Když se Tony Abbott před čtyřmi roky vítězstvím o jediný hlas překvapivě dostal do čela liberální strany a stal se takto vůdcem opozice ve federálním parlamentu, označovali ho jeho protivníci, a to nejen ze strany socialistů, za "nezvolitelného". On asi skutečně takovým byl — rozhodně aspoň velmi těžce zvolitelným. Potom ale přišly volby před třemi roky, které se mu sice vyhrát nepodařilo, v nichž ale jeho strana získala stejný počet poslanců jako jejich labourističtí protivníci. Tito se nakonec dohodli s třemi nezávislými a jedním zeleným poslancem a podařilo se jim vytvořit vládu, která, dosti zázračně, přežila tři roky, až do včerejška.

Osobní popularita nezvolitelného Tonyho Abbotta se při průzkumech volebních preferencí zpočátku krčila hluboko pod hranicí té, jíž se těšila premiérka Julia Gillard. Ta s sebou sice vláčela břemeno, které si na ramena sama nasadila, když silně pochybným způsobem vypíchla z křesla premiéra Kevina Rudda, její popularita zejména mezi ženskými voliči byla ale zpočátku vcelku solidní. Tony Abbott jako vůdce opozice se do této své funkce zakousl jako staffordský teriér. Po měsíce a měsíce vrhala Gillard po Abbottovi vším, co zrovna měla po ruce, snad kromě toho příslovečného (zde v Austrálii) kuchyňského dřezu. Když ho ale v parlamentu označila jako misogyna a za otce se s rozhodností postavily jeho tři dospělé dcery i manželka, do mysli veřejnosti to nasadilo určité pochybnosti. Každým měsícem potom Abbott získával tu o půl, tu o celé procento víc na popularitě na úkor Gillard. Když už to začínalo být silně nápadné, počal se na scénu neústupně vtírat svou stranou dříve zamítnutý a do exilu poslaný Kevin Rudd. Pokud se nacházel v ústraní, jeho popularita se kupodivu neztenčila, dokonce naopak — veřejnost v něm viděla jakéhosi mučedníka. Dvakrát se Rudd pokusil vyzvat Gillard a dvakrát v místnosti strany při hlasování prohrál. To vše se ale odráželo na primárních hlasech pro socialisty, kteří v průzkumech veřejného mínění neustále ztráceli. Když se strana dostala pod hranici 30 %, tu i ti, kteří předtím zarytě podporovali premiérku Gillard, ji opustili. Koncem června se Rudd vrátil do čela strany, zatímco zhrzená Gillard odešla nadobro z parlamentu.

Kevin Rudd by byl mohl těžit z popularity, která se po jeho znovunastolení prudce zvedla, tím, že by byl ihned svolal volby. Po několik týdnů ale vyčkával, což asi bylo zásadní chybou. Když ho jeho poradci nakonec o tom přesvědčili a on určil den voleb na 7. září, už z té hromady procentních bodíků, navršených počáteční idylkou znovu se rýsujícího mesiáše, začínalo ubývat. Zhruba v polovině měsíc trvající volební kampaně (což je minimální zákonem stanovená lhůta), už se veřejné mínění začalo zcela jasně obracet směrem ke konzervativcům, jejichž volební kampaň byla téměř bezchybná a jež nepronásledovaly hříchy a stíny pochybností o charakterových nedostatcích, které si donedávna rivalové v labouristické straně vzájemně a veřejně sázeli na hlavy. Proces sebezničení australské levice byl téměř dokonán.

Tony Abbott ke konci volební kampaně už o pár procent předstihl Kevina Rudda jako veřejností preferovaný premiér. Sobotní volby, které jsou v této zemi povinné, už jen potvrdily to, že lidé ve své většině už měli dost věčného hádání se a vzájemného zostuzování, jemuž se v hojnosti labouristé oddávali. Ruddovi se podařilo aspoň odvrátit katastrofu, která by byla labouristy očekávala v jeho domácím státě Queenslandu, pokud by byla Gillard zůstala u moci. Takto v Queenslandu neztratili, i když nic také nezískali. Jinde v Austrálii to bylo pro ně horší. Přesné výsledky nebudou známy ještě po několik dní, lze už ale odhadnout, že koalice liberálů a agrárníků získá asi 90, možná i víc poslaneckých křesel z celkových 150. Zbytek si rozdělí mezi sebou labouristé a hrstka nezávislých, včetně jednoho zeleného. A jak se to začíná rýsovat, také snad jednoho nezávislého, nadmíru barvitého a nemálo potrhlého důlního magnáta a miliardáře, který se mj. chystá k tomu postavit repliku lodi Titanic. Aspoň se můžeme těšit na to, že bude v parlamentě nějaká zábava!

Jaká asi bude Austrálie vedená Abbottem? Zastrašovací taktiky labouristů ho malovaly jako necitelného člověka bez mravního přesvědčení, který zruší nebo vážně omezí množství sociálních služeb — tedy vlastně pravý opak toho, co by člověk očekával od někoho, kdo se v mládí zabýval vážně myšlenkami na to stát se katolickým knězem. Odboráři i někteří lidé z řad medií, také kvůli jeho jménu, které znamená opat, Abbotta dokonce nazvali "mad monk", bláznivý mnich! Abbott se skutečně zdá být hluboce věřícím člověkem. Věřícím je i Rudd, zatímco jeho předchůdkyně Gillard se nikdy netajila tím, že je ateistkou. Abbott, na rozdíl od Rudda, který v tomto směru učinil nedávno velkolepý kotrmelec, zřejmě aby se zalíbil některým částem společnosti, nevěří v homosexuální manželství. Názory i životní styl své sestry, která je lesbičkou, dokáže přitom tolerovat. Jedna věc je jistá. Tzv. Carbon tax neboli daň z uhlíku, který průmysl spálí a kterou zavedla Gillard (přes své sliby že nic takového neučiní), bude jednou z prvních věcí, které Abbott zruší. Nový ministerský předseda nám slibuje, že se bude chovat ohleduplně vůči sociálně slabším vrstvám. Podle toho, jak si vedl až doposud, už víme, že je to ukázněný a ambiciózní člověk, který je ve svých 55 letech kromobyčejně fyzicky zdatný, což mu jistě pomůže v tom, aby dokázal unést váhu úkolů, které na něho čekají. Největším z nich asi bude dosáhnout dohody s několika nezávislými senátory, kteří se objeví v horní komoře parlamentu a kteří by mohli ohrozit některé z politických plánů pravicové vlády. Kolik jich bude, to teprve uvidíme, konečné výsledky voleb v senátu budou známy až za pár týdnů.

Rudd, který nedávno obvinil Abbotta z "tlachání", pronesl večer po volbách před svými věrnými i před televizními kamerami proslov trvající 22 minut, v němž přiznal porážku a vzdal čest svému protivníkovi. Vzdal se vůdcovství strany, neřekl ale ještě nic o tom, zda hodlá zůstat v parlamentu. Jeho strana nyní velice moc potřebuje najít si ve svých decimovaných řadách vůdce, který by ji dokázal stmelit tak, aby mohla efektivně fungovat jako opozice. To jistě nebude lehké.

Autorovy memoáry: http://www.mujbibr.com