Není to jen počasím, které dělá Vánoce v Sydney odlišnými. Na Štědrý den vstáváme jako každý jiný den, jenomže v bytě nemáme žádný stromek. Ty vyzdobené vánoční jsme potkávali v obchodech, na ulicích a v parcích. Nákupní shon nikterak výjimečný, město žije, tepe, raduje se, sálá horkem jako každý jiný den. Hodíme na sebe krátké kalhoty a tričko, do tašky plavky a posnídáme doma i na ulici. Procházíme s kelímkem kávy Hyde parkem, kde se pod vánočním stromem opalují lidé, čtou si knížky nebo jen tak svačí, diskutují, lelkují. My míříme do přístavu, nastupujeme na ferry a necháme se kolébat a unášet na Manly. Loď se mírně pohupuje a svižně brázdí zátoku ke svému ústí. Při vyplouvání z přístavu cvakají fotoaparáty zachycující Operu a protější gigantický oblouk mostu Harbour Bridge. Pravidelný chod motoru lodi a vyhlídka na oba ubíhající břehy, kterou už známe zpaměti, nás uspává. Vystupujeme přímo na hlavní třídě Manly, kde září ozdobený vysoký strom. Palmy drží u pat své sporé stíny a nebe modré žhne doběla. Ráz patrových domů v nás vyvolává otázku, zda nekráčíme starou dobrou Anglií. Míříme na pláž.

Pláž žije a jásá svým tempem. Štědrý den jako každý jiný. Písek rozpálený, voda příjemně chladivá, mírné vlnky se třepotají u břehu, žraloci daleko v hlubokých vodách. Skočíme do vody a trošku si zaplaveme. Hudba hraje, nad námi spolehlivě žhne vysoké nebe, kolem přehršel plavců, lavičky a kavárničky obsazené. Po koupeli a osvěžení si vybíráme restauraci na oběd. Objednáváme si ryby. Před námi poschoďové talíře mořských plodů. Smažených ryb, krevet a škeblí v lasturách. Jíme rukama a bez přílohy. Stačíme ještě konverzaci s tryskajícím smíchem. Prožíváme štěstí. Štěstí z obyčejné věci, jako je teplo a prosté jídlo.

Ferry nás odveze nazpět do přístavu. Nábřeží je obloženo lidmi ze všech koutů světa a všech národností. Na stolcích v nádobách s ledem láhve šampaňského obložené skupinkami tryskajícího smíchu a jiskření v upíjejících skleničkách. Nikdy jsem tolik radosti kolem sebe neviděla. Utápěli jsme se v té atmosféře tepla, radosti a štěstí. Ptala jsem se, čím to je, ale nedokázala jsem najít odpověď. Jistě k atmosféře radosti a spokojenosti přispívá zdejší klima, jiskřící pláště opery a monumentální oblouk mostu spojující břehy zátoky. Stačí usrknout vína, jen se dívat na tu horlivost lodí a lodiček, na ten jejich rej v modré zátoce, aby vám fantazie dala křídla. Pomalu se loudáme George street.

A ani nevíme jak a ocitáme se u Town Hall, u sochy královny Viktorie, v Queen Victoria Building, snad nejkrásnějšího obchodního domu na světě. Tam visí přes tři patra vysoký světélkující strom. Spíš než nákupy nás láká udělat si s ním selfíčko a posadit se na ulici do Jet Bar Caffe, vnímat tu krásu kolem, čipeření obyvatel v ulicích, zastavit čas a pochutnávat si na dobré kávě.

Stmívá se a pak už se jen přistrojit do společenských šatů k štědrovečerní večeři. Dovolíme si ten přepych a zastavujeme taxíka. Jedeme do české restaurace na tradiční řízek a bramborový salát. A hledíme na Hradčany a na Karlštejn. Jako bychom byli doma.

.