26.8.2019 | Svátek má Luděk


BĚLORUSKO: Čtvrt století

15.7.2019

Je tomu už pětadvacet let, co byl prezidentem Běloruska zvolen Alexandr Lukašenko, a konce nevidět. Nemá ve své funkci zrovna ustláno na růžích, je zřejmé, že si šéf sousedního Ruska na Bělorusko dělá choutky, zatímco Lukašenko by se radši kamarádil s bohatší Evropou a západním světem, tam by mu nehrozilo, že bude někdo omezovat jeho moc. Jenže to by napřed musel vládnout demokraticky, což neumí a rozhodně nechce. Dává si ovšem pozor, aby si demokratickou část světa moc nerozházel, takže se už léta drží zpátky: nedává své odpůrce popravit, občas po vnějším tlaku propustí nějaké ty politické vězně a o strašlivém teroru v zemi nemůže být řeči.

V Bělorusku vládne ovzduší, které by se nejspíš dalo přirovnat k atmosféře československé normalizace: pokud se člověk drží v prostoru, který mu lukašenkovská moc vyměřila, může si namlouvat, že je vlastně svobodný, a velká většina obyvatel se s tím celkem spokojí. Mohou chodit do práce, nakoupit si, co je k mání, dívat se na televizi, která Bělorusko zobrazuje jako nejlepší z možných světů, ba mohou i brouzdat po internetu a za zavřenými okny sledovat i západní rozhlasové či televizní stanice, třeba polskou televizi Belsat, kde se běloruská realita na růžovo nelakuje.

Přesto se v té zemi vyskytují i občané v našem smyslu tohoto slova, lidé, kterým vadí, že se v zemi falšují volby, že je úředním jazykem ruština, a hlavně že není možné vést veřejnou diskusi, snažit se tam zavést skutečnou demokracii. Veškerá veřejná kritika prezidenta a jeho mocenských úřadů je nebezpečná: není sice dnes už pravděpodobné, že takový kritik zmizí bez soudu, bude popraven nebo odsouzen na desítky let, ale rozhodně ho nečeká ani pohodlná a úspěšná životní či profesní dráha.

O Bělorusku se u nás ani jinde v Evropě moc nepíše, ostatně o Nursultanu Nazarbajevovi, který stál v čele Kazachstánu neuvěřitelných devětadvacet let, jsme se taky moc často z médií nedozvídali. Pro sdělovací prostředky jsou zajímavější země, kde se něco děje, z těch postsovětských hlavně Ukrajina – pochopitelně, kdo má psát nebo mluvit o mrtvolném klidu? A kdo by to se zájmem četl nebo poslouchal?

Je mi líto té menšiny Bělorusů, kteří se přese všechno snaží poměry v zemi změnit. Musím sice poctivě uznat, že válka nebo ohrožení válkou je horší, ale umím si živě představit beznaděj, jaká na člověka padá v hnusné, pokrytecké normalizační atmosféře, jejíhož konce nevidět. Naprosto chápu, že není dost dobře možné vtrhnout do Minsku, svrhnout diktátora, nadělit lidu sladkou svobodu a pro jistotu ji léta vojensky hlídat, takové věci se ve slušné společnosti říká invaze a okupace. Jenže sama taky cítím beznaděj a hlavně bezradnost, i když jsem volby v Bělorusku viděla, takže vím, že se bezohledně falšují, ale že by většina voličů stejně dala hlas Lukašenkovi. Ostatně – u nás se volby nefalšují, a taky nejsem s výsledky spokojená. Chabá útěcha.

LN, 12.7.2019



Domácí násilí: Soud chce vyšší tresty, pokud k němu dochází před dětmi
Domácí násilí: Soud chce vyšší tresty, pokud k němu dochází před dětmi

Fyzické i psychické násilí v přítomnost dětí může mít ještě větší dopad, než tomu bylo doposud. Násilník se totiž nedopouští trestného činu pouze na partnerovi, ale také na nezletilých. Jaké následky může domácí násilí mezi partnery na dětech zanechat?

Diskuse


V. Církva
12:39
15.7.2019

R. Vacek
11:03
15.7.2019

S. Pavuk
9:59
15.7.2019

F. Navr8til
9:07
15.7.2019

I. Kellner
...
3:48
15.7.2019

P. Lenc
7:11
15.7.2019

J. Kubiš
9:46
15.7.2019

S. Pavuk
10:12
15.7.2019

J. Richtter
11:50
15.7.2019

počet příspěvků: 14, poslední 15.7.2019 03:12









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.