Dokud byl cílem izraelský Ašdod, tak jako v pátek 30. července, anebo o den později poblíž ležící Sderot, mnoho lidí v ČR mohlo útok vnímat jako něco, co se jich přímo netýká. Když se ale doslechli o tom, že „kaťuše“ způsobily zranění a smrt ve městě považovaném za atraktivní turistickou destinaci, zbystřili pozornost.

Něco takového musí přece zajímat každého Čecha, který v těchto dnech listuje katalogy cestovních kanceláří a uvažuje o dovolené na březích, jež omývají vody s nejpestřejším podmořským životem široko daleko. To, co je k viděním pod hladinou Rudého moře, nikde jinde ve Středozemním či Jaderském moři, kam jezdí našinci nejčastěji, spatřit nelze. Také proto je východní pobřeží Sinajského poloostrova, vedle letovisek v oblasti Hurghady a novější destinace Marsa Alam na africkém břehu Egypta, rok od roku oblíbenějším místem turistů z ČR. Dalším důvodem je, že právě zde si mohou za relativně dobré peníze prodloužit léto, neboť i na konci září naměří přes den 40° C ve stínu.

Do těchto úvah a domácích debat, někdy i polemik, zda vybrat Šarm (aš-Šajch), Tabu, Eilat nebo Akabu přichází zpráva, která na první místo nestaví ani cenu, ani stravovací systém, případně to, zda se do moře vstupuje po molu či pozvolna z břehu vedle korálů. Rozhodující není, kolik bazénů se sladkou vodou a tobogánů hotelový areál nabízí komplex, ba ani to, zda jejich čtyři hvězdičky jakožto hodnocení kvality služeb odpovídají čtyřem evropským hvězdičkám. Do pozadí ustoupilo, zda se hotel nachází přímo u pláže, nebo pár set metrů za místní komunikací, či týká-li se all inclusive též alkoholu u plážového baru.

Prioritou je nyní vlastní bezpečnost.

Dosud měli účastníci leteckých zájezdů více než z teroristických útoků strach z poruchy aeroplánu. Šťastný přílet do destinace znamenal poloviční úspěch, potlesk při dosedu stroje na domácím letišti pak obrovskou úlevu z úspěchu stoprocentního – pokud jde o přepravní část dovolené. Ovšem i sebespolehlivější boeing nebo airbus a sebezkušenější posádka v pilotní kabině je bezmocná, dojde-li ke střetu letounu s “kaťuší“.

V době, kdy vznikal tento článek, existovaly dvě verze, odkud mohly být vypáleny rakety na Eilat. Jordánské zdroje hovořily o tom, že přiletěly ze západní strany, vysoký izraelský důstojník působící v oblasti se zmínil o jižním směru. Není důležité, kdo je blíž pravdě, Pohled na mapu hovoří přesvědčivě: ať tak či onak, místem odpálení je s největší pravděpodobností Sinajský poloostrov. Tedy území Egypta. Dávat jeho úřadům vinu ovšem dost dobře nelze, protože ohlídat v tamní skalnaté poušti pohyb každého teroristy převlečeného za beduína není v lidských silách. Egypťané, jak známo, věnují maximální úsilí bezpečnosti turistů v hotelových komplexech, na plážích i ve městech, ale stoprocentně zabránit tomu, aby teroristé např. z Gazy s patřičným vybavením nepronikli do blízkosti letovisek v severní části Akabského zálivu při nejlepší vůli nemohou.

V této souvislosti si položme otázku: Daří-li se teroristům vystřelovat rakety na Eilat za současné situace (námořní blokáda Gazy, přísný režim na hranicích Gazy s Izraelem a obdobný na hranicích s Egyptem), co by se asi v oblasti dělo, kdyby byla uvedená opatření zrušena?

Padni kam padni

Husí kůži nahání i střelba teroristů, která ve stylu „padni kam padni“ má daleko do laserové přesnosti. Je samozřejmě více než dobře, že útok na Eilat se obešel bez obětí v Eilatu samotném, nicméně, v obecné rovině, mířit na Eilat a zabíjet v Akabě, případně trefit se do moře – to zní vskutku zlověstně. Nemá smysl spekulovat o druhu použitých raket, ale vezmeme-li do úvahy, že typ Kasam 3 doletí do vzdálenosti cca 10 km a v médiích zmíněné Grady dokonce do dvojnásobné vzdálenosti, pak nemusíme složitě spekulovat, kde se střelci nacházeli a že právě tak mohli zasáhnout hotely v Tabě, případně vážně ohrozit bezpečnost tamního leteckého provozu.

Neboli – v akčím rádiu použitých raket může být cílem kdokoli a cokoli.

Zůstaneme-li na Sinaji, pak můžeme říci, že po vražedných útocích v Tabě (2004), Šarm aš-Šajchu a Naama Bay (2005) a Dahabu (2006) se zdálo, že tato turistická oblast je více méně bezpečná. Egyptské úřady se vynasnažily, aby to nebylo pouhé zdání. Útoky z poslední doby, vedené z poloostrova ve směru na Eilat, jsou ale varováním. Boj s terorismem je právě tak nekonečný jako zápas s lidskou hloupostí. Bylo by hrubou chybou usnout na vavřínech a nechat se ukolébat falešným pocitem bezpečí. Jsou to totiž právě teroristé, kdo nás z našeho vlastního omylu rychle vyvede.

Při přemítání o tom, zda se letos do Taby, Eilatu či Akaby přece jenom vydáme, anebo raději změníme plán chystané dovolené, by neměly zůstat nepovšimnuty některé širší souvislosti raketových útoků. Jen namátkou: zda si obyvatelé těch oblastí Izraele, kde podobných ataků s mnohem horšími následky počítají na tisíce, nezaslouží masivní mezinárodní podporu. Nám jde jen o několik dní o dovolené, jim dlouhodobě o holé životy.

Anebo – jestli není načase přestat v tamním konfliktu zaměňovat příčiny a následky a zda by Izraeli za jeho opatření v rámci boje proti mezinárodnímu terorismu místo kritiky neměl být adresována spíše slova uznání. A pochopení za politiku síly, které jediné teroristé rozumí: oni musí mít „jistotu“, že za každý útok se dočkají bezodkladné odvety. Všechno jiné by byl jen novodobý appeasement. Přestava, že palestinským Arabům dáme co chtějí a oni se oddají míru, je čirá utopie. Gaza je toho jasným důkazem.

Přejeme-li si, aby z oblasti, do níž rádi cestujeme za azurovým nebem, žhavým sluncem a mořem podobným akváriu, zmizel fenomén v podobě zahalené postavy odpalující smrtonosnou raketu, pak k vyplnění tohoto přání sotva přispějeme kritikou státu, jehož tajné služby a ozbrojené síly dělají pro eliminaci teroristů víc než maximum.

Stejskal.estranky.cz