Možná jste to už taky někdy zažili. Žena jakoby nic při večeři řekne „Zdeněk má Janu asi opravdu rád…“. „Proč myslíš“? „Koupil ji krásný zlatý prstýnek“. Pomyslíte si, ano, sluší jim to spolu. Ale ve skutečnosti vám tím vaše žena chce říct „Za čtrnáct dní mám narozeniny a bylo by fajn, kdybys mi koupil ten parfém, na který jsem se nedávno tak zadívala ve výloze, když jsme šli do kina“. Ne, není to proto, že by se ženy moc dívaly na seriály nebo četly červenou knihovnu. Oni jsou prostě takové. V jejich světě se tužby a přání zhmotňují a promíchávají se s takovými věcmi jako vaření a výchova dětí. Muž, který není excelentním jasnovidcem, pak nutně musí vypadat jako trouba a ignorant. Když je muž hladový, tak si zcela přízemně řekne o jídlo. Ne tak žena. V naší rodině se vypráví příhoda, která se skutečně stala jednoho červnového večera. Ze zahrádky jsme to odpoledne přinesli sladké červené jahody. Sedíme s ženou v obýváku a čteme časopis, tedy každý svůj. Žena zvedne hlavu, usměje se a povídá: „Co kdybychom si miláčku udělali jahodový koktail“? Moje „Hmm“ ji nevyvedlo z rovnováhy a po malé odmlce pokračovala „Pojď, uděláme si ho“. „Hmm“. A o chvilku později už naléhavěji „Tak neudělal bys ho?“ Vyskočil jsem se zahanbeným pocitem, jak to, že už mě to nenapadlo před půlhodinou. Žena má totiž dojem, že nám dává dostatečné signály a nápovědy, abychom mohli uhodnout její přání. To, že se nám to nedaří, přece nemůže být způsobeno naší tupostí, takového blbce by si nevzala. Spíše je za tím to, že ji nemáme dost rádi, protože jinak… Ani se nepokoušejte mužským neohrabaným způsobem nějak kvantifikovat svou lásku k ní.

Mužský svět se sestává z jednotlivostí, kdežto v tom ženském světě všechno spolu souvisí navzájem a je vzájemně propleteno. Ony to zvládají a je to pro ně naprosto přirozené.

Ženám s fantazií se také proto velmi obtížně kupují dárky. Ona má prostě svoji zcela konkrétní a košatou představu. Když už máte to neuvěřitelné štěstí a uhodnete, že si přeje kabelku a vyberete tu, která na vás ve výloze udělá nejlepší dojem, nehledě na cenu, nemáte vyhráno. Ženiny oči se při prohmatání balíčku rozzáří, ale po jeho rozbalení získají jakýsi nostalgický lesk. I z toho jejího „Miláčku, ta je krásná, díky…. , ale bude to chtít jiné lodičky a rukavice“, poznáte, že jste zase šlápl vedle. Po řadě klopýtnutí jsme našli způsob, jak předcházet rozčarování. Ty větší dárky dávám raději ženě po dohodě a s jejím výběrem. Jako překvapení pak dostává spíše drobnosti, knihy a hlouposti, které potěší, ale nerozesmutní. A nenarazí-li ona do vánoc na přesně ten druh dárku, jaký by si představovala? Lehká pomoc. Osvědčily se nám dárky – směnky. Na kartičku namaluju v barvách třeba zahradní pákové kleště, větvičku a vše doprovodím nápisem „Ty pravé zahradní kleště pro mou ženu“. Žena pak má velkou radost, a když v únoru konečně sežene ty pravé s převodem a otočnou rukovětí, pyšně mi je přinese jako důkaz, že dárek byl zkonzumován. Od ženy ovšem takový postup nutný není, protože kdo může lépe vědět co muž má rád a co potřebuje, než jeho drahá polovička?

Z cyklu „Vše, co jsem v životě potřeboval vědět, mi pověděla má žena.“ hlubucek.net