Návštěva Michala Haška s ruským konzulem a skupinou ruských motorkářů ze skupiny Noční vlci u památníku sovětských vojáků padlých při osvobození Brna na jaře 1945 se stala předmětem kritického odsudku značné části naší politickomediální scény. Projevila se tím atmosféra, jež dlouhodobě existuje v české společnosti, v níž platí dvojí měřítko.

Skupina Noční vlci je považována za stoupence krajně ruského nacionalismu a prezidenta Putina. To stačí k tomu, aby její cesta k uctění památky sovětských vojáků z 2. světové války byla již předem podezřelá.

Klade se tu otázka: když je kriticky posuzován ruský nacionalismus a obdobně v západní Evropě nacionalismus spojený se jménem M. Le Penové či obdobné strany v Nizozemsku a v Rakousku, proč tato politickomediální scéna přehlíží krajní nacionalismus na Ukrajině?

Taková strana Svoboda s předsedou Ťahnybokem je otevřeně antisemitská. Výrazy jako „židovské svině“ jsou běžnou součástí jejího slovníku, o povaze Pravého sektoru ani nemluvě. To, že tato krajně pravicová seskupení si vytvořila vlastní ozbrojené oddíly, není v této optice slučitelné s demokracií, ale je to zřejmě považováno za výraz vůle lidu prosazovat opravdové ukrajinské hodnoty.

K tomuto falešnému vidění dospěly vládní kruhy v EU, když uznaly pravicový převrat a protiústavní puč se svržením demokraticky zvoleného prezidenta, v nějž se změnilo původně lidové povstání na Majdanu, za legitimní projev vůle lidu. Přitom na Ukrajině trvá zkorumpovaný režim moci oligarchů, v němž se zhoršuje život prostých lidí.

V EU zřejmě také nevadí, že součástí oficiální ideologie tohoto režimu je oslava „banderismu“ a všeho, co je s tím spojeno. Stěpan Bandera byl válečný zločinec a podporovatel hitlerovského Německa.

I při vědomí rozpornosti ukrajinských dějin v době SSSR a za druhé světové války nelze takovéto ideové dědictví považovat za slučitelné se základními hodnotami EU.

V negativním posuzování Haškova počinu se jako v kapce rosy odrážejí základní problémy politiky EU – včetně ČR – ve vztahu k Ukrajině a Rusku s jejím dvojím měřítkem.

Na tuto epizodu lze vztáhnout slova z písně Jiřího Suchého „malé věci řešme ruky mávnutím“, ale skutečné problémy ve vztazích EU–Rusko–Ukrajina, jež se týkají i ČR, tak řešit nelze.

I z těchto hledisek je třeba se zamyslet nad Haškovým počinem, jednostranný odsudek tu namístě není.

Autor byl poslancem ČSSD

Právo, 7.5.2016