česká byrokracie lepší?), že se Spolkovou republikou Německo máme opravdu nebývale dobré vztahy, nehádáme se s Poláky, protitemelínové Rakousko nemusíme brát tragicky, elektřinu z jádra i jiné produkty ochotně kupují, Slováci mají své starosti s Maďary a ne s námi, mezi ruskou a naší hranicí je ještě Ukrajina, jestli se něčeho obávám, pak výroků, že rozpad SSSR byl největší katastrofou dvacátého století a že největší Stalinovou chybou bylo, že Rudá armáda nedošla do Paříže (oba výroky od Putina co prezidenta).

A teď se objevuje opět idea jistě blízká některým našim občanům, kteří nyvě vzpomínají na zašlé socialistické časy, sociální jistoty, svou tehdejší moc nad lidmi v domě, v obci, v kraji či celostátní a spoléhají na to, že už dnešní třicátníci si z té doby nic nepamatují a pro mladší připomíná naše postoje ke vzpomínkám bojovníků u Piavy (pro nepamětníky: bojiště za první světové války, kde na obou stranách bojovali naši vojáci).

Proto mě opravdu překvapilo, že se nikdo nad touto ideou ani nepozastavil, patrně ji považují za jakési plácnutí do vody. Ostatně Hitlera s jeho plánem světovlády také dlouho nebrali vážně. Ale Sovětský svaz jsme zažili a jeho vládu snášeli čtyřicet let. Myslím, že to stačilo, a proto se ozývám, ač zcela bezvýznamný důchodce. Měli by se ozvat ti, kteří mají možnost vývoj opravdu ovlivnit.

Můj hlas je bohužel menší než hlas volajícího na poušti.