Francie vstoupila do nového roku útokem na své intelektuály. Je to u ní novinka, neboť tradičně své intelektuály, bez rozdílu politické příslušnosti, ctila a hájila. Třeba až do té míry, že ultrakonzervativec de Gaulle uspořádal státní pohřeb ultralevičákovi Sartrovi se slovy „francouzský intelektuál je francouzský intelektuál“. Jenže tehdy každý Francouz, zleva i zprava, věděl, co Francie znamená a nikdo o tom nepochyboval. Přistěhovalci odevšad jí byli za pohostinnost vděční, stávali se Francouzi a tvořili francouzskou kulturu.

Dnes si Francií a jejím obsahem nikdo není jistý. Pro některé už přestala být Francií, pro další jí přestane být během jedné či dvou generací, dá-li se věřit odhadům státního statistického úřadu INSEE, že třetina novorozenců do věku 4 let je neevropského původu, a zprávám o statisících nově přicházejících z frankofonní Afriky, většinou muslimů.

„Velká výměna“ populace tedy běží na plné obrátky a intelektuálové, kteří na ni upozorňují, jsou stíháni za trestný čin „podněcování k nenávisti“. Z nejznámějších takto stíhaných k novináři Éricu Zemmourovi nejnověji přibyl Michel Houellebecq, pokládaný obecně za největšího žijícího francouzského spisovatele.

Zemmour svůj trestný čin spáchal v roce 2016 v televizní debatě výroky, že Francie „zažívá islámskou invazi“, že „džihádisté jsou muslimy uctíváni“ a že francouzským muslimům by se měla nabídnout volba „buď Francie, nebo islám“. V roce 2017 ho pařížský soud odsoudil k pokutě 3000 eur za „podněcování k diskriminaci, nenávisti a násilí ke skupině lidí na základě jejich původu nebo příslušnosti k náboženství“.

Zemmour se odvolal k vyššímu pařížskému soudu, který mu rozsudek potvrdil, a zvýšil pokutu na 5000. Táhl své odvolání dál až ke štrasburskému Evropskému soudu pro lidská práva. A ten mu k novému roku nadělil toto: „Zásah do jeho práva na svobodu projevu byl nutný v demokratické společnosti pro ochranu práv jiných, která byla v tomto případě ohrožena. Jeho výroky obsahovaly urážlivá a diskriminující tvrzení, jaká by mohla vyostřit rozkol mezi francouzským národem a muslimskou komunitou jako celkem“. Nic naplat, že onen „rozkol“ je už dávno vyostřený, a Zemmour se snaží jej „odostřit“.

Huellebecq si troufl na víc. V tištěném rozhovoru s filozofem Michelem Onfrayem v časopise Front Populaire si postěžoval, že „francouzské populaci nejde ani tak o to, aby se muslimové asimilovali, jako aby ji přestali okrádat a napadat, nebo ať jdou pryč“. Poreferoval, že „Francouzi zbrojí, kupují zbraně a učí se střílet“. Zaprorokoval si, že „jednoho dne, když se celá území ocitnou pod muslimskou nadvládou, by mohly vzniknout akce odporu, atentáty v mešitách, v kavárnách navštěvovaných muslimy.“ A korunoval to dovětkem: „Holt, takový nějaký Bataclan naruby.“ (Bataclan, připomeňme si, je pařížská koncertní síň, kde v roce 2015 džihádisté zmasakrovali 89 lidí a další desítky vyvázly jen se zraněním).

Na toto spisovatelské proroctví briskně zareagovala pařížská Velká mešita podáním trestního stíhání za „podněcování nenávisti k muslimům“. Soudě podle případu Zemmour, i Huellebecqa čeká pokuta. A taky asi dobrá reklama na prodej jeho knížek. Zemmourově knize „Francouzská sebevražda“ to pomohlo do třídy bestsellerů, Huellebecq už tam dávno je.

Intelektuální Francie teď s napětím čeká, kdy někdo podá další trestní stíhání, tentokrát na konzervativního filozofa Alaina Finkielkrauta za loňský výrok, že „velká výměna není žádná teorie, vidíme ji kolem sebe“.

Ale přece jen pro Francii jedna novoroční zpráva povzbudivá a optimistická: V noci ze Silvestra na Nový rok muslimská mládež zničila jen 690 automobilů. Pochválil to ministr vnitra jako dvacetiprocentní zlepšení oproti loňsku.

Původně zveřejněno na serveru Rádio Universum

Kurasovy knížky najdete třeba tady: http://www.pi-shop.cz/kuras/