14.10.2019 | Svátek má Agáta


BLÍZKÝ VÝCHOD: Proč se v té Sýrii vlastně válčí?

26.6.2017

Za každým větším ozbrojeným konfliktem vždy stojí boj o politický vliv a kont­rolu zdroje velkých příjmů

Na serveru Politico se Robert F. Kennedy, Jr. v únoru 2016 ve svém článku Why the Arabs Don’t Want Us in Syria (Proč nás Arabové nechtějí v Sýrii) zamýšlel nad tím, jak CIA na Blízkém východě svými zákroky podnítila násilný džihádismus jako zbraň studené války. Ve svém článku připomíná pozapomenutá fakta z března 1949, kdy demokraticky zvolený syrský prezident Šukrí al-Kuwatlí ne­hodlal schválit Trans-arabský ropovod, americký projekt určený k propojení ropných polí Saúdské Arábie s libanonskými přístavy, vedený přes Sýrii. A jak kvůli Kuwatlího nedostatku nadšení pro ame­rický ropovod vyvolala CIA v Sýrii vojenský převrat, kdy tehdejšího syrského prezidenta nahradila brigádním generálem Husni al- Za’imem.

Řada zahraničních analytiků dnes soudí, že prvotním impulzem současné syrské války a jedním z důvodů, proč se stal kon­flikt tak urputným, byly opět energetické zdroje, respektive dva plynovody. Prvním měl být veden plyn z Kataru přes Saúdskou Arábii, Sýrii a Turecko do Evropy. Tuto koncepci podporovaly Spojené státy a Saúdská Arábie. Druhý plynovod měl přivádět plyn z Íránu do Evropy přes Irák a Sýrii, a jeho výstavbu prosazovalo Rusko a Írán. Oba tyto plynovody, respektive plány na jejich výstavbu, se kříží v Sýrii. A bylo tak zřejmé, že kdo ovládne Sýrii, ten také bude stavět svůj ply­novod, kdy z hlediska ekonomických zásad „vítěz bere vše“. Ale nejde tu jen o nevídaný balík peněz, který byl ve hře, je tu ještě jeden důležitý faktor, a to politický vliv. Pokud by totiž zvítězila americko-arabská varianta plynovodu, znamenalo by to podstatné oslabení pozice Ruska jakožto energetic­kého doda­vatele plynu do Evropy, jeho značné ekonomické ztráty, ale i oslabení jeho vlivu v Evropě. Zde je mapka obou uvažovaných plynovodů:

Oilmap

Dvě varianty plynovodu na území Sýrie. Zdroj: Oil-Price.net

Nicméně situace se od té doby již změnila, neboť zástupci Ruska a Turecka podepsali v Istanbulu dohodu o vybudování plynovodu TurkStream, který má vést plyn z Ruska do Turecka. A pokud jde o Katar, ten začal svůj plyn ve velkém vyvážet zka­palněný jako LNG (liquified natural gas) ve speciál­ních tan­kerech. Plyn se na kapalinu pře­měňuje po zchlazení na minus 162 stupňů Celsia, takže LNG zaujímá asi 600krát menší objem než zemní plyn, což představuje jeho největší výhodu při sklado­vání a do­pravě. A není bez zajíma­vosti, že se díky západním expertům v Kataru začala ze zem­ního plynu vy­rábět i syntetická moto­rová nafta (Syn Fuel), která splňuje nejpřísnější emisní normy. Největ­šími od­běrateli katarského LNG jsou Japonsko a Jižní Korea, ale velký zájem o něj projevují i Čína s Indií. V prosinci 2015 historicky první dodávka zkapalně­ného plynu (LNG) pak dorazila do Polska, do nově postaveného ter­minálu ve Svinoústí. O vybudování terminálu, který je schopný pokrýt až třetinu pol­ské spotřeby plynu, rozhodla polská vláda v roce 2006, o tři roky později se státní plynárenská a ropná společ­nost PGNiG dohodla na dvacetileté smlouvě o dodávkách LNG s katarskou firmou Qa­tar Gas. Pol­sko by tak již nemělo být závislé na jediném dodavateli zemního plynu, zároveň by se tím měla otevřít cesta k alternativním zdrojům zemního plynu i dalším zemím střední a východní Evropy.

První zahraniční cesta amerického prezidenta Donalda Trumpa vedla v květnu do Saúdské Arábie, kde prohlásil, že Írán je zdrojem „zkázy a chaosu“, a vyzval země Blízkého východu k vytvoření jed­notné fronty proti Teheránu. Írán nejenže vojensky podpořil Asada, ale také investoval miliardy dolarů do syrské ekonomiky, aby zamezil jejímu kolapsu. Trumpovi se pak během dvoudenní návštěvy Sa­údské Arábie podařilo uzavřít se Saúdy zbrojní kontrakt za 110 miliard dolarů (2,6 bilionu korun) spolu s právem nakoupit během příštích deseti let zbrojní vybavení za dalších 350 miliard dolarů. Načež 5. června Saúdská Arábie, Egypt, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Jemen a Maledivy pře­rušily diplomatické styky s Katarem. Státy, které se zapojily do koalice proti Kataru, rovněž zabloko­valy přístup k webovým stránkám katarské televize Al-Džazíra. Neboť právě na webu Al-Džazíry se měla objevit údajná vyjádření katarského emíra Tamíma ibn Hamada, v nichž kritizoval krále Saúd­ské Arábie a naznačil podporu hnutí Hizballáh, v Sýrii bojujícího na straně Bašára Asada. Nicméně televize Al-Džazíra později uvedla, že šlo o hackerský útok a že údajný výrok katarského emíra nebyl pravdivý. Přesto Saúdská Arábie a její spojenci dnes žádají po Kataru přerušení diplomatických va­zeb s Íránem, zastavení vysílání televize Al-Džazíra jako katarského mocenského nástroje a oka­mžité uzavření turecké vojenské základny, neboť Turecko hájí pozice Kataru. S Tureckem, které je členem NATO, má Katar na příkaz Saúdů přerušit veškerou vojenskou spolupráci.

Podle francouzské tiskové agentury AFP se sice v USA ozývají hlasy podporující bojkot Kataru, mimo jiné i kvůli prodeji amerického zkapalněného zemního plynu, čímž by byla „zajištěna práce v těžebním a plynárenském průmyslu v USA“. Na druhé straně se však americká ministerstva zahra­ničí a obrany snaží o řešení nastalé krize: ministr obrany James Mattis podle katarské agentury QNA minulý týden uzavřel s katarským protějškem Chálidem Attíjou kontrakt na prodej bojových letadel F-15 za 12 miliard dolarů (280 miliard korun), přičemž Pentagon ocenil ochotu Kataru poskytovat prostor americké vojenské základně a jeho přispění k regionální bezpeč­nosti. S tím souvisí i právě probíhající společné cvičení námořních sil Spojených států a Kataru. Katarská základna al-Udejd (Al Udeid) neslouží Spojeným státům jen ke shromažďování zpravodajských infor­mací z Íránu, nýbrž představuje i velitelské stanoviště pro vojenské operace v Afghánistánu a Iráku, ale i v Sýrii. Jedná se o leteckou a námořní základnu, z níž Američané od roku 2002 kontrolují Perský záliv.

Je pravda, že katarská ekonomika stojí zejména na těžbě a exportu fosilních paliv. Ačkoliv Katar kontroluje 1,5 % světových zásob ropy, má jeho bohatství původ především v těžbě plynu. Díky ob­rovskému ložisku v Perském zálivu kontroluje Katar 12 % světových zásob zemního plynu (více zá­sob mají jen Írán a Rusko). A právě plán výstavby katarského plynovodu, směřujícího přes Turecko do Evropy, podle mnoha zahraničních expertů stál za vznikem ozbrojených konfliktů v Sýrii, které měly Saúdy a Američany chystanému plynovodu překážejícího Bašára Asada odstranit a vytvořit tak vhodnější podmínky pro tranzit plynu. Mezi tím se však pragmatický Katar dohodl s Íránem na sdílení a těžbě společného Severního pole (South Pars), kde se nacházejí jedny z největších zásob zem­ního plynu na světě. Tak Katar s Íránem nebývale bohatnou, což se nelíbí představitelům Saúdské Arábie. Tím ovšem také Katar narušil koalici států Zálivu, semknutých proti Asadovi a jeho spojenci Íránu, čímž si vysloužil odvetu arabské koalice v podobě diplomatických i hospodářských sankcí.

A pokud jde o věci příští, pak nejnovější metody průzkumu již odhalily nová, rozsáhlá naleziště ropy a zemního plynu v pobřežní oblasti Perského zálivu na pomezí Íránu a Kataru. Můžeme tedy do bu­doucna očekávat další spory o kontrolu či vliv nad tranzitními trasami těchto energetických surovin. Což do dané oblasti nejspíše klid zbraní nepřinese.

Prvopočátek syrského konfliktu je třeba hledat v událostech z roku 2009. Později se jednotlivým aktérům dramatu podařilo vše zkomplikovat tak, že tomu laik přestával rozumět. Zde tedy starší švýcarská analýza, se kterou předstoupil před širší veřejnost Daniele Ganser. Video v německé verzi je opatřeno českými titulky:

Převzato z KarelWagner.blog.idnes.cz se souhlasem autora



DENÍK MÁMY: Moje práce zaplatí akorát školku
DENÍK MÁMY: Moje práce zaplatí akorát školku

Když člověk hledá, najde. A někdy vyzkoušíte to, co jste tak dlouho sháněli, ale dojde vám, že to vlastně vůbec není práce pro vás.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.