Kolik z vás, čtenářů, mělo kapra na štědrovečerním stole? My zde v Austrálii dáváme přednost barramundi, což je také sladkovodní ryba, případně kuřecím řízkům. Kapra bychom sice také mohli mít, pouze ale teoreticky. Museli bychom si jej totiž chytit sami; v obchodech ho tu nedostanete. Přitom, bráno čistě podle živé váhy, kapři jsou údajně nejpočetnějším druhem sladkovodních ryb na tomto kontinentě! Nebylo tomu tak vždy ─ došlo k tomu až v několika posledních desetiletích.

Kdy přesně byli kapři vysazeni v Austrálii, se dodnes s určitostí neví. Několikrát se o to lidé pokoušeli, už někdy od poloviny 19. století, celkem bez větších úspěchů. V současnosti se zde vyskytují čtyři hlavní genetické kmeny, z nichž například japonští „koi“ jsou spíš jen pro ozdobu jezírek při nóbl staveních, a problémem tudíž nejsou. Jinak se to ale má s tzv. singapurským kaprem a jiným zvaným „boolara“ (podle farmy, kde se začali pěstovat někdy kolem roku 1960). Tyto dva poddruhy se nějakým způsobem sloučily, a tak vznikl kromobyčejně houževnatý druh, který nyní v Austrálii činí značné potíže. Podobné, jaké svého času působili králíci či jakými doposud sužují tento kontinent ropuchy, v obou případech živočišné druhy, o jejichž ničím nebržděné rozmnožovací kapacitě neměli jejich patroni potuchy. Evropský kapr, jak je zde nyní běžně známý, se ve větším množství objevil až zhruba v době, kdy jsme sem s manželkou dorazili, tedy počátkem sedmdesátých let. Přísahám, že jsem s tím neměl nic co dělat ─ kapří kosti mi šly hodně na nervy ještě ve staré vlasti! Účast nějakých Čechů bych ale tak docela nevylučoval...

Dnes je situace taková, že kapři zamořili zejména nižší části toku Murray River, což je snad jediná pořádná řeka, kterou Austrálie má. Nebo spíš bývala ─ po tom, jak tu kapři zařádili, vypadá docela jinak. Povodí Murray-Darling je rozsáhlé; delší než dva tisíce kilometrů a zasahuje do všech čtyř východních států. Murray River mívala kdysi krásnou čistou vodu, což nám dnes dosvědčí už jen něco málo pamětníků. Kapři, se svými zvyky zavrtávat se do bahna blízko dna, se postarali o to, že voda je dnes kalná, hnědožlutá, zraku nelahodící. Živí se navíc kořínky rostlin, jejichž růst tímto omezují, někdy si pochutnává i na potěru původních rybích druhů. Z kaprů se prostě skoro přes noc stala opravdu seriózní škodná, dalo by se říci ekologická katastrofa. A začínají se ozývat hlasy, že by se s tím mělo něco udělat. Co ale?

Ekologové, rybáři, farmáři, i některé organizace se zájmem o věc se vcelku shodují na tom, že nejlépe by bylo užít virus, který by napadal tento druh, ale právě jen tento druh. Takový virus existuje ─ byl objeven už asi před dvaceti lety v Evropě a nazývá se KHVD (Koi herpesvirus disease). Australská vědecká výzkumná organizace CSIRO už na tom pracuje a dosavadní výsledky vypadají nadějně. Virus by údajně měl usmrtit 70-90 % těchto ryb. Nyní jde hlavně o to, aby si virus nevyhlédl některé z původních druhů, případně jiné živočichy včetně nás, lidí. Po zkušenostech, jichž Austrálie nabyla při některých neuvážených pokusech o kontrolování počtů různých škůdců, je nejvyšší možná opatrnost krajně žádoucí.

Ať už je tomu jakkoliv, nevypadá to na to, že by se kapr kdy dostal na vánoční stůl Australanů. Dokonce ani těch novějších, jakými jsme my. Něco vám totiž prozradím: naše zdejší barramundi sice není opředené tradicí, chutná ale mnohem lépe a hlavně, daleko snadněji se zbavuje kostí!

Autorovy memoáry: http://www.mujbibr.info
Autorovy stránky: http://www.voyenk.com