Co je zač turecká Nadace humanitární pomoci (Insani Yardim Vakfi; IHH), která dojednala propuštění Hany Humpálové a Antonie Chrástecké z dvouletého zajetí v Pákistánu?

Tvář, kterou IHH obrací k veřejnosti, ukazuje rozsáhlou humanitární činnost ve 120 zemích světa s rozpočtem okolo 100 milionů dolarů ročně. Z webové stránky IHH se dozvíme, že tato charitativní organizace dodává oblečení a boty syrským sirotkům, posílá do Sýrie kamiony s potravinami a léky, pomáhá iráckým uprchlíkům či obyvatelům Nigérie pronásledovaným teroristickou skupinou Boko Haram nebo rozděluje peníze rodinám v pásmu Gazy. Dokonce poskytla potraviny muslimům na Filipínách nebo postavila mešitu pro Pygmeje v Kamerunu. IHH je islámská nadace a pomáhá muslimům; staví jim školy a nemocnice a šíří islám.

Má však také druhou tvář – IHH podporuje a financuje terorismus a radikální džihádistické skupiny, včetně al-Káidy, po celém světě. Proto se také nachází na seznamu teroristických organizací v Německu (od 2010), Nizozemsku (2011) a Izraeli (2008).

Charita, která pomáhá teroristům

Vznikla v roce 1992 v Německu za války v Bosně a dnes z ústředí v Turecku operuje na celém Blízkém východě, v Evropě, Africe, Jižní Americe, střední a východní Asii a na Kavkaze. Brzy po svém vzniku se napojila na globální džihádistickou síť. Jak zjistilo izraelské nevládní Středisko informací o zpravodajských otázkách a terorismu Meira Amita, IHH už v devadesátých letech pomáhala teroristům na Balkáně, Blízkém východě i Kavkaze a poskytovala logistickou podporu al-Káidě, dodávala jí zbraně a finanční prostředky, verbovala bojovníky a zařizovala jim průjezd Tureckem. Islamistům pomáhala nejen v Bosně, ale i v Sýrii, Iráku, Afghánistánu, Uzbekistánu a Čečensku, kde byla v kontaktu s povstaleckým vůdcem Šamilem Basajevem, jak uvádí studie Dánského institutu pro mezinárodní studia z roku 2006 o roli islámských dobročinných organizací při náboru teroristů a jejich financování ve světě, kterou vypracoval americký expert Evan F. Kohlmann.

Ideologie a orientace IHH je radikálně sunnitsko-islamistická, protiamerická, protizápadní a protiizraelská, podobně jako v případě Muslimského bratrstva, které IHH rovněž vydatně podporuje.

Už v roce 1997 ji začaly vyšetřovat turecké úřady. Podlé dánského institutu provedly razii v istanbulské kanceláři organizace a našly tam zbraně, výbušniny a instrukce k výrobě výbušných zařízení. Ze zabavených dokumentů vyplynulo, že členové skupiny se chystali odjet bojovat v Afghánistánu, Bosně a Čečensku.

Uveďme i několik konkrétnějších příkladů. V roce 2000 se IHH podílela na zmařeném pokusu o jeden z takzvaných „útoků milénia“. Strůjce silvestrovského atentátu na mezinárodním letišti v Los Angeles, člen al-Káidy Ahmed Ressam, jenž přijel z Kanady autem s 600 kg výbušnin, před soudem doznal, že IHH mu poskytla falešný pas a sehnala mu spolupracovníky i zbraně. Před třemi lety byli představitelé IHH zadrženi v Somálsku po schůzce s tamější teroristickou skupinou Šabáb a vloni naverbovali 73 dobrovolníků, včetně 38 žen, jako lidské štíty do pásma Gazy během letní války s Izraelem.

Palestinské hnutí Hamás, které Gazu ovládá, patří k nejčastějším příjemcům pomoci IHH. Nadace je zásobuje penězi, pořádá mu tiskové konference v Turecku, chválí jeho strategii ozbrojeného boje proti Izraeli a odsuzuje palestinskou samosprávu předsedy Mahmúda Abbáse, která násilí odmítá. IHH už v roce 2009 vyslala svého člena Izzeta Şahina – toho, jenž prezentoval úspěšné vysvobození Češek médiím –, na Západní břeh Jordánu s cílem „podpořit infrastrukturu“ Hamásu v Hebronu a Nábulusu, což mimo jiné zahrnovalo i finanční pomoc rodinám sebevražedných útočníků na izraelské civilisty. Şahin Hamásu předal desetitisíce dolarů, než ho zadržela izraelská bezpečnost a obvinila z financování terorismu. Pak ale vyhověla žádosti turecké vlády a v rámci diplomatické dohody jej bez soudu deportovala do Turecka.

Kauza propalestinská flotila

Právě v souvislosti s Hamásem se IHH nejvíc mezinárodně „proslavila“. V roce 2010 byla spoluorganizátorem propalestinské flotily, která chtěla prorazit izraelskou blokádu pásma Gazy a předat humanitární pomoc tamějším obyvatelům. IHH zakoupila plavidlo Mavi Marmara a vycvičila své členy k boji s izraelskými vojáky, kteří, jak doufala, na loď zaútočí. Když se tak nestalo, plavidlo odmítlo výzvu k zastavení, a když na palubu vstoupili Izraelci s úmyslem eskortovat loď do přístavu, aktivisté je napadli připravenými zbraněmi, jak ukázal videozáznam celé akce zveřejněný izraelskou armádou. Vojáci v sebeobraně zabili devět Turků a při následné prohlídce našli na lodi množství zbraní, jako železné tyče, nože, sekery, pepřové spreje a zápalné lahve, ale i neprůstřelné vesty, zařízení pro noční vidění, vysílačky, dýmovnice a plynové masky. Také Palmerova komise OSN, která incident později vyšetřovala a konstatovala, že izraelští vojáci „užili nadměrnou sílu“, vyjádřila „vážné pochybnosti o chování a skutečných cílech organizátorů flotily“.

Pár měsíců před flotilou se IHH zúčastnila pozemního konvoje britské propalestinské skupiny Viva Palestina, který chtěl dovézt humanitární pomoc do Gazy po souši. Egypt jej tam však nepustil a členové IHH s pomocí Hamásu vyvolali ozbrojený střet s Egypťany. Byl při něm zabit jeden voják a okolo 50 lidí bylo zraněno, z toho 40 členů IHH, kteří několik vojáků zajali jako rukojmí.

S podporou turecké vlády

IHH podniká své aktivity – včetně propalestinské flotily v roce 2010 – s vědomím a podporou turecké vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje, jejímiž členy řada aktivistů IHH je. Vládní podpora jde tak daleko, že když loni v lednu turečtí vojáci zastavili kamion IHH, který vezl zbraně a munici al-Káidě do Sýrie, a policie následně provedla razii v istanbulském ústředí organizace a zatkla 23 lidí kvůli podezření ze spolupráce s al-Káidou, akci odsoudil úřad vicepremiéra. Skončila propuštěním dvou policejních velitelů a 200 dalších příliš aktivních policistů.

Předseda IHH Bülent Yildirim udržuje úzké vztahy se současným prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem, jenž sdílí jeho islamistický světonázor i nenávist vůči Izraeli. Erdogan využívá Nadaci humanitární pomoci jako nástroj k prosazování turecké zahraniční politiky a IHH je více než ochotná napomáhat Erdoganovým ambicím proměnit Turecko ve vlivnou regionální velmoc. Je proto pravděpodobné, že i vyjednávání IHH s únosci o propuštění obou Češek probíhalo s vědomím nejvyšších tureckých politických kruhů.

LN, 4.4.2015