28.11.2022 | Svátek má René


TEXTÍK: Jak jsem navštívil sportovní zápas

7.10.2022

Od začátku roku jsem neměl volný den. Přesně takhle vypadá normální práce nenormálního podnikatele. Pomalu povolují nervy, jsem agresivní i na lípy v Smetanových sadech, protože nezavřou hubu a pořád si ve větříku něco melou mezi sebou. Malženka nařídila týdenní odstávku firmy ze zdravotních důvodů. Zaměstnance poslala domů, z vděčnosti jí líbali ruce a utíkali, ani se neohlédli.

Nemám co dělat, nervy jsou na pochodu. Ještě v sobotu to bylo dobré. Máme velkou zahradu, a tak jsem se pustil sekání trávy a hrabání spadaného listí. V neděli už nebylo co, tak lezu po stromech a střásám zbytky lupení.

Myju a mažu bagr. Nakládám rozbitý bagr a odvážím jej do opravy. Myju a mažu nakladač. Nakládám rozbitý nakladač a odvážím jej za bagrem. Technici z opravny mě zakazují sahat na další techniku, je vrchol sezony a nemohou si dovolit z kapacitních důvodů přijmout do opravy další stroje.

Stresem jsem ochotný se hádat i s ozvěnou. Malženka poprosila našeho rodinného přítele, aby mě vzal na sport, odreagovat se. Super! Jedeme na fotbal do kotle. Tam si zařádím. Nebyl jsem tam už spoustu let. Ten adrenalin, ten musí pryč. Kupuji klubovou šálu a vyrážíme.

Za brankou je spousta lidí. Mate mě, že se nesedí, i když jsou všude sedačky. I chromí chtějí stát. Nebo spíš se držet ramenou kámošů. Před vchodem mi zabavili termosku s bylinkovým čajem, a tak si kupuju místní pivo.

Zápas začíná. Přede mnou stojí kotelník, dívá se na mně a skanduje. Já i tlupa okolo odpovídáme. Nechápu co, ale řvu s sebou. Chorál je krátký, ale kotel nedrží rytmus, zrychluje. Mezi bubny a hlasy je rozdíl nejdříve téměř nepostřehnutelný, na konci chorálu prohrává buben o takt.

Kotelník zařve „ruce nahoru“. Držím v ruce pivo, a tak si jím, bohužel, polévám záda. Ten bez nohou je na tom hůř. Zvedá ruce a – padá. Nevadí, půjčuju mu svoji šálu a tou se přivazuje ke kámošům.

Kolem mě se natahuje plachta, nevidím na plochu. Asi proto někdo zapaluje světlici. Kolem nás se objevují nějací puberťáci, co si hrají na stormtrupery. Jen místo blasterů mají obušky a jsou v černém. Skanduje se právě Ej-Sí-Ej-Bí. Z nějakého důvodu je to netěší a postupují. Abych jim udělal radost, řvu Pomáhat a chránit. Kotel to po mě opakuje. Strormtrupeři zklamaně sklání obušky, asi heslo zabralo.

Spíkr mě objímá kolem ramen, vysazuje vpředu na ochoz. Beru do ruky trumpetu a předkřikávám. Úžasný pocit moct nadávat lidem, co si za zápas vydělají tolik, kolik já za několik let.

Ke konci zápasu už nemluvím, jen sípu. Ani neslyším, to je jen dobře, stejně mě čeká přednáška od malženky, že jsem se zlil jako doga. Neuvěří, že jsem se jenom polil pivem.

@Stařec na chmelu