Existuje území, které má historický název Palestina. Díky výsledku první světové války, k němuž patřil i zánik Osmanské říše, rozhodovali o osudu Palestiny vítězové.

A pak že je nepřípustné získání území silou. Falešná fráze. Opak byl pravdou po první i druhé světové válce. Vždyť kdyby nezvítězila Dohoda, ale Ústřední mocnosti, potažmo místo Spojenců země Osy, vypadal by dnešní svět včetně Palestiny docela jinak.

Takto se ale Palestina stala z rozhodnutí Společnosti národů mandátním územím typu A, které bylo svěřeno Velké Británii. Ta se po druhé světové válce mandátní správy vzdala a Palestinu "vrátila" Spojeným národům, nástupkyni Společnosti národů. OSN rozhodla o rozdělení palestinského teritoria na arabský a židovský stát.

Co následovalo, je velice důležité.

Židé svůj stát vyhlásili a nazvali ho Izrael. A Arabové? Místo toho, aby udělali to, co Židé, tedy vyhlásili na části palestinského teritoria svůj stát, židovskou republiku vojensky napadli. Židé vyhráli, ve válce získali více území než kolik jim mělo připadnout podle původního plánu (což považuji za naprosto normální, přirozené a spravedlivé), nicméně nezískali Palestinu celou. Poraženým útočníkům zbylo celé Předjordánsko včetně východního Jeruzaléma a celé Pásmo Gazy.

Válka skončila podepsáním příměří v roce 1949. Vznikl poté v Předjordánsku (později se ujal termín Západní břeh) a v Pásmu Gazy arabský palestinský stát? Ano i ne – a to je ten problém. Ne v tom smyslu, že na územích vymezených linií příměří nebyl vyhlášen "arabský ekvivalent" Izraele.

Co se tedy s těmito územími stalo?

Palestinští Arabové v Předjordánsku souhlasili s tím, že toto teritorium bude přičleněno k Zajordánsku. K tomu vzápětí došlo – nová monarchie tvořená zajordánským a předjordánským územím se přejmenovala na Jordánsko. Takže ano, palestinští Arabové na dnešním Západním břehu získali svůj stát: Jordánské hášimovské království. Nebylo to sice v souladu s plánem OSN o rozdělení Palestiny, ale protože bylo Jordánsko mezinárodně uznáno a stalo se členem Spojených národů, mezinárodní společenství tento stav akceptovalo.

A Pásmo Gazy? V něm za politické podpory Egypta a dalších států Arabské ligy vznikla konkureční palestinskoarabská vláda. Její původní název "celopalestinská vláda" je sice ambiciózní, nicméně iluzorní: představa, že by snad mohla vládnout kromě Pásma nad ostatními částmi Palestiny, na nichž se nacházel Izrael a Jordánsko, vyvolává toliko útrpný úsměv. "Celopalestinská" vláda (záhy se z Pásma přemístila do Káhiry) byla více než co jiného loutkou v rukou Egypta, čehož nejlepším důkazem je fakt, že prezident Násir ji v roce 1959 svým dekretem rozpustil.

Tuto vládu, jež byla výrazem odporu vůči tomu, že se hášimovská monarchie zvětšila o část Palestiny, bylo sice možné rozpustit, nikoliv ovšem území samotného Pásma. To se dostalo pod správu Egypta. (Výzva pro pamětníky: vzpomenete si, že by tehdy, na konci 50. let, svět masivně protestoval proti okupaci Pásma Gazy Egyptem?)

V roce 1964 vznikla Organizace pro osvobození Palestiny. Je to oficiálně používaný český překlad anglického Palestinian Liberation Organization (PLO). Otázka, již mnohokrát položená, zní: Jaké území chtěli aktivisté (de facto teroristé) této organizace osvobodit, případně odtrhnout od stávajících států? Předjordánsko od Jordánska a Pásmo Gazy od Egypta? A co Izrael, rozkládající se na území Palestiny v hranicícch vymezených linií příměři? Samozřejmě že o něj (jeho faktickou likvidaci) šlo na prvním místě.

Po červnové válce 1967 se území Předjordánska* a Pásmo Gazy dostalo pod správu Izraele. Palestinskorarabští představitelé se v 90. letech uvolili uznat Izrael a podepsali s ním dohody Oslo I a II. Jejich ambicí je založit vlastní stát na původním teritoriu Předjordánska a v Pásmu Gazy. Ponechme stranou hranice, to by bylo na jiný článek. Ponechme stranou i skutečnost, že celé Pásmo Gazy patří od roku 2005 pouze jim. Zaměřme se na jedinou věc, a tou je název budoucího státního útvaru palestinských Arabů.

Tvrdí-li představitelé palestinských Arabů, že chtějí ustavit svůj stát pouze v části Palestiny, je správné, že si pro ni zvolili název celé Palestiny? A proč vlastně lpějí právě na tomto názvu? Co tím chtějí naznačit?

Bylo by přece nemyslitelné a absurdní, kdyby Rakousko, nástupnický stát Rakouska-Uherska, používalo tento "dvojnázev" i po roce 1918. Neméně absurdní by bylo, kdyby Maďarsko, další nástupnický stát Rakousko-Uherska, používalo po roce 1918 zmíněný "dvojnázev". Tehdejší mezinárodní společenství by na něco takového nepřistoupilo, protože se svět řídil zdravým rozumem. (A i tak se stala 1000 + 1 chyba - viz vlažný vztah k německé rozpínavosti etc).

Jmenovalo se snad Srbsko po rozpadu Jugoslávie stále Jugoslávie, ČR po rozpadu federace i nadále Československo nebo Rusko Sovětský svaz? Nikoli. Změnil si Východní Pákistán v roce 1970, po odtržení od Pákistánské islámské republiky, název, nebo se dál jmenoval stejně? "A" je správně: vznikl Bangladéš. Když se v druhé polovině 60. let odtrhla jihovýchodní část Nigérie a vytvořila samostatný stát, ponechal si také název Nigérie? Opět nikoli: vznikla Biafra. Uplatnil se princip zdravého roumu: Nový stát – nové jméno.

Tak proč právě palestinští Arabové lpí na starém historickém názvu, který znamená něco jiného, než co oni chtějí (máme-li jim věřit)? A proč jim svět v této věci zobe z ruky, když je to celé z hlediska logiky politické geografie i historie iracionální, zmatečné? Protože … to nechť si doplní čtenáři sami.

---

* Výsledek červnové války 1967 je možné interpetovat dvěma způsoby. A/ Izrael obsadil malou část zajordánsko-palestinskoarabského státu Jordánsko, který se tohoto teritoria na konci 80. let vzdal, což de facto potvrzuje i jordánsko-izraelská mírová smlouva 1994. Máme tu tedy území, které můžeme nazvat sporným. Jeho budoucnost nebyla dlouhá desetiletí jasná; nejasnost vyřešily až Dohody z Oslo I a II: konečná podoba Předjordánska bude taková, jak se o ní dohodne Izrael a představitelé palestinských Arabů. B/Izrael osvobodil Předjordánsko, v historické terminologii Judeu a Samaří, od jordánské okupace, což znovu umožnilo aplikovat nikým nezrušenou Balfourovu deklaraci, která garantuje vytvoření židovské národní domoviny na celém palestinském území, také na tato osvobozená území. I zde platí, že konečnou podobu Judeje a Samaří určí až finální mírová dohoda mezi Jeruzalémem a Ramalláhem. Ať jsme zastánci té či oné interpretace, dojdeme k témuž: tak jako Izrael Předjordánsko čili Judeu a Samaří jednostranně nezačlenil do svého území vymezeného linií příměří 1949, měla by se i reprezentace palestinských Arabů vyvarovat jakýchkoli jednostranných kroků.