Politikou se příliš rád nezabývám. Když se ale lámou při státních volbách rekordy, je těžké odolat pokušení se o tom s čtenáři Psa podělit. Volby v našem státě Queenslandu totiž bývají povětšinou krotkou záležitostí. Obvykle se u moci udrží tatáž strana, která už vládne. Když jsme sem v roce 1973 přišli, vládla zde už přes půl století strana laboristů (to není chyba v hláskování, ti zdejší se na rozdíl od svých britských kolegů píší bez "u"). Asi rok nato ale utrpěli náramný debakl, když v tehdy asi 80členném parlamentu jim zůstal "cricketový tým", tedy jedenáct, stejně jako ten fotbalový. Tehdy si kdekdo myslel, že hůře už žádná z hlavních stran dopadnout nemůže. Až do minulého víkendu.

Schylovalo se k tomu už nejméně rok. Konzervativní opozice, kterou skoro po dvacet let tvořili liberálové v koalici s národovci, se už před časem rozhodla, že vytvoří jedinou stranu. Nyní si říkají Liberal-national party. Byl to tak trochu hazard, ne ale tak veliký jako ten, s nímž přišli v polovině minulého roku. Za vůdce nové strany si zvolili úspěšného a populárního starostu hlavního města Brisbane Campbella Newmana. Krajně neobvyklé přitom bylo to, že Newman nebyl v té době ani členem parlamentu. Okamžitě se ale vzdal starostování a soustředil se na jeden z okrsků v němž měla bezpečné křeslo jedna laboristická ministryně. I to byla hazardní hra a ještě pár týdnů před volbami to vypadalo, že Newmanovi možná nevyjde. Že sice se jeho strana do vlády dostane, on sám ale že u volebních uren pohoří. Když totiž Newman se svým skvělým rodokmenem rozeného politika (jak otec, tak i matka bývali ministry federální vlády) hrozil tím, že vyhraje, premiérka Bligh vytáhla z klobouku zoufalou taktiku očerňování svého oponenta a hlavně členů jeho rodiny. Nakonec se jí to vymstilo. Necelý týden před volbami musela doznat, že nemá ke svým obviněním žádné důkazy.

Premiérka Anna Bligh byla původně dosti populární a po loňských katastrofálních záplavách v Brisbane se její profil ještě zlepšil. Co jí ale voliči nikdy neodpustili, bylo to, že se rozhodla privatizovat státní majetek. Předtím slíbila, že nic takového neudělá.

Nastal den voleb. Jakmile začaly po šesté večer přicházet první výsledky, během několika minut už bylo jasné, že to socialisté prohrají. Otázkou bylo jen, jak zlá prohra to bude. Asi po hodině už to vypadalo, že jim ani ten kriketový tým v parlamentu tentokrát nezůstane. Jeden z komentátorů navrhl volejbalový tým o šesti hráčích. Potom se to ustálilo na sedmi. Jenže hned ráno následujícího dne, nyní už bývalá premiérka oznámila, že se vzdává politické kariéry. O její křeslo, kde jí zůstala jen malá většina, se tudíž ještě utkají kandidáti v doplňovacích volbách, takže ten volejbalový tým se nakonec může ukázat být dobrým tipem.

Zatím se stále počítají hlasy nepřítomných voličů; konečné výsledky budou známé asi za týden. Momentální situace je taková, že v 89členném parlamentu nejspíš bude 78 konzervativců, 2 ultra-konzervativci, 2 nezávislí a pouhých 7 socialistů. To je nový australský rekord! Obávám se, že parlamentní jednání budou, aspoň po nějaký ten rok, docela nudnou záležitostí. Korejského premiéra Campbell Newman sice tímto výsledkem zdaleka neohrozí, kdo se ale má proč třást, je ministerská předsedkyně Julia Gillard v Canbeře, která musí před voliče předstoupit za rok. Ta už také porušila několik slibů, které lidem dala před posledními volbami…