Vrátil jsem se v sobotu (16/1) večer domů, otevřel internet a jako jindy se podíval, co je nového. U nás, v Izraeli, v Egyptě, jinde ve světě.

Na egyptském serveru Ahram Online mě zaujal Obrázek dne (viz níže). Je z jakési manifestace izraelských a palestinských mírových aktivistů. Z kartonů vytvořili podobu izraelské bezpečnostní zdi (která zachránila bezpočet nevinných životů před spáry teroristů) a tu „vylepšili“ nápisem:

The Last day of Occupation is the First day of Peace. Česky: Poslední den okupace je prvním dnem míru.

Jsem přesvědčen, že je to nesmysl, ba lež jako věž. Důkaz? Pásmo Gazy.

Pokud by měli aktivisté pravdu, musela by být situace v této enklávě docela jiná než jaká ve skutečnosti byla a je.

Poslední den okupace nebyl prvním dnem míru. Ani druhým, třetím, desátým, pětadvacátým či třístým padesátým šestým. Jednoduše: po skončení izraelské okupace, mám-li použít terminologii aktivistů, žádný mír nenastal. Místo toho jsme svědky něčeho jiného.

Telegraficky:

V roce 2005 se Izrael z Pásma stáhl. Jednostranně a kompletně. V enklávě nezůstal jediný izraelský voják, jediný izraelský civilista. Co následovalo? V roce následujícím vyhráli volby teroristé Hamasu, což vedlo v roce 2007 k otevřené občanské válce mezi Hamasem a Fatahem. Tedy mezi dvěma soupeřícími politickými palestinskoarabskými formacemi. Výsledkem bylo vypuzení Fatahu z Pásma a jeho totální ovládnutí Hamasem, jemuž zdatně sekundují další teroristické organizace (např. Islámský džihád). Součástí této změny (Hamas odmítl akceptovat izraelsko-palestinské mírové dohody z Oslo) bylo spuštění raketové a minometné agrese vedené z Pásmu proti teritoriu Státu Izrael. Teprve pak došlo z izraelské strany k blokádě enklávy: nejprve byly (s)páchány akty agrese, pak následovala legitimní reakce v podobě blokády. Nikoli obráceně – přesto je Izrael za blokádu pranýřován, zatímco její příčina se halí do politickokorektní mlhy.

Pro úplnost dodejme, že blokádu vůči Pásmu uplatňuje ze své strany hranice také Egypt, byť jeho důvody jsou do jisté míry odlišné. Porovnáme-li hysterii světa kvůli izraelské blokádě a mírné přezírání téhož ze strany Egypta, najdeme to, na co se občas při hodnocení arabsko-izraelského konfliktu zapomíná: pověstný dvojí metr.

Tamní situace je příliš složitá na to, aby se dala shrnout do jednoho sloganu. Možná líbivého, ale především lživého. Ti, kdo si ho na symbol bezpečnostní bariéry napsali, jsou buď nebetyční naivisté, nebo rafinovaní lháři.

Ono je totiž všechno jinak. Poslední den toho, co oni mylně nazývají okupací, bude také posledním dnem jakékoli šance na trvalý mír. Pouze se politika praktikovaná Hamasem v Pásmu Gazy rozšíří na teritorium Západního břehu – a Izrael bude obklíčen teroristy ze dvou stran. Jak toho teroristé Hamasu mohou dosáhnout? Stačí málo: vyhrát volby. Už jednou se jim to podařilo. V roce 2006.

Co by říkali „míroví“ aktivisté potom, co by rakety na Izrael začaly pršely nejen z Pásma, ale také ze Západního břehu? Vlastně je to jedno: pak už by bylo na mír pozdě. Naštěstí takovou pošetilost žádná izraelská vláda nikdy nedopustí.

Kdybych mohl, doporučil bych aktivistům slogan mírně poopravit: The Last day of Occupation is the First day of War. (Poslední den okupace je prvním dnem války.)