Doneslo se mi, že za posledních pár let dovezla Austrálie tisíce rodin černochů z Afriky a usadila je různě, ale především v Melbourne a v Sydney. V Sydney hlavně v oblasti Blacktown (to musel vymyslet někdo obzvlášť inteligentní!) a Penrith. Jelikož jsem v Penrithu dlouhá léta žil, mám tam mnoho známých, a tak jsem celkem informován, jak to tam nyní chodí. Takže jsem už slyšel, že další příliv těchto emigrantů do oblasti snad načalstvo zastavilo. Rozumějte, střet africké kultury s tou naší zde vyvolal takové problémy, že i administrace těch neznámých a faceless dobrodruhů, kteří rozhodují o emigraci, se zalekla a aspoň načas nechce do kotle přilévat olej.

Co by zajímalo mne, kdo to ti veřejní činitelé (public servants) jsou. Jak se jmenují, kde a kdy rozhodli, že právě tohle naše země potřebuje, a jestli za svá rozhodnutí nesou osobní zodpovědnost. Samozřejmě vím, že nenesou, jejich jména jsou tajná a na veřejnost naprosto kašlou, natož aby jí sdělili svá jména. My jsme dobří jen k tomu, aby za naše peníze úředničili. Proti tomu bych celkem nebyl, od toho tam konec konců jsou, ale když už to jsou moji servanti, sluhové, aspoň by se mi měli představit! Ne, že bych je chtěl démonizovat, i když by si to za ty blbosti, které naším jménem provádějí,někdy i zasloužili, ale rád bych se jich na pár věcí zeptal. Nebudu se ovšem ptát bezejmené komise, která právě svým nadřazeným a přezíravým postojem potvrzuje to, co my všichni už dávno víme. Najmě že za ta léta se celý systém tak etabloval, že ze sluhů veřejnosti se stali její vládci. Správně by se už dávno měli jmenovat public masters. Česky bych to viděl nejraději přeložené jako ovladači veřejnosti nebo manipulátoři veřejnosti. (Public actuators anglicky?) Veřejní činitelé, jak se to nejčastěji překládá, je dost scestné, jako by jen činili, zatímco oni rozhodují a ovládají. Většinou přes politiky. John Howard i Kevin Rudd jsou pryč, ale ti všichni, co jim radili a podsouvali nápady, tam jsou pořád a předpokládám, že podsouvají i nadále, i když teď už Jůlince Gillardové.

Rozumějte, já proti černochům z Afriky nic nemám, ale nemyslím si, že vozit sem lidi, ať už jsou jakékoliv barvy či rasy, ze zemí, kde násilí a bezohlednost vládne, je přesně to, co Austrálie potřebuje. To je dobře vidět na emigrantech z bývalé Jugoslávie. Oni ty své nenávisti prostě přivezli s sebou sem a dál je předávají svým dětem. A nejsou jediní! Já bych si zkrátka přál, aby Austrálie měla takovou přistěhovaleckou politiku, která by především vyhovovala Austrálii. Vozit sem lidi zkrátka za odměnu, že jsou tolerantní, ohleduplní a ze zemí, kde se nekrade, ba ani moc nevraždí. Zkrátka je za tyto výsledky jejich kultury emigrací odměnit. A to už by mně pak nevadilo, odkud nebo jaké barvy jsou. Vozit sem zkrátka lidi, kteří se chtějí stát Australany, protože Australani jsou tolerantní. Nikoli ty, kteří sem s sebou vozí své konfliktní a natolik utvělé názory, že je předávají dál svým dětem, jež se pak odmítají začlenit do naší společnosti, i když se tu třeba už i narodily. Zkrátka bych s tím výběrem byl mnohem opatrnější. Když budeme vybírat lidi z oblastí velkého násilí, které tam je zvykem, je celkem nasnadě, že nějaké to násilí tito lidé přivezou s sebou. Naopak, když budeme upřednosťovat lidi z oblastí klidu a tolerance, dovezeme ten klid a toleranci s nimi. A to platí i o korupci, o drogách, ale i o dobrých vlastnostech.

Osobně, kdyby se mne někdo na to zeptal, ale nepředpokládám, že by naši nevolení zástupci o to stáli, tak bych nedovážel nikoho. Na planetě, kde dochází k přelidnění, vyčerpání přírodních zdrojů, a tedy k věcem, které konflikty a pohyb lidí vyvolávají, je přistěhovalecká politika známkou nesoudnosti těch, kteří nám ji cpou do chřánu, ať se nám to líbí nebo ne.