Jistý druh politiků, například Ivan Gabal, Daniel Kroupa či Cyril Svoboda, v každém veřejném vystoupení nezapomenou zdůraznit, jak moc je dobré, že jsme členy Evropské unie.

Naproti tomu výzkumy prováděné pravidelně renomovanými agenturami ukazují, že stále větší díl veřejnosti tento optimismus nesdílí. Unii nyní věří jen zhruba třetina lidí, což vyplývá z dubnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd.

V době vstupu České republiky do EU v květnu 2004 věřily unii téměř dvě třetiny Čechů, což byla vůbec nejvyšší hodnota od začátku průzkumů CVVM. Přes kolísání dosahovala ještě loni v dubnu důvěra v EU 52 procent, ale nyní se propadla na 37 procent.

Pokud bychom se ptali po důvodech, jistě bychom došli k tomu, že důvěru v unii podlamuje především nelogické a mnohdy nepochopitelné jednání unijních institucí, zejména v otázkách, které se týkají všech členských zemí, například migrační krize.

Ale na stále klesající důvěře v toto uspořádání evropských záležitostí má nepochybně podíl i zcela neproduktivní a často absurdní evropská legislativa, soubory směrnic a nařízení závazných pro všechny členské země. Podívejme se, čím se evropské instituce zabývaly v posledních týdnech a jaká legislativní opatření vypustily do světa.

V květnu například Komise přijala nařízení o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny. Kromě toho, že je název nařízení vyjádřen škrobeným a kostrbatým úředním jazykem, jde de facto o kartelovou ochranu dotované potravinářské produkce, což pokřivuje spontánní tržní chování.

Dále Komise přijala nařízení o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých mechanismů kroužkových pořadačů pocházejících z Čínské lidové republiky. To je v době migračního exodu opravdu zásadní agenda.

Jedna z nových směrnic Komise má také velmi přitažlivý název: Směrnice, kterou se za účelem přizpůsobení technickému pokroku mění příloha jiné, starší směrnice, pokud jde o výjimku pro olovo, kadmium, šestimocný chrom a polybromované difenylethery obsažené v náhradních dílech získaných ze zdravotnických prostředků nebo elektronových mikroskopů a používaných k jejich opravě či renovaci.

Významná je jistě i aktuální směrnice, která upravuje úřední návěsku balení osiva. Podobnou problematikou se patrně zabývá též směrnice o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh.

A takových agend je aktuální inventura evropské legislativy plná. Když si představíme tu horu času a peněz vynaložených na tyto zbytné činnosti, a porovnáme ji s tím, co by nadnárodní útvar dělat skutečně měl a nedělá, zejména starost o bezpečí svých obyvatel, pak se nemůžeme divit, že tento útvar čím dál méně lidí vnímá jako potřebný či dokonce prospěšný.

Kdysi se říkalo: poručíme větru, dešti. Bojím se ale, že veřejnému mínění opravdu neporučíme.