V období zaslepené zamilovanosti před svatbou a v líbánkách jsem neprozřetelně přiznal, že umím upéct kuře na karí. V mladistvé pýše a nerozvážnosti jsem to dokonce několikrát dokumentoval skutkem. Není tedy divu, že pečení kuřat pak tak nějak automaticky vždy zbylo na mě. Postupně se to rozšířilo na veškerou drůbež. Žena až podezřele vehementně chválila mé výtvory. Naštěstí jsem si včas uvědomil nebezpečí a tak z dalších kulinářských dovedností jsem přiznal potom už jen čaj.

Přesto mě neminula dvakrát v životě i kompletní příprava svíčkové. Semlelo se to vždy na chlup stejně asi v pětiletém odstupu. Žena si připravila maso na nedělní svíčkovou a vzápětí ji sklátila silná viróza s teplotami kolem 39 °C. Nezbývalo, než abych nastoupil já a svíčkovou uvařil. Samozřejmě mě bolely nohy, jak jsem stále chodil pro rady do ložnice za nemocnou. Nakonec to dopadlo dobře, ale kupodivu, více problémů jsem měl s přípravou těsta na knedlíky a jejich vařením, než se samotnou svíčkovou. Dnes už bych pro ten knedlík doběhl do supermarketu. Svíčková byla výborná, alespoň žena mě o tom vehementně ubezpečovala.

Jinak manželka byla od začátku výbornou kuchařkou a přechod od maminčiny vynikající kuchyně jsem nijak nezaznamenal. Ona si to ale nemyslela a měla neustále obavy a tendenci se podceňovat. Možná i proto, abych ji často ujišťoval o opaku, což jsem upřímně a často činil. Konec konců, nejprůkaznější byla moje stále narůstající váha. To, že pečení drůbeže bylo jako „chlapská záležitost“ ponecháno mně mělo i jisté racionální jádro. Žena se jako mladé děvče dost ošklivě opařila horkou vodou a od té doby měla k troubě a horkému respekt a nerada s ním manipulovala. A tak jsem pekl kuřata a občas i kachny, husy či krůty.

Trvalo to několik desetiletí a zachránilo mě až pořízení horkovzdušné trouby a možná i to, že kuře na karí se rodině postupně přejedlo. V horkovzdušné troubě se peče přece jen trochu jinak a dietněji a manipuluje se s ní snáze. A to mi umožnilo přesvědčivě tvrdit, že v tomto podivném zařízení bych kuře rozhodně zkazil, což by bylo škoda, když jinak v ní žena připravuje tak výborné vepřové pečeně i kuřecí stejky. Tak jsem se k stáru stal zase konečně jen konzumentem drůbeže.

Z cyklu „Vše, co jsem v životě potřeboval vědět, mi pověděla má žena.“ hlubucek.net