Vede se ve společnosti a na internetu debata o oprávněnosti zlikvidovat arciteroristu. Debata legitimní, leč poněkud zvláštní. Jejím průvodním jevem je velké pokrytectví.

Řeč je samozřejmě o Kásemu Solejmáním, veliteli elitních jednotek Kuds, jež jsou součástí íránských Revolučních gard.

Jeho cílená likvidace byla dílem Američanů. Co ale vidíme v Bagdágu, Teheránu a jinde? Pálí se nejen americké, ale také izraelské vlajky. Lidé provolávají nejen „Smrt Americe!“, ale také „Smrt Izraeli!“.

Co má Izrael s páteční akcí proti Solejmánímu společného? Myšleno se samotnou realizací atentátu? Viděno z vnějšku vůbec nic. Přesto se děje to, co jsem uvedl v předchozím odstavci. Proč?

Protože alfou a omegou íránské politiky je – od vítězství protišáhovské revoluce (1979) a následného nastolení teokratické totality – fanatická protiizraelská nenávist. Íránský režim nejenže Izrael neuznává, ale opakovaně se vyjadřuje, že musí být z mapy Blízkého východu vymazán. Co to znamená? Že chce, aby na jeho teritoriu vznikl arabský stát – tedy Palestina. (Co to je jiného než holocaust II?)

Nejde jen o propagandu, ale o politiku, která se promítá do vojenské oblasti. Íránci všemožně sponzorují (penězi, výzbrojí i jinak) teroristické organizace, jež mají ve stanovách likvidaci židovského státu – Hizballáh, Palestinský islámský džihád, Hamas. Důležitou roli v tomto protiizraelském úsilí hrají vysocí vojenští velitelé Íránu. Kruh se uzavírá: jsme zpět u Solejmáního.

Vypůjčím si citát jednoho českého politika: kdo teroristy financuje, vyzbrojuje a všemožně podporuje, sám je terorista. V případě Solejmáního můžeme sáhnout po „vyšší hodnosti“: byl to arciterorista. Tento termín použila na svém Twitteru někdejší US ambasadorka při OSN Nikki Haleyová:

Ještě výstižněji se vyjádřil v komentáři v pátečním (3/1) Bildu jeho šéfredaktor Julian Reichelt (titulek je na obrázku níže): Solejmání, kmotr teroristů, představoval svět, v němž žádný mírumilovný člověk nechce žít: svět, v němž vás může kdykoli roztrhat bomba, protože jste v nesprávném čase na nesprávném místě.

A dodal:

Prezident Trump osvobodil svět od monstra, jehož životním cílem byl atomový hřib nad Tel Avivem.

Nejsou to prázdná slova napsaná na efekt šéfredaktorem bulvárních německých novin (i ty mohou mít pravdu). Porovnejme. Íránský režim ústy jednoho z velitelů Revolučních gard vyhrožuje (screenshot z Novinek.cz/4. 1. 2020):

Všimněme si: Na dosah je 35 amerických cílů a Tel Aviv. Proč Tel Aviv? Zabili snad Solejmáního Izraelci? Proč ne velké město v jiné zemi, jež patří ke spojencům USA? Třeba Ammán, Rijád, Dubaj.

Podle stejné logiky nenávisti, jakou použil irácký diktátor Husajn, když během První války v Zálivu zasypal Izrael raketami Scud, ačkoli Izrael se v této válce nikterak neangažoval.

Toto drzé íránské vyhrožování Izraeli nikomu nevadí? Jak by se nám líbilo (v případě, že by ČR ležela geograficky „na dosah“), kdyby onen íránský velitel pravil: Máme na dosah nějakých 35 amerických cílů a Brno.

Tato zdánlivá maličkost („35 US cílů a Tel Aviv“) je ve skutečnosti obludná zrůdnost, která ilustruje, jak obrovské nebezpečí íránský režim představuje. (Už chápeme, proč Izrael tak intenzivně varuje svět před tím, aby Teherán získal jadernou zbraň?)

V rámci diskuse o Solejmáním slyšíme z jedněch a těchže úst odhodlání bojovat proti terorismu a současně kritiku likvidace tohoto arciteroristy. Větší nelogičnost aby člověk pohledal. Když stoupá počet mrtvých – obětí organizátora vražd, je to po právu kritizováno; a když organizátorovi těchto vražd konečně někdo utne hlavu, je to také kritizováno: náhle se hovoří o provokativní akci (US demokraté) či avanturistickém kroku (Rusko). Vskutku obtížně pochopitelné, falešné, pokrytecké.

Jak důvěryhodný může být člověk, potažmo politik s tímto druhem uvažování? Nerad to srovnání uvádím, ale: Heydrichovy zločiny odsoudíme - a atentát na něj také? To snad ne!

Prý se Solejmáního likvidací nic neřeší: místo něj nastoupí někdo jiný. Stalo se. Esmail Ghaami má o jednu hvězdičku méně (je brigádnim generálem, jeho předchůdce měl hodnost generálmajora), ale pokud jde o antiizraelský fanatismus, nenávistný antiamerikanismus, podporu teroru a uvažování náležející služebníkům Zla, v ničem za Solejmáním nezaostává. Kdyby stál o dobrou radu, řekl bych mu: Den co den si připomínejte, co předcházelo vašemu jmenování šéfem jednotek Kuds.

Akce proti Solejmánímu byla toliko jednou „bitvou“ v dlouhé válce civilizovaného světa s mezinárodním terorismem, v tomto případe islámským. To, že jeho součástí je (byl) vysoký armádní představitel jednoho ze dvou stovek států světa není v principu „polehčující“, ale přitěžující okolnost. Jinak řečeno: nesmí to být vnímáno jako výhoda Íránu (ve smyslu nedotknutelnosti takového důstojníka). Byl-li by Solejmání nedotknutelný, protože je součástí státní moci, pak by byl boj Západu s mezinárodním terorismem bojem marným, předem odsouzeným k neúspěchu.