Není to tak dlouho, když jsem v Sydney byla svědkem velkolepého průvodu gayů a lesbiček. Průvod byl skutečně dobře organizován. Nádherné masky, skvělá atmosféra. Přečetla jsem si, že průvod bude zahájen v 19 hodin a že je třeba si místo na chodníku zajistit včas, nejméně dvě hodiny předem.

Šla jsem se na Oxford St podívat už dopoledne, jen ze zvědavosti, kam se nakloní odpoledne stíny, kam bych se měla postavit. Třída, kudy se měl průvod ubírat, byla v plném provozu. Auta v obou směrech. Tu jsem náhle uviděla jet u chodníku pomalu speciální auto s plošinou. A kolem něj skupinu chlapů v reflexních vestách. Chlapi makali, něco brali do rukou, sundávali. Práce jim šla, jako když hraje. Auto stále pomalu jelo, nezastavovalo, a když jsem pohlédla za ně, u chodníku stál hotový metr vysoký plot. Kovový z pevně do sebe zaklesnutých dílů. Hned jsem pochopila, že je to příprava na Parade show. Když jsem se později o plot opírala, musím potvrdit, že skutečně bytelný byl. Ani se nepohnul. Jen na příkaz pořadatelů, když jsme všichni zabrali a posunuli ho, jak bylo doporučeno. Zde jsou zátarasy zřetelně vidět.

Najít si místo k stání jsem podcenila. Vyšla jsem před pátou. Za pět minut jsem byla na Oxford St, ale chodníky byly po obou stranách plné. Neměla jsem šanci, že něco z průvodu uvidím. Tak jsem tam postávala, prokličkovávala se mezi lidmi, až jsem se do jednoho místečka vklínila. No a za dvě hodiny už jsem stála u plotu. Byl to téměř zázrak.

Průvod začal. Motorky se předváděly, řvaly motory i lidé. Mezi kostýmy různé alegorické vozy, houkající mávající ověnčená auta, policejní i jiná vyhrávající na celé město, mládež v maskách, piloti, námořníci, policie v uniformách, děti na koloběžkách, gayové, lesbičky, moře lidí, kteří šli do průvodu, aby je podpořili, aby se s nimi a diváky na chodnících radovali. Smáli se, výskali, křičeli radostí, ječeli. Byla to oslava mládí, života, temperamentu. Také v průvodu kráčel Trojský kůň se svými bojovnými Řeky ve slavnostních bílých tógách. Tři hodiny defilovali v proudu Oxford St a nebylo možno všechnu tu krásu si jednotlivě zapamatovat, stačilo ji jen vstřebat.

Když paráda skončila, nemohli se lidé rozejít, kudy by se jim zlíbilo. Zátarasy byly mezitím postaveny tak, aby odkláněly proudy lidí, aby nenarušovaly dopravu. Bylo to zorganizované stejně, jako když skončil silvestrovský ohňostroj. Žádné tlačenice, žádná nervozita, pokojné rozcházení.

A když jsem vstřebala ten jedinečný zážitek, tak jsem si našla na internetu pro srovnání festival Prague Gay Pride. Neuvěřitelně jsem prohlížela fotografie a chtělo se mi plakat. Zorganizovaný průvod v maskách žádný. Jen příznivci ve všedních šatech procházeli určenou, nepřipravenou trasou v rozkopané ulici mezi vytrhanými dlažebními kostkami. Na chodnících žádné mávající praporky. A že by v průvodu bylo nevázané veselí, že by pochodovali hasiči, či jiné uniformované složky, o tom pochybuji.

A to je pro Prahu příležitost hostit tisíce návštěvníků za účelem jedinečného průvodu. A Praha to nedovede nebo nechce využít. Asi příjmy z cestovního ruchu nepotřebuje.

A stačilo by se v Praze jen trochu zamyslet a připravit hrdý a krásný průvod jako je tento v Sydney.