Byli jsme svědky duelu mezi dvěma značně rozlišnými soupeři. Jednak republikán John McCain, jehož otec a též dědeček sloužili vlasti v roli velících admirálů flotily v Pacifiku, a jejich potomek pilot byl za vietnamské války setřelen a strávil pět a půl roku ve velmi nepříjemném zajetí. Po propuštění se dal na politiku, v Arizoně byl zvolen senátorem a vysloužil si pověst tzv. maverick – samorosta, posazujícího politicky nepohodlné kauzy. A teď ve věku 72 roků se stal úplně nejstarším uchazečem o Bílý dům.

Tam se ale úspěšněji snažil nastěhovat Barack Hussein Obama, 47 roků, víc než o generaci mladší. V předvečer historické volby, 3. listopadu 2008, na velikém shromádění v Columbusu, Cornal Garnett, biskup pro tamější stát Ohio jakož i pro Pennsylvánii a stát West Virginia, tohoto kandidáta přirovnal k Mojšížovi. Vykupitel našeho věku. (Reverend Jeremiah Wright se rozumně z kampaně vytratil.)

Sdělovací prostředky ve své valné většině podporovaly Obamu. Jejich zaujatost pak vedla k závěru, že největší prohru utrpěla právě media ztrátou své reputace, jakéhokoliv nároku na objektivitu. Různě se měřilo slovem, obrazem či délkou vysílacího času. Ačkoliv McCain se nikdy nezmínil o rasistickém řádění Obamova dlouhodobého mentora Wrighta, ani jedním slovem nezavadil o rasistické předsudky Michelle Obamové, přece jen The New York Times zatratily McCainovu kampaň jako „nasty“ (odpornou, nechutnou). Sarah Palinová, republikánská kandidátka na úřad viceprezidenta, se stala terčem ustavičného zesměšňování, aniž se však někdo obtěžoval zmínit o mnohých nehoráznostech z úst Joe Bidena, viceprezidentského kandidáta Demokratů (když si například popletl dobu, když v Bílém domě seděl Hoover a nikoliv Roosevelt, když Biden popisoval své pravidelné návštěvy v dělnické restauraci, která v oné době už mnoho let neexistovala, a tak dost dlouho dále).

Bez peněz do hospody nelez a totéž v daleko větší míře platí pro uchazeče o politický úřad. Americké volební kampaně jsou nejen hrůzně dlouhé, ale i nákladné.

Oba kandidáti se zavázali přijmout pravidla tzv. public financing, což výměnou za federální finanční podporu znamenalo podřídit se podmínkám, jež by znemožňovaly přísun nekontrolovatelnych finančních zdrojů. McCain dohodu dodržel, Obama nikoliv. I jeho tuze hlasitý příznivec Frank Rich označil (NYT, 2.11.2008) tento podtrh – zaobalený slovesem „reversed“ – jako nejvýznamnější manévr v celé kampani.

Původ peněz v odhadované výši 190 milionů dolarů je nezjistitelný (Investor’s Business Daily, 7.10.2008) . Budou se federální úřady zajímat a vyšetřovat ? Prozatím se podařilo zjistit některé adresy – Saúdská Arábie, Abu Dhabi, dokonce i Ghaza, Addis Ababa a kdesi i v Číně.

Mediální smršť a finanční potopa stačily znicotnit škraloupy, jimiž přispěly postavy jako duchovní Wright, bývalý terorista Ayers s manželkou, nynější antiizraelský profesor Khalidi či Obamovo počínání v ACORN. Nedostatečný osvětový vliv zřejmě měly knižní publikace David Freddoso, The Case Against Barack Obama, Brad O’Leary, The Audacity of Deceit, Jerome R.Corsi, The Obama Nation.

Bažení po změně bylo příliš značné, náhlá ekonomická pohroma příliš bolestivá, pořádně postihující většinu veřejnosti. Obama se úspěšně snažil prezentovat McCaina jako málem siamské dvojče všeeobecně zatracovaného, osm let v Bílém domě pobývajícího Bushe. Ten je odpovědný za všechno a zásluhy nemá naprosto na ničem – ani na skutečnosti, že na rozdíl od některých zemí v Evropě a Asii, nikde v USA nedošlo po 11.9.2001 ani k jednomu teroristickému útoku, ač snaha Al-Kájdy tam zajisté byla. To ale nazabránilo The New Tork Times v jejich úvodníku (5.11.2008) Bushe zatratit za jeho naprosté selhání ochránit národ (utter failure of government to protect its citizens).

K volbám se dostavil rekordní počet oprávněných občanů (a ovšem i neoprávněných neobčanů). Ti, co volili poprvé v životě, velkou většinou (69%) dali přednost Obamovi. V nejmladší věkové kategorii (18 – 20 roků) byla podpora rovněž nejvyšší (66%) . Nejnižší (46%) pak mezi seniory od 60 roků a výš.

Obamovi dala přednost většina žen (56%) jakékoliv věkové kategorie , na rozdíl od mužů (49%).

Běloši hlasovali pro McCaina malou většinou (55%) , v kontrastu k 95 procentům černochů, hlasujícím pro Obamu.

Obamovi dalo přednost 45% protestantů, 53% katolíků a velikánská většina , 77%,

příslušníků židovského vyznání. Tomu se leckdo, včetně mě, tuze podivil, nejen při uvážení o Obamově jménu Hussein, ale jeho přespříliš vřelého vztahu s profesorem Rašidem Khalidim, lamentujícím, jaká že to byla katastrofa ono zřízení státu Izraele. V Izraeli sídlících 40 000 amerických občanů vyjádřilo přesně opačnou volební preferenci.

Hodně trpkým zklamáním pro McCaina byl postoj oněch Hispanics či Latinos, španělsky mluvící menšiny latinsko-amerického původu, jež v mnohých oblastech se stává většinou. Téměř ze dvou třetin (66%) totiž hlasovali pro Obamu. Od nich McCain inkasoval hodně nezasloužený políček. Spolu s Edwardem Kennedym, svým politickým protipolem, prosazoval reformu imigračního zákona, která však v Kongresu neprošla. Svou iniciativou si McCain znepřátelil konzervativce v řadách své strany, aniž získal ocenění v kruzích, jež měly důvod takový zákon přivítat. Demokratům se ale podařilo uspět v hispánské komunitě s tvrzenim, že Republikáni nepodporují její zájmy. Rovněž přispěl Obamův slib nepodpořit deportaci ilegálů ze země, a naopak jim vystavovat řádné řidičské průkazy.

Obamu značně podporovaly svobodné matky, často odkázané na veřejnou podporu. V televizi jsem postřehl jásající mladou černošku, jak že teď všechno bude krásné, Obama zařídí, aby nemusela splácet hypotéku a benzin bude lacinější.

BUDE POKRAČOVÁNO

Neoficiální stránky Oty Ulče