Izrael a Palestinci prožili ve všech ohledech velmi špatný rok. Pro Izraelce byla pozitivní jen bezvýhradná podpora americké vlády Donalda Trumpa, která dokonce v květnu přestěhovala velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma.

Bezpečnostní situace už tak dobrá není. Palestinské teroristické hnutí Hamás pořádá od března nepokoje u hranic pásma Gazy, jimž říká „pochod za návrat do Izraele“. Tisíce tamějších obyvatel se snaží prorazit hraniční plot, útočí na vojáky a vypouštějí do Izraele zápalné balony a draky. Spálili okolo sedmi set hektarů polí i přírody a způsobili nevídanou zkázu. Dalším výsledkem provokací Hamásu je skoro 180 mrtvých Gazanů a jeden izraelský voják. Izrael provedl v listopadu krátkou leteckou odvetu, kterou však většina obyvatel země považovala za nedostatečnou, a pak s Hamásem uzavřel příměří. Na protest rezignoval ministr obrany, armáda ztratila odstrašující sílu a Hamás provokuje dál.

Zhoršuje se i situace u hranic se Sýrií a Libanonem. Severní fronta je v současnosti bezpečnostní prioritou. Izrael celý rok dál bránil Íránu v upevnění stálé přítomnosti v Sýrii a vybudování základen k útokům na židovský stát. Po mnoha úderech proti jeho infrastruktuře a cílům jeho šíitských spojenců ale Syřané v září během jednoho izraelského útoku omylem sestřelili ruský letoun s patnácti muži na palubě. Moskva jejich smrt připsala Izraeli, vzájemné vztahy se prudce zhoršily a izraelská armáda musela na několik měsíců syrské údery zastavit. V poslední týdnu roku ale už opět provedl další mohutný útok na několik skladů zbraní Íránu a Hizballáhu u Damašku.

Nejhorší ránu Izraeli paradoxně zasadil jeho nejvěrnější spojenec Donald Trump, když koncem roku oznámil, že ze Sýrie stáhne americké vojáky. Írán tak bude moci posilovat pozice v zemi o hodně snadněji.

Výbušná je i situace u hranic s Libanonem, kde izraelská armáda v poslední době našla a zlikvidovala pět útočných tunelů hnutí Hizballáh. Vláda varuje, že bude nucena na Libanon zaútočit, jestli jeho kabinet nezakročí jak proti agresivnímu Hizballáhu, tak továrnám na výrobu zbraní, které hnutí buduje v civilních oblastech země.

Vnitropolitickou izraelskou scénou hýbaly především skandály premiéra Binjamina Netanjahua a jeho manželky. Policie a nejnověji i dozorující státní zástupce doporučili premiéra obžalovat ve třech kauzách přijímání úplatků a ovlivňování médií, ale konečné rozhodnutí učiní až generální prokurátor. Netanjahuova žena Sára už obžalována byla – ze zneužívání státních prostředků k soukromým rodinným hostinám.

Palestinci přišli v uplynulém roce o spoustu peněz. Aby je Donald Trump přiměl k mírovým jednáním, zastavil jim finanční pomoc ve výši skoro půl miliardy dolarů ročně, což se kromě palestinské samosprávy týká i Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky. Po přestěhování amerického velvyslanectví do Jeruzaléma ale samospráva Mahmúda Abbáse přerušila s Trumpovou vládou veškeré styky a odmítá jednat i s Izraelci. Trump tak dodnes nepředložil svůj dlouho avizovaný plán řešení izraelsko-palestinského konfliktu, protože Palestinci ho předem odmítají.

Nikam nevede ani egyptská snaha o usmíření Abbásova hnutí Fatah s Hamásem v Gaze, neboť teroristické hnutí se odmítá vzdát svých ozbrojenců a zbraní. Mahmúd Abbás je vážně nemocný a čím dál zatvrzelejší a neoblíbenější, mimo jiné i proto, že za neústupnost Hamásu trestá obyvatele Gazy a omezuje pásmu příliv peněz. Nechce ani jmenovat svého nástupce, a budoucnost na Západním břehu Jordánu je tak značně nejistá. S jeho výkonem jsou nespokojeny dvě třetiny Palestinců, a kdyby se dnes konaly volby předsedy samosprávy, vyhrál by je vůdce Hamásu Ismaíl Haníja.

Mírová jednání jsou ve slepé uličce a nestojí o ně ani Abbás, ani Netanjahu. Toho víc zajímá udržet se u moci. Když se objevila zpráva, že generální prokurátor by o jeho obžalobě mohl rozhodnout do půlky dubna 2019, vyhlásil na začátek téhož měsíce předčasné volby. Podle průzkumů by je navzdory skandálům i nespokojenosti mnoha Izraelců znovu s přehledem vyhrál. Netanjahu doufá, že se dalším vítězstvím vyhne obžalobě, ale to je krajně nepravděpodobné.