Návštěva ministra zahraničí ČR v Izraeli a na územích Palestinskoarabské autonomie v Judeji, Samaří a v Pásmu Gazy byla v mnohém poučná. Umožnila blíže se seznámit s postoji hostitelů.

Ovšem nejen to. Stále dochází k neporozumění v jedné věci: co jsou to vlastně ona území Palestinské autonomie (o nichž Zaorálek říká, že na nich probíhá izraelské osidlování, což prý torpéduje mírový proces).

Není a nemůže jimi (těmi územími) být automaticky celý Západní břeh. Důvod je prostý: teritorium Západního břehu (historicky Judeje a Samaří) bylo Dohodami z Oslo rozděleno do tří zón. Zóna A je pod plnou civilní i bezpečnostní kontrolou Palestinskoarabské autonomie, zóna B je pod civilní kontrolou Palestinskoarabské autonomie a bezpečnostní kontrolou Izraele a zóna C je pod plnou izraelskou správou. Ke konečnému uspořádání má dojít (opět dle Dohod z Oslo) na základě dvoustranných jednání mezi Izraelem a reprezentací palestinských Arabů – ostatně o tom celý mírový proces mezi oběma stranami je. (Klíčový poznatek: Smluvní a oběma stranami sporu respektované rozdělení Západního břehu do tří zón je neslučitelné s propagandistickým souslovím „okupovaná území“ - Izrael nemůže být „okupantem“ v pejorativním významu tohoto slova, spravuje-li dané území na základě oběma stranami podepsané dohody. Kdy toto bude pochopeno? Anebo jinak: Popírat toto znamená popírat celý mírový proces založený na Dohodách z Oslo.)

Říká-li ministr Zaorálek to, co říká, že totiž Izrael buduje byty a infrastrukturu na územích, která patří palestinské autonomní správě, pak se mýlí (a s ním prakticky celá EU, na kterou se v Jeruzalémě odvolával), neboť Izraelci staví v zóně C – a ta Palestinskoarabské správě na základě Dohod z Oslo prostě nepatří.

Čili: zóna C není součástí Palestinskoarabské autonomie, v tom by si měli mnozí, zjevně včetně Bruselu a možná i Washingtonu, udělat jasno.

Co ze zóny C bude či nebude součástí případného státu pro palestinské Araby, nelze dnes říci, protože na tom se nejprve musí obě stranydohodnout. To, že by reprezentace palestinských Arabů chtěla, aby celá zóna C byla součástí budoucího státu Palestina, nic neznamená, protože tento maximalistický požadavek zcela ignoruje oprávněné nároky Izraele (jež jsou v souladu se zdravým rozumem i rezolucí RB OSN 242/1967 hovořící o právu na bezpečné a uznávané hranice). Zatímco Fatah vedený Abbásem žádá „pouze“ celý Západní břeh, Hamas vládnoucí v Pásmu Gazy požaduje pro budoucí palestinský stát nejen Západní břeh, ale také celé území Izraele. Z toho je zřejmé, že přání je jedna věc a realita smluvně ujednaná mezi dvěma partnery věc druhá.

Tak jako pro Izrael nemůže být relevantní požadavek Hamasu na celé území historické Palestiny, nemůže pro něj být relevantní ani požadavek Fatahu na celý Západní břeh (dokonce včetně části izraelského hlavního města Jeruzaléma).

Proč se nejedná?

To vysvětlil českému ministru zahraničí sám izraelský premiér. Netanjahu uvedl základní izraelské prority: jsou jimi prosperita, mír a bezpečnost. Podle jeho vyjádření je dosažení něčeho takového na Blízkém východě mimořádně obtížné, vidíme-li, co se děje v okolí. Sýrie prakticky neexistuje, stejně tak Irák, Libye, Jemen. Za zhroucením všech těchto států stojí militantní islám, ať už šíitský, podporovaný Íránem, nebo sunnitský v podobě IS či jeho sunnitských konkurentů.

V tomto prostředí se Izrael snaží dosáhnout míru, ale nemůže připustit opakování toho, co se stalo v Pásmu Gazy a v Libanonu. Netanjahu připomněl: Opustili jsme Libanon – přišel Hizballáh. Opustili jsme Gazu – přišel Hamas. Obě organizace podporuje Írán. Nemůžeme si dovolit, aby se něco takového stalo potřetí (na Západním břehu – pozn. L. S.).

Na to Netanjahu navázal: Nechceme jeden unitární stát. Chceme dva státy pro dva národy. Židovský stát Izrael žijící v míru s demilitarizovaným palestinským státem.

Palestinci bohužel nevyjednávají. Utekli ze všech jednání. Utekli od Baraka, utekli od Šarona, utekli od Olmerta – a utekli i ode mě, poukázal na opomíjenou realitu premiér.

Jde podle něj o dokonalou past.

Palestinci praktikují to, že odmítají vyjednávat, odmítají mírové návrhy Johna Kerryho, utíkají se k Hamasu, který usiluje o zničení Izraele, jdou do OSN a požadují uvalení sankcí na Izrael. Odmítají jednat a pak se snaží, aby byl uvalen bojkot na Izrael kvůli absenci jednání, k nimž odmítají přistoupit. To je Hlava XXII (odkaz na Hellerův román – pozn. L. S.), uvedl šéf jeruzalémské vlády a dodal, že tím, na koho pak padá obvinění, je Izrael. Položil řečnickou otázku: Proč by Palestinci vyjednávali, když všechno, co chtějí, jim dá OSN bez vyjednávání?

Vychodisko? Netanjahu to řekl jasně: zastavit tento neblahý cyklus a vrátit se k přímým rozhovorům bez předběžných podmínek. Mezinárodní společenství by také mělo přestat dávat Palestincům „volnou vstupenku“ (free pass).

Jasné slovo státníka, které stojí za pozornost a zamyšlení.

Web izraelského ministerstva zahraničí informuje o návštěvě Lubomíra Zaorálka.

Lubomír Zaorálek s náměstkyní ministra zahraničí (resortu šéfuje premiér Netanjahu) Cipi Hotovelyovou po podpisu Dohody o pracovní dovolené (možnost jednoročního pobytu lidí od 18 do 30 let v druhé zemi).