V minulých dnech jsme si připomínali 71 let od konce nejkrvavějšího konfliktu v dějinách. Bohužel, oslavy prožíváme v době, kdy se Evropa nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války.

Jsme zcela jistě ohroženi rozpadem arabského světa na Blízkém východě. Režimy v Iráku, Libyi či v Sýrii byly sice odporné, ale byly stabilní. Kéž bychom mohli mávnout kouzelným proutkem a vrátit historii o deset let nazpět. Dokonce i americký prezident Barack Obama přiznal, že svrhnout režim v Libyi a nemít plán B byla jeho největší chyba v úřadu. Výsledkem neexistence plánu B je pak tzv. Islámský stát.

Všichni cítíme, že je Evropa ohrožena následnou neregulovanou migrační vlnou. Tváří tvář této situaci přestaly některé evropské státy kontrolovat své hranice a rezignovaly na platné mezinárodní dohody o azylu. Naopak státy, které pomocí plotů nelegální migraci zamezily a de facto na dodržování zákonů trvaly, byly evropským mainstreamem dehonestovány. Ačkoli má západní Evropa faktické mnohaleté zkušenosti s neintegrovanými muslimskými komunitami, v rámci politické korektnosti si nalhává, že všichni přicházející migranti jsou ochotni se integrovat. Když šéf německých tajných služeb přiznal, že Němci podcenili skutečnost, že by s migrační vlnou mohli přijít džihádisté, což se stalo, byl kancléřkou Merkelovou odvolán.

Stejně velké ohrožení však představuje i neschopnost vedení Evropské unie řešit tyto krizové situace. Místo ochrany vnějších hranic Schengenského prostoru navrhuje Brusel bezvízový styk s Tureckem. Jako reakci na teroristické útoky v západní Evropě navrhuje Brusel omezit legální držení zbraní. Naprosté odtržení vedení EU od národních států ukazuje poslední návrh, že země, která odmítne přijmout migranty, zaplatí za každého sedm milionů korun pokutu. Uvědomují si v Bruselu, jakou životní úroveň představuje sedm milionů v nových členských zemích? Stejná šílenost je obsažena v bruselských výzvách, že se musíme přizpůsobit novým příchozím. My?

Naším ohrožením je samotná filosofie, že se z evropské integrace nesmí udělat krok zpět. Krize eurozóny není v porovnání s migrační krizí tak viditelná, ale v jižních státech eurozóny je kvůli společné měně nezaměstnanost mezi mladými do dvaceti pěti let 50 % a průměrná nezaměstnanost okolo 20 %. To představuje ohromný sociální problém a prostor pro politické radikály.

Posledním ohrožením je Ukrajina, která se po nepodpisu a následně podpisu asociační dohody s Evropskou unií ocitla v chaosu a ekonomické krizi. Na Ukrajině dnes existují soukromé armády oligarchů a obyvatelstvo se legálně i nelegálně ozbrojuje. Jakákoli sociální či politická krize může být katastrofou.

Vedení Evropské unie musí opustit politickou korektnost. Musí začít nazývat věci pravými jmény a více naslouchat národním státům. Musí přestat tlačit na větší integraci a místo toho okamžitě a racionálně řešit současné krize. Současný postup vede pouze k nárůstu radikálních a populistických vůdců a stran a tím k ještě větší krizi.