Od samého začátku premiérství Justina Trudeaua nabrala demontáž demokracie a zdravého rozumu tempo, nad nímž se tají dech. Politicky korektní mluva nabírá komediálních rozměrů slovními přeměnami typu mankind na peoplekind, kterou Trudeau doporučil k obecnému užívání a dodatečně označil za nepodařený vtip, když si z něho americká média udělala osla. Univerzity zavádějí nová zájmena pro osoby genderfluidní a propuštějí profesory, kteří tak příslušné studenty neoslovují. Změny z šovinistického mužského rodu na neutrální prosákly i do textu státní hymny i za cenu porušení syntaxe.

Kampaň MeToo sem ze Spojených států přeskočila svižně, ale z nedostatku zvrhlých filmařů se vrhla na politiky. Jedním z prvních terčů se stal Patrick Brown, šéf ontarijské „Progresivní konzervativní strany“, nad absurditou jejíhož názvu se už dávno nikdo nepozastavuje, i když je to něco jako masožraví vegani. Dvě jím údajně sexuálně obtěžované dámy se neobtěžovaly ho jít udat na policii, rozjely proti němu hned mediální kampaň, která ho promptně donutila k rezignaci, třebaže dodatečně prokázal, že nařčení byly výmysly a soudí média za pomluvu. Že to zveřejnila bez ověření, ukazuje, v jakém stavu profesionality se nacházejí.

Samotného Trudeaua zatím chrání Alláh. Rád se převléká do bílého plandavého oděvu pákistánského stylu a nechává se fotografovat na modlitbách v mešitě. Na oslavy islámských svátků nosí pestré proužkované ponožky s islámským půlměsícem a hvězdičkou a s arabskými nápisy. Zavádí ve školách islámské modlitby a halal stravu. Komentátory odhadovanou miliardu dolarů vydává na import desítek tisíc muslimů, který Kanadu činí příjemcem nejpočetnější imigrace (280 000 ročně, v jednom roce až půl milionu při započtení studentských a pracovní víz). Imigrací celková populace Kanady narostla za několik let z 29 na 34 miliony.

Od těch Trudeau přirozeně očekává, že všichni budou volit jeho.

Trendy předpovědí státního statistického úřadu na rok 2036, kdy má být příští sčítání populace, znějí takto: Třetina až 40 % populace budou „viditelné menšiny“. Imigrace evropská klesne z nynějších 30 % na 15 %. Téměř třetina populace bude mít jinou mateřštinu než angličtinu nebo francouzštinu. Počet muslimů se z dnešního necelého milionu ztrojnásobí.

A rapidně se radikalizuje.

V Ontariu se do voleb registrovala strana zvaná Islamic Party of Ontario, s takovýmto programem (mimo jiné): Zavést islám jako rodilé náboženství Ontaria a Kanady. Uznat Korán jako poslední a konečnou edici božích knih pro celé lidstvo. Politika strany se řídí Koránem a Sunnou. Zákaz půjčování peněz na úrok. Zákaz obscenity, vulgarity, nahoty, homosexuality, gender-identity, perverze, alkoholu, drog, nevěry, hazardu. Rozdělení škol na chlapecké a dívčí. Trestání rouhačství proti náboženským symbolům a osobnostem.

Že to myslí vážně, už ukázala na tažení proti reportérovi Toronto Sun Tareku Fatahovi (označené jím jako „nezastřené výhrůžky“) za to, že čtenáře informoval o její existenci a programu. Je podle ní „islamofob, otevřený nepřítel islámu a propagátor nenávisti“. On se sám označuje za Kanadě loajálního muslima pákistánského původu liberálně sekulárního přesvědčení. Pro stranu pravověrného islámu tedy renegát, na něhož se podle islámských zákonů šaria vztahuje trest smrti.

Strana sice má ve svém programu i náboženskou toleranci, ale ta nevíme, jak by mohla vypadat, když torontští imámové veřejně vyzývají k vraždění bezvěrců a hlavně Židů, schvalují otroctví, bití žen, zabíjení ze cti a posvěcují „legitimní“ džihád proti všemu západnímu. Zjevně však má podporu politiků a starostů ignorujících statistiky, podle nichž fyzické útoky protižidovské dosahují dvanáctinásobku protimuslimských, ale oni lamentují nad růstem „islamofobie“. Příkladem je v médiích proslavená starostka Bramptonu Linda Jeffrey označující rodiče protestující proti islámským modlitbám ve školách za „propagátory dezinformací a nenávisti“. Parlament více než dvojnásobnou většinou v roce 2017 schválil návrh zákona na potírání islamofobie, o němž se dodnes dohaduje, zda to byla jen rezoluce doporučující, nebo zákon přikazující a tudíž trestající.

Asi už nepotrvá dlouho, než se nám začnou vracet Čechokanaďané, tak jako se už vracejí Čechošvédi, Čechoněmci, Čechofrancouzi a Čechobritové, i druhé generace. Potrvá jim všem ale možná déle, než si všimnou, že tady se sice ten návrat demokracie taky nepodařil, ale nějak se to dá vydržet, protože v lepších lokalitách už začíná být hůř.