Pro Evropu nejsou výsledky summitu nijak ohromující. Unie spíše zůstane černá, než zelená s trochou růžového nátěru.

Jako poslankyně Evropského parlamentu vím, že nebýt finanční krize, byla by Unie odvážnější, víc by dbala na omezení dopadů skleníkových plynů, na zdraví své stárnoucí populace. Jako česká poslankyně bych měla možná mít víc důvodů ke spokojenosti. ČEZká republika uhájila v energetice, co mohla. Jenže otázka, jak mnoho takový zisk, trochu na úkor Evropy, přispěje k rozvoji lidských zdrojů, vzdělanější a zdravější české společnosti, bohužel zůstává ze strany vlády natolik nezodpovězena, že mi ani trochu neulehčí kyselou chuť z přílišného evropského kompromisu.

Kdybych si byla jista, že Česko zisky z povolenek a snížení emisí CO2 opravdu užije smysluplně, hlasovalo by se mi lépe.

Státy s více jak 30 % elektřiny vyrobené z uhlí budou muset v roce 2013 nakoupit 20 % povolenek, 100 % nakoupí v roce 2018. Nedobrý fakt je ten, že se nejedná jen o 30 % elektřiny pro domácí spotřebu, což by byl respekt vůči různorodému energetickému mixu a geografickým podmínkám, ale týká se to i těch států, které až 40 % elektřiny vyvezou. Jde o velký ústupek vývozcům elektřiny z uhlí. Je otázka, zda ČEZ, který takto získá ohromnou finanční výhodu, bude zisk skutečně investovat do inovací, do čistějších zdrojů – nových čistých uhelných technologií, palivových článků, nových jaderných technologií či dokonce do technologicky náročných úspor. Anebo zdarma získané povolenky rozdá ve svých ziscích manažerům?

2 % dalších povolenek bude rozděleno mezi státy, které snížily od roku 1990 do roku 2005 emise CO2 o víc jak 20 %. ČR, která snížila o 25 %, z nich získá čtyři procenta. Navíc, dalších 10 % povolenek mezi sebe rozdělí devatenáct nejchudších států, mezi než patří i ČR. Tyto prostředky skončí ve SFŽP.

Na rozdíl od ČEZu, který už dnes ví, že vyhrál, zůstává nepříjemná nejistota u energeticky náročných odvětví. Ta by měla mít povolenky zdarma. Jak ale bude jejich seznam skutečně vypadat, kterým bude pomoženo a kterým ne, stanoví Unie až později. I pro ně platí rok 2013.

A jak naloží ČEZká republika se zisky z povolenek? Věnuje je opravdovému dosažení 20 % úspor a 20 % tvorby energie z obnovitelných zdrojů, rozvoji malých regionálních zdrojů energie? Sníží závislost na ruském plynu? Anebo je projíme v ziscích z akcií, což mne jako neekonoma netrápí, ale jako matku dvou dospívajících dcer ano.

CO2 emise by měly do 2012 klesnout u 65 % nových vozů na 120 gramů na kilometr. Do roku 2015 by se měl limit rozšířit na všechny nové automobily. Do roku 2020 by mělo být snížení emisí na 95 gramů na kilometr. Komise ale požadovala 120 gramů na kilometr od 2012 u všech nových aut. Evropská průmyslová lobby vyjednala tři roky navíc. Vyhrály členské státy. Prosadil se tlak německého automobilového průmyslu, který narozdíl od asijských má delší výrobní cyklus. Vyrábět všechny automobily s nízkou produkcí CO2 již od roku 2012 by znamenalo velké náklady, problémy s cenou, výrobním cyklem a v důsledcích možnou nezaměstnanost. Při současných dopadech finanční krize je plné snížení od roku 2013 zřejmě nemyslitelné. Sociální solidarita zvítězila nad solidaritou environmentální. Automobilky navíc žádaly o dotaci 1 bilionu Kč jako záchranného balíčku. Pod tímto kompromisem však dostanou „jen“ 126 miliard Kč „na výzkum více ekologických automobilů”.

Summit také rozhodl, že z pokladen členských zemí bude financovat plán obnovy ve výši zhruba 5 bilionů korun. Měl by být částečně čerpán z pokladen členských zemí na úrovni 1 % HDP. Rychlejší stabilizaci HDP členských zemí by mělo přispět snížení DPH. Premiér Topolánek hodlá příspěvek z plánu obnovy věnovat na proexportní opatření. Nebylo by vhodnější je věnovat do školství, tedy na to, aby k cestě z finanční krize více přispěla věda a výzkum a vzdělanější flexibilní občané? A není právě tento balíček velkým mementem pro to, abychom do budoucna byli opravdu keynesiánští a v obdobích konjunktury více šetřili na hubená léta, tak abychom i hospodářsky nežili na úkor konkurenceschopnosti budoucí generace? Kdybych měla jasnější záruky a dopadové studie o důsledcích balíčku, podpořila bych plán obnovy s lehčím srdcem.

Summit vyšel vstříc také Irsku. Bude mít do roku 2014 svého komisaře, bude mu garantována vojenská neutralita, má potvrzeno právo národní politiky ve věci interrupcí a také daní. Do lisabonské smlouvy se tyto podmínky dostanou v přístupových protokolech s Chorvatskem. Vítězem je tedy Chorvatsko, kterému tím slibujeme brzký vstup. Mohu ale slíbit, že pro vstup Chorvatska do Unie budu hlasovat jen tehdy, bude-li Chorvatsko opravdu připraveno. A že také budu spoluobčanům trpělivě vysvětlovat, jak vznikají nepochopitelné a nesrozumitelné dodatky do smluv a tím i těžké čtení evropských smluv, které nemá lehkost dvou stránek deklarace. Nejde o to, že totéž a nezřídka dělá i český parlament a podepisuje český prezident. Jde o to, že k těmto drobným změnám se musí demokraticky vyjádřit všech dvacet sedm členských států. Nejsem z toho nadšená, ale posouváme se tak dopředu, k pozitivnímu řešení.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autorka je europoslankyně