AFRIKA: Protimugabeovské přemítání
Rozhořčení, jež průběh posledních zimbabwských prezidentských voleb vyvolává, je známkou toho, že morálka jako metr ke zjišťování legitimity není přežitkem peskujících kantorů ze staré školy. Coby však bylo nejhorší, je rozhořčením nad Mugabeho cynickou mocichtivostí postoj k událostem v Zimbabwe uzavřít. Vítězem bychom se nakonec nestali ani my, ani Morganem Tsvangiraiem vedená demokratická opozice, ale právě Mugabe.
Hospodářská omezení jsou nedostačující a v zásadě trestající nevinné a na vládě se nepodílející obyvatelstvo. Protimugabeovský (nikoli protizimbabwský) zátah musí nabrat mnohem účinnější (a tedy razantnější) rozměr. Což takhle podniknout proti neomalenému samovládci vojenskou intervenci? Jak je patrné ze zacházení s oponenty uvnitř Zimbabwe, Mugabe na násilí jakožto nástroj politické vůle slyší. A nenásilně jej o moc připravit nelze.
Tím nastává nový problém. Kdo finální vpád uskuteční? Bude-li to nějaká velmoc (USA, Čína apod.), časem se umně zpochybní nezištnost jejích zájmů. Jedinou možností proto zůstává svržení Mugabeho pomocí koaličních vojsk afrických států. Ty by tak mohly vyvrátit pochybnosti o svém organizačním nadání a jednou něco skutečně přínosného vykonat pro vlastní dobro bez nadměrné angažovanosti okolního světa.
Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského
