Myslím, že mám potíže. S policií. Mám na krku obvinění ze zanedbání povinné péče. Už dlouho jsem tušil, že k tomu dojde. Počítám s tím, mám sbalenou tašku s teplým spodním prádlem, takzvané jégrovky. Je to trochu i úleva a těším se na nové lidi, které brzy v kriminále potkám.

Vše začalo přestěhováním rodiny z Prdele Zakopané do hlavního města. Malžence ani mně se nechtělo, ale nakonec jsme podlehli naléhání dcery, která chtěla z nevysvětlitelných důvodů bydlet na sídlišti v Praze 14, daleko od centra. Naštěstí je tam i stanice metra, konečná na trase B.

První šok jsme utrpěli, když jednoho odpoledne nás přišel osobně navštívit Ondřej Hejma, můj oblíbený zpěvák. Z Řevnic přivezl k nám na Černý Most dárkový koš a u kávy nás žádal o pomoc, neboť naše dcera prý na internetu vede kampaň o přetextování jedné z jeho písní.

Přesněji řečeno jde o píseň Modrá je dobrá. V kampani jde o změnu na Černá je dobrá, což by zcela změnilo vyznění písně. Malženka i já jsme to přičítali černému humoru naší dcery, pana Hejmu ujistili, že dobrá je jedině modrá, a slíbili rodičovský zásah v jeho modrý prospěch.

Právě ten den se dcera vrátila domů mnohem později než obvykle, a ještě v doprovodu policie. Ji přivedli, mě odvedli. Na výslech, přesněji řečeno k podání vysvětlení. Dcera byla zadržena při pokusu o přelakování loga McDonald’s, které bylo, dle jejího názoru, málo černé.

Mladému poručíkovi se snažím se všech sil vysvětlit situaci. Opájí se mocí, je zřejmě na jedné ze svých prvních samostatných služeb. Snažím se vysvětlit, že bych dceru rád víc oblékal a o jídle ani nemluvě. Chápu, že mě nevěří, moje tloušťka se zdá logickou příčinou jejího hladu. Odpovídám, jak umím, ale občas se neudržím a použiji ironii či jiný dehonestující způsob odpovědi. Za každý takový si udělá čárku v notesu.

Nakonec se rozhoduje, že si mě tu nechá přes noc. Přečtou mě práva a odvádí do cely předběžného zadržení. Mám právo na telefonát a dostávám papírek s číslem 4. Volám malžence, jak jsem dopadl.

Předpokládal jsem, že čtyřka znamená číslo cely. Překvapuje mě, že dostávám čtyři rány pendrekem za čtyři drzé odpovědi a jsem usazen ve společné cele s ostatními zadrženými.

Ráno jsem opět předveden k výslechu. Na směně je místo mladého poručíka paní, kterou odněkud znám.

A jó, jistě, sedáváme spolu v lavici. Na třídních schůzkách. Je matkou spolužačky a potýká se s podobnými problémy. S omluvou mě propouští, vysvětluje, že poručík je mladý a chce se prosadit. Na dotaz, co dělat, říká „Čekat a doufat“ – stejně jako končí Hrabě Monte Christo.

Celý problém jsem měl roky před očima a stejně jako žába si nevšimne stoupající teploty vody, ani já si nevšiml postupné přeměny. Sice nás štvalo, že rodinné dovolené u moře prosazovala stále v Burgasu u Černého moře a odmítala lyžovat s tím, že se jí sníh zdál málo černý, ale přičítali jsme to rozmarům mládí. Její pes, pudl, měl najednou stejně černou barvu srsti jako vlasy dcery – Garnier Color Sensation Havraní křídlo.

Je chytrá a má umělecké sklony. Je členkou uměleckého souboru černého divadla a excelentní hráčkou šachu. Jen nechce hrát s bílými figurkami. Hudební nadání dcery se nerozvíjí dle našeho přání, na LŠU jí neumožnili na klavíru barevně sjednotit klávesy do půltónových, a tak skončila u flétny, kde na barvě nezáleží.

Její stravovací návyky jsou prostě otřesné. Ráno je sice ochotna ke snídani vypít čaj Earl grey či kávu bez cukru a mléka a přikusovat tmavý chléb s švestkovou marmeládou, ale oběd a večeře jsou vždy předmětem drsných sporů a nezřídka končí tím, že na černém talíři zůstane porce netknutá, neboť malženka stále odmítá používat černou potravinářskou barvu. Naštěstí v záloze máme oblíbený mák, který po rozemletí umí dělat zázraky. Nejí mléčnou čokoládu, pouze hořkou na vaření. Večer jsou přípustné mimo průhledné vody ještě nápoje na bázi koly a fernet.

Popis dcery v policejním protokole: Na svůj věk malá, podvyživená, černé vlasy a černé, černě podmalované oči, nezjištěno, zda jde o barevné čočky. Používá rtěnku Black Coffee Lipstick. Černě lakované nehty na rukou i nohou, antracitové šperky v uších, nosu, rtech a pravděpodobně i jinde. Výrazné znamínko krásy na levé tváři. Její skutečné jméno bylo zjištěno až z průkazu totožnosti, do protokolu udala jméno Lady Black. Protokol odmítla podepsat modrou propiskou.

Čekat a doufat se nám nechce. Vyprávím malžence vzpomínku z mládí. Můj mladší bratr se přidal do party skinheadů. Jako protest proti autoritám a dospělým obecně. Já, o spoustu let starší, byl jedním z cílů jeho vzpoury. Nakonec jsem se rozhodl, že to zkusím také. Koupil jsem si bomber a martensky, oholil hlavu a dokolečka pouštěl Orlík. Do půl roku skini zmizeli z života nás obou. Je těžké protestovat něčím, co má v oblibě i druhá strana.

A tak i mě nastává černé období. Musím odložit svá oblíbená trička a džíny, dostal jsem černé kožené kalhoty, černé tričko a černé conversky. Vlasy a vousy dílem bílé a dílem barvy pochcané slámy mně malženka přebarvila na černo a pokud chci chodit v černých kraťasech, musím si vybrat – buď oholit nohy nebo obarvit chlupy.

Tetování mám povolené henou. Odnesla to levá ruka až k rameni, krk a prsa. Stávám se oblíbencem dopravní policie.

To nejhorší je, že dostávám k jídlu přesně to, co ona. Váha letí dolů a pokud se ta naše puberťačka nesmiluje a nezačne jíst, umřu na podvýživu.

Teď teprve vím, co měl na mysli Alexandr Dumas, když napsal to své slavné

ČEKAT A DOUFAT