Pro jedny je referendum o nové egyptské ústavě krok směrem k politické a hospodářské stabilitě, jiní v něm vidí další hřebík do rakve demokracie a svobody. Mnohaměsíční nepokoje, pouliční bitvy a nejistota se řadě Egypťanů už bezpochyby zajídají. "Já jsem hlasoval pro stabilitu," prohlašuje 39letý majitel obchodu Achmed Abú Rabú.

Naproti tomu ředitel výzkumu na Pařížském institutu mezinárodních a strategických studií (IRIS), Karim Bitar, shrnuje velkou starost Národní fronty záchrany, v níž se spojily tak známé osobnosti jako někdejší šéf Arabské ligy Amr Músa, levicový politik Hamdín Sabahi nebo též dřívější generální ředitel Mezinárodního úřadu pro atomovou energii Mohammed El-Baradaj. "Staví se proti totalitářství, libovůli a zmatkům nynějších držitelů moci," vysvětluje Bitar.

22. listopadu si první demokraticky zvolený president Egypta, Mohamed Mursí, udělil vlastním dekretem rozsáhlé plné moci a tím se vymkl soudní kontrole. O dva a půl měsíce později, 9. prosince, rozhodl o zvýšení daní - a tentýž den své rozhodnutí odvolal, protože je odmítla jeho vlastní Strana pro svobodu a spravedlnost. Následovaly násilné výtržnosti. V Alexandrii se do sebe pustily soupeřící frakce klacky, noži a mačetami, zapalovaly auta. Osm lidí přišlo o život, stovky byly zraněny. Několik presidentových poradců muselo odstoupit. V egyptské společnosti se odkryla hluboká trhlina.

Nyní má referendum o návrhu ústavy přinést východisko z krize, potvrdit plné moci, které si president přisvojil, a přitom zřejmě zrušit moc nezávislých soudů a vyřadit ze hry neislámskou opozici. Bývalý člen Muslimského bratrstva Mursí, v jehož politickém slovníku slovo "kompromis" chybí, doufá získat většinovou důvěru.

Liberální, sekulární a křesťanští kritikové se obávají, že právnické dílo, které obsahuje jedenáctidílnou preambuli a 235 článků, skýtá právní podklad pro omezení občanských svobod. Tak mají být napříště předlohy zákonů zkoumány islámskými učenci co do jejich souladu s islámským právem šaríja. Odpůrci islamistického návrhu postrádají přiměřenou ochranu práv žen a náboženských menšin. Vidí v něm ústavní podklad pro náboženskou policii ve stylu Saúdské Arábie a legalizaci úředního pronásledování náboženských menšin. Stále hlasitější jsou obavy, že arabské jaro neuvedlo Egypt na cestu k demokracii, ale jen k záměně sekulární diktatury za diktaturu otevřeně islamistickou.

Postup egyptského presidenta však sklízí kritiku i zprava. Zatímco většina salafitů ústavní předlohu Muslimského bratrstva podporuje, salafitští džihádisté ji zavrhují jako "dokument nevěřících". Stěžují si, že předloha spočívá na západních principech, že ponechává otevřené pole pro alkohol, prostituci a homosexualitu, a hlavně přiznává nejvyšší svrchovanost lidu - což chápou jako podkopávání svrchovanosti Alláhovy. Muhammad al-Zawahírí, bratr šéfa al-Kajdy Ajmana al-Zawahírí a vůdce salafitských džihádistů v Egyptě, podtrhuje: "Suverenita náleží pouze Alláhovi, nikomu jinému!" Současně ovšem salafitští extrémisté ohrožují liberály, okuláry a křesťany, kteří proti náboženské povaze nové ústavy protestují.

Nová egyptská ústava je dalším rozhodujícím krokem k posílení islámského charakteru země. Už předem bylo jasné, co potvrdilo první hlasování: většina Egypťanů je pro návrh Muslimského bratrstva. V prvním kole hlasovalo skoro 57 % oprávněných voličů pro, zatímco proti novému návrhu ústavy se vyslovilo sotva 30 %. K potvrzení nové ústavy stačí v Egyptě absolutní většina. Jestliže národ nyní novou ústavu schválí, budou se patrně do dvou měsíců konat nové parlamentní volby, v nichž podle všeho opět vyhrají islamistické strany, které už při minulých volbách získaly dvoutřetinovou většinu.

Jestliže západně orientovaní odpůrci nové ústavy své odmítnutí odůvodňují tím, že přinese jen ještě větší rozkol do velkého arabského národa, musí si tito liberálové, sekulárové i křesťané nechat líbit otázku, zda ten příkop v zemi na Nilu vůbec může být ještě hlubší. Neukazuje se teď jenom, co už dávno právě ti, kteří se dnes brání, pomáhali upevňovat? Západ po desetiletí poklonkoval sekulárnímu Mubarakovu režimu, který Muslimské bratrstvo, salafity a džihádisty krutě pronásledoval. Každý, kdo měl o Egyptu aspoň nějaké ponětí, o tom věděl. Západ a jeho média a všichni, kdo se dnes prezentují jako "liberální" a "sekulární", k tomu mlčeli.

Arabské jaro a každopádně nynější nejnovější vývoj v Egyptě ukazují, že demokratizace nemusí vést automaticky k liberálnímu, svobodnějšímu společenskému uspořádání podle západních představ. Společnosti, které nebyly formovány ideály evropského osvícenství a západním světem jsou hluboce zklamány, dávají přednost jiným cestám. Nic není platné strkat hlavu do písku liberálních snů. Co před desetiletími zasévali docela odlišní a nezřídka vzájemně znepřátelení aktéři, začíná vzcházet a přinese své plody. Sekulární liberalismus skládá zbraně před radikálním islamismem. Po arabském jaru a žhavém, krvavém létě přichází islámská zima.

(c) Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Pavel Mareš
http://www.israelnetz.com